ČEZ připravuje transakci, ze které by měli profitovat firma i minoritní akcionáři.
Vypadá to jako pohádka. Na akciovém trhu se uskuteční transakce, na které by měl vydělat stát, soukromá společnost kotovaná na burze i její minoritní akcionáři. Energetická společnost ČEZ připravuje výkup vlastních akcií, takzvaný share buy-back, a to v součinnosti s ministerstvem financí. Transakci musí schválit jak vedení ČEZ, tak jeho valná hromada. Avšak vzhledem k tomu, že vláda nutně potřebuje oněch 31 miliard korun, jež hodlá získat právě prodejem sedmiprocentního podílu, téměř jistě se uskuteční. Očekávaný happy end však tento příběh mít pravděpodobně nebude. Na rozdíl od investorů a polostátní firmy bude stát tratit. Kolik, to se však ukáže až za několik let.
Já na bráchu...
O výkupu vlastních akcií uvažovalo vedení energetické firmy již delší dobu. Analytici sledující finanční zdraví firmy totiž upozorňují, že má přebytek kapitálu, navíc chystá vydání dluhopisů. Finančních zdrojů má tedy mnohem více, než potřebuje. Na akvizice je vyčleněno šest miliard eur, pokud tedy ČEZ investuje přibližně jednu miliardu korun na odkup vlastních akcií, prostředků jí zbude dostatek. Navíc málo zadlužené perspektivní energetické firmě každá banka ráda levně půjčí. Odkup akcií z veřejného trhu by však nebyl ideálním řešením, investoři by se svých cenných papírů jistě nezbavili za jakoukoli cenu, a ČEZ by tedy musel dát vysokou nabídku.
Současný scénář je proto odlišný. ČEZ hodlá při veřejném výkupu nabídnout cenu, která nebude pro investory držící akcie zajímavá, a jediným, kdo ji akceptuje, bude právě stát. Získá tím peníze na výstavbu moravských silnic a ČEZ přijde výhodně k akciím. Vedlejším efektem transakce bude stabilizace kurzu, což uvítají minoritní akcionáři, obávající se přílivu nových sedmi procent akcií na trh. Stačilo totiž pouhé oznámení ministra financí Vlastimila Tlustého o předpokládaném prodeji až 16 procent akcií ČEZ a kurz okamžitě oslabil. V případě, že by státní balík opravdu přišel na veřejný trh, znamenalo by to dočasně další pokles kurzu.
Vzor Magnolia.
Ze zákona může ČEZ vykoupit až deset procent vlastních akcií, nesmí je však dlouhodobě držet. Jak ukazují zkušenosti z Maďarska, i to se dá řešit. Tamní MOL má stejně jako ČEZ přebytek prostředků na investice, finance proto vkládá právě do vlastních akcií. Využívá k tomu účelově založené společnosti Magnolia, která nyní vlastní více než pětiprocentní balík. Zda k podobné konstrukci, jakou použili Maďaři, přistoupí i ČEZ, zatím jasné není. Ale nabízí se to.
MOL vyřešil přebytek zdrojů tak, že koupil od vlády pět procent vlastních akcií za 20 tisíc forintů za kus a obratem je prodal Magnolii za 26 tisíc forintů. Ta konvertovala akcie na pětileté dluhopisy v poměru jedna k jedné a emitovala je. Zájem investorů byl značný, neboť kromě toho, že akcie MOL se označují za podhodnocené, dluhopisy denominované v eurech nesou dividendy a čtyřprocentní úrok. Spokojeny byly tedy stát i firma.
Naplánované miliardy.
Jakmile začal ministr Tlustý hovořit o prodeji části státního podílu v ČEZ, okamžitě se ozvala opozice, a to tvrzením, že je to ekonomicky nevýhodné. „Snižování podílu státu v ČEZ podle našeho názoru zvýší tlaky na růst cen elektrické energie ze strany ostatních akcionářů,“ strašil například exministr financí Bohuslav Sobotka. Bývalý ministr průmyslu Milan Urban zase operoval tvrzením, že oznámení Tlustého o očekávaném výnosu z prodeje sníží výnos státu. Oba evidentně nepočítali s formou prodeje, kterou stát zvolí. Výnos je garantovaný a růst ceny elektřiny kvůli tomu, že ČEZ bude vlastnit několik vlastních akcií, rozhodně nehrozí.
Jeden ze sociálnědemokratických argumentů však na první pohled logiku má. Hodnota ČEZ se opravdu neustále zvyšuje a vzhledem k expanzi firmy a růstu cen elektřiny je možné předpokládat, že tomu nebude jinak ani v následujících letech. Prodejem akcií tedy vláda nezíská tolik, kolik by bylo možné například za dva roky.
Ze strany ekonomů však proti prodeji akcií zaznívají fundovanější námitky. Všímají si například toho, že Tlustý ještě před několika měsíci tvrdil, že peníze z prodeje části státního podílu využije jako polštář pro důchodovou reformu. To se dá chápat jako adekvátní využití prostředků. Nyní místo toho postaví několik kilometrů dálnice. Jednorázový příjem z privatizace bude tedy projeden, respektive prostavěn. Některým vadí především, že stát se kvůli stavbě silnice zbavuje podílu ve strategické firmě. Navíc v době, kdy pojem „strategický“ získává stále více na obsahu.
