„Právě jsem vyjel z domu. Jste můj první klient,“ zdraví mě v taxislužbě
Uber zhruba padesátiletý Ukrajinec. Během jízdy se postupně dozvídám, že v
Česku žije přes pětadvacet let. Pro jednoho z nejbohatších Čechů se stará o
vilu ve Švýcarsku, kam každý měsíc na deset dní dojíždí.
„Mám dobré peníze, ale už mě nebaví tam jezdit. Koupím si dodávku a budu dělat rozvoz zboží tady v Praze. Vydělám si stejně,“ nastiňuje mi své plány. Pracovitý Ukrajinec si podle něho nemá problém vydělat šedesát tisíc měsíčně. Když ale přijde řeč na budoucnost, říká, že v Česku nezůstane. „Koupil jsem tady dceři byt, ta už tady bude žít. Já se ale za pár let vrátím, postavím si doma dům,“ říká.
Podobně uvažuje většina ukrajinských dělníků, kteří si přijeli do Česka vydělat. Za posledních třicet let se počet Ukrajinců v Česku zvedl z necelých deseti tisíc na dnešních téměř 160 tisíc. Kromě toho tady pracuje i množství Ukrajinců nelegálně nebo pololegálně na pracovní povolení původně udělené do Polska.
A s trochou nadsázky se dá říct, že Ukrajinci nám v Česku v posledních
letech postavili kilometry asfaltek, stovky průmyslových nemovitostí,
obchodních center, ale hlavně tisíce bytů. Dělají práci, která Čechům často
nevoní.
Nicméně na jaře – poté co se ekonomika zastavila – odjely tisíce ukrajinských dělníků domů, a teď se nemají jak vrátit. „Některé stavební firmy to už začínají pociťovat,“ říká šéf developera Gartal Rostislav Petchenko.
Podle něho mají Ukrajinci o Česko pořád velký zájem. „Situace na Ukrajině je čím dál horší. Všichni víme důvody - je to korupce, která je opravdu enormní. Pak lidé uvěří v nějakou změnu. Byl to Juščenko, pak Porošenko, pak Zelenskyj a nic se neděje,“ říká pětatřicátník Petchenko.
„Zlomit“ neblahý politický vývoj se ale Ukrajincům pořád nedaří.
Hospodářství stagnuje, vyhlídky nejsou zářné. Přesto Ukrajinci nedají na svou
zemi dopustit. Do Česka si přijíždějí vydělat peníze, které posílají domů na
podporu rodiny.
„Často tady v Česku bydlí v ubytovnách v hodně špatných podmínkách, i když
třeba vydělávají vyšší desetitisíce korun. Někteří jsou schopni pracovat
šestnáct hodin denně, v podstatě nonstop, což na nich obdivuji. Pak se po
letech vrátí domů a postaví si velký rodinný dům. Na západě Ukrajiny jsou
vesnice, kde jsou lepší domy než u Kyjeva,“ vypráví Petchenko příběh klasického
gastarbeitera.
V Česku – jak ukazuje jeho případ – je ale i hodně ukrajinských studentů,
živnostníků, vyučených odborníků či menších podnikatelů, kteří tady našli nový
domov. Pro Česko je to dobrá zpráva. Není totiž lepší znak prosperity než právě
imigrace.
