Réva byla na rozdíl od žen na císařském hradě vždy vítána
Je-li pověst o zákazu ženských návštěv na hradě Karlštejně pravdivá, rozhodně nikdy to neplatilo o přítomnosti vína tamtéž. Neboť v tom samém roce, do kterého je datováno založení hradu, se objevuje i první zmínka o karlštejnské vinici. Po třech stech let se i zde projevily následky třicetileté války a tamní vinohradnictví se propadá na pokraj existence. Až do konce druhé světové války vinohrad víceméně živoří, jeho rozloha tehdy nepřekročila jeden hektar. A to i přesto, že v roce 1920 zde, totiž v Budňanech, jak se tehdy obec nazývala, byla založena Státní pokusná stanice. Zhruba po deseti letech se karlštejnská – tedy budňanská vína objevila i na trhu. Léta po roce 1948 znamenají pro karlštejnské vinaře renesanci. Je založena révová školka, buduje se vlastní sklepní hospodářství. Rozšiřuje se i plocha vinic, v dobách největší slávy hospodařila dnešní Výzkumná stanice vinařská na 20 hektarech vinic. V současnosti jich má k dispozici zhruba jedenáct. Srovnáním rozlohy jsme se skokem přenesli do žhavé současnosti. Karlštejnské vinařství je plnohodnotným producentem s vlastním zpracovatelským vybavením a roční produkcí až 200 000 litrů vína. Ovšem neznamená to, že zde připravují pouze vína. Pracovní náplní zaměstnanců je i udržovací šlechtění a produkce rozmnožovacího materiálu. Víno je tedy jakýmsi doprovodným, ovšem pro konzumenta nejdůležitějším, programem těchto činností. Ze čtrnácti odrůd karlštejnských rév se pozornosti těší portugal, ten se dokonce v loňském roce dostal do pořadí Top 77. Nepříliš typickou ale oblíbenou sortou je Muškát moravský, který má kupodivu v Čechách velice příznivé výsledky. Velmi vyhledávanými jsou také zdejší sylvány, typické svou pikantní dochutí se stopou stepních trav. Vínům přála i poslední teplá léta, hrozny dozrávaly na vysokou cukernatost, což umožnilo – po dlouhém čase – připravit vína v predikátních kategoriích. To je ale vykoupeno dramaticky sníženým množstvím hroznů, u některých odrůd až na jednu třetinu obvyklých výnosů. Protože stanice není nucena z ekonomických důvodů prodat celou úrodu z roku na rok, má milovník karlštejnských vín možnost vybrat si z více ročníků a několika jakostních kategorií. Z nabídky, kterou předkládá karlštejnský sklep, jsem pro posouzení zvolil zajímavý vzorek, a sice teprve nedávno uznanou odrůdu Kerner ročníku 2003 v „provedení“ pozdní sběr. Víno zlatavé barvy a brilantní jiskry se předvádí jaksi ve dvou rovinách. První, tedy buketní výraz napovídá na víno „dámské“. Vyšší aroma s lehýnkým hroznovitým nádechem ryzlinku, daleko však výraznějšími stopami jižních plodů. V chuti se však kerner zachová výrazně „chlapsky“. Ke zmíněným ovocitým tónům se razantně přidají kyselinky, pro oblast padesáté rovnoběžky tak typické, které dodají vínu razanci. V odeznívání se ale ty hladivé, příjemné prvky přece jen na kyselinu „dotáhnou“ a konečný dojem je jimi příjemně „zcivilizován“. Kombinací odrůdy a půdních i klimatických vlastností karlštejnské vinice se tak kerner může stát novou vlajkovou lodí zdejších vinařů, kteří, ač profesionálové, jsou vlastně z větší míry „srdcaři“.
