Tu kresbu viděl celý svět - pusté a rozeklané vrcholky hor, za nimi září majestátní zeměkoule. Jmenovala se Měsíční krajina a jejím autorem byl židovský chlapec Petr Ginz, který ve čtrnácti letech zahynul v Osvětimi. Před dvěma lety si ji vzal na svůj tragický let do kosmu izraelský astronaut Ilan Ramon. Příběh Petra Ginze tím ale neskončil: o dva roky později se kdesi na půdě v pražských Modřanech našly v zaprášeném kufříku jeho deníky a povídky. Pod názvem Deník mého bratra je vydalo počátkem tohoto roku pražské nakladatelství Trigon. Pro čtenářskou obec se stalo takřka přes noc pojmem, knihy se prodalo během pár týdnů přes dva tisíce a zájem o překlad projevili mimo jiné až z Japonska. Nakladatelství založil v roce 1990 dnes třiasedmdesátiletý Vladislav Zadrobílek.
Drama samizdatu.
Zadrobílek není pro milovníky četby neznámým jménem. Knihy začal vydávat už v osmdesátých letech jako samizdatové publikace se všemi peripetiemi tajných schůzek, dramatických úprků před fízly a noční práce v tiskárně. „Rád na to vzpomínám, ty nervy stály za to,“ usmívá se Zadrobílek. „Vždycky jsem knihy miloval.“
Svůj první časopis založil pod dojmem foglarovek už jako kluk na základní škole. Postupně pak kouzlu knih a umění vůbec propadl úplně, začal číst básně a se svou spolužačkou a budoucí zpěvačkou Evou Olmerovou chodil místo vyučování raději poslouchat jazz z gramofonu do blízkého parku za školu.
Vyučil se zahradníkem v Litoměřicích, později pracoval u vysokých pecí v Ostravě. Po návratu do Prahy se seznámil s uměleckou avantgardou své doby: výtvarníky a malíři Vladimírem Boudníkem, Alešem Veselým a Zbyškem Sionem. Pod dojmem těchto setkání začal malovat, jinak se živil jako metař či výrobce reklamy na motocykly v tehdejším Motokovu. Tou dobou jej ale ohromila jiná věc - přečetl knihu slavného českého zednáře a kabalisty Pierra de Lasenic, a to o jeho dalším životě definitivně rozhodlo. Vrhl se na studium kabaly, četl díla věhlasného rudolfinského alchymisty Johna Deea i magická dobrodružství ze židovské Prahy Gustava Meyrinka. V té době také navštívil dům legendárního předválečného vydavatele „duchovních bizarností“ Josefa Floriana ve Staré Říši na Moravě. Množství a nádhera knih ho okouzlila. Začal psát pod pseudonymem D. Ž. Bor a pustil se do vydávání samizdatů. Později založil se spisovatelem a dnešním rabínem Karolem Sidonem časopis Kalendář. Mezi náruživými čtenáři zakázaných knih se svazky ze Zadrobílkovy dílny proslavily na tehdejší podmínky neuvěřitelnou úpravností. Měly regulérní vazbu, obálku a byly plné barevných ilustrací a překrásných rytin.
Alchymie pro Bártu.
Trigon dnes patří mezi renomovaná nakladatelství, jako jsou Torst, Sefer či Paseka. Získal řadu ocenění, například v roce 2002 Cenu Jaroslava Seiferta za knihu básní Miloslava Topinky Trhlina. Podílel se v devadesátých letech na velkých výstavách o rudolfinské Praze Opus Magnum a mecenáši barokního umění Pocta Františku Antonínu hraběti Šporkovi, v současnosti dokonce spolupracoval na vzniku baletního představení Národního divadla Ibbur na motivy Meyrinkova Golema.
Nakladatelství sídlí v holešovické Umělecké ulici. Tvoří ho vlastně jen malý krámek a sklepní sklad, redakční práce se odbývají v bytě u Zadrobílků. Trigon je totiž rodinným podnikem, pracují v něm pouze Zadrobílkovy dvě dcery. Jedině tak se prý můžou uživit, neboť výroba knihy přijde i na několik stovek tisíc a její prodej trvá i řadu let. Exkluzivní publikace vydává Trigon dodnes. Ty nejdražší a určené hlavně pro „fajnšmekry“ jsou většinou tištěny na ručním papíře a vybaveny originálními grafickými listy od autorů, jako je Adriena Šimotová, Karel Nepraš, Petr Nikl či Vladimír Kokolia. Číslované výtisky se pak počítají na pouhé desítky a cena se může vyšplhat i na několik tisíc korun. Znalci knižního trhu o nich ale hovoří jako o dobře uložených penězích: majiteli kvalitní bibliofílie se mohou v budoucnu od nějakého movitého sběratele i mnohonásobně vrátit.
Za dobu své existence vydal Trigon kolem sto třiceti titulů. V malé výloze jsou vystavené nejen knihy o magii, kabale, alchymii, astrologii či hermetismu s názvy jako Zrcadlo Alchymie či Záhadný svět pravěku, ale také pohádky Lewise Carolla nebo eseje Edgara Allana Poea, romány Gustava Meyrinka a reprinty Josefa Váchala. Koupit nějaký spisek si denně zajde přibližně čtyřicet zákazníků. Mezi zájemci o tajné vědy se objevil i Dan Bárta či duchovní Odilo Štampach. Týdně v Trigonu prodají kolem stovky knih, své publikace distrubuují dokonce až do americké Kalifornie. Nejvíc se však prodávají světově proslulé knihy tibetského mnicha Lobsanga Rampy, během deseti let to bylo asi šedesát tisíc výtisků.
A co přináší práce s knihami vydavatelům? „Především dobrý pocit a zábavu, vždyť nemusím jezdit zrovna v bavoráku,“ říká Karolína Zadrobílková.
