PODNIKAJÍCÍ SPORTOVCI Nasnídat se u Katky Neumannové a hned vyběhnout do běžecké stopy, kde trénovala před ziskem olympijských medailí. Jezdit na sjezdovce v těsné blízkosti harrachovských můstků a pak zajít na oběd do penzionu Pavla Ploce. Známé jméno dokáže přilákat zákazníky, které by „bezejmenný“ penzion musel získávat složitěji.
PODNIKAJÍCÍ SPORTOVCI Nasnídat se u Katky Neumannové a hned vyběhnout do běžecké stopy, kde trénovala před ziskem olympijských medailí. Jezdit na sjezdovce v těsné blízkosti harrachovských můstků a pak zajít na oběd do penzionu Pavla Ploce. Známé jméno dokáže přilákat zákazníky, které by „bezejmenný“ penzion musel získávat složitěji. Úspěch na olympiádě lze využít i pro start podnikání.
Do podnikání se pustila i nejlepší česká lyžařka Kateřina Neumannová. Léta trénuje na šumavském Zadově, a tak nebylo žádným překvapením, že se v místech jejímu srdci nejbližšímu rozhodla přechodně pobývat a podnikat. I když lyžování zatím vede. Nejdůležitějším cílem fenomenální lyžařky v této chvíli není nic jiného než uspět na olympiádě v Turíně.
Lyžařka, ale také hoteliérka. Tak by se daly částečně sečíst její současné aktivity. Lyžařka před časem zkolaudovala v Zadově - kousek od běžeckých tratí - svůj penzion.
V luxusním domě s pěti apartmány a nádherným výhledem na šumavské vrcholky se nestřídají po týdeních turnusech běžní návštěvníci. Neumannová i její manažer mají představu dlouhodobějších pronájmů jednotlivých bytů na rok i více. Apartmán se dvěma ložnicemi, kuchyní, obývacím pokojem, vlastní garáží a lyžárnou si může pronajmout ten zájemce, kterému nevadí za nadstandard zaplatit vyšší cenu. V té je zahrnuto i používání fitcentra, sauny a vířivky, které mají hosté k dispozici v suterénu. I restaurace je určena jen pro hotelové hosty.
Kateřina Neumannová si svůj nový penzion stále ještě užívá. Strávila v něm s přáteli i nedávný silvestr. Při závodech na Zlaté lyži v Novém Městě na Moravě přiznala, že tento luxus si dovolila zřejmě naposled. Penzion ji přišel na 30 milionů korun a nyní už musí splácet dluhy. Ty potrvají až do roku 2015 a výhry z lyžařských závodů jí na splátky podle jejích slov nepostačí. To by musela, jak říká, hrát fotbal nebo tenis.
LYŽE, KTERÉ JINDE NESEŽENETE
Jedenáct let se Miloš Bečvář živil profesionálně během na lyžích. V roce 1992 zvolna opustil kariéru vrcholového sportovce. „Trenérem jsem být nechtěl, byl bych pořád na cestách. Jako předtím, každých čtrnáct dní někde jinde,“ nastiňuje důvody, proč začal v polovině 90. let podnikat.
Jako většina malých podnikatelů začínal v garáži. Zprvu prodával pouze lyže. Ty jsou ale sezonní záležitost, a tak sortiment obohatil o kola. Garáž rodičů u jejich rodinného domku ve Strakonicích časem kapacitně nestačila, a tak se rozhodl na přilehlém prostranství postavit jednopatrovou prodejnu se skladem a zázemím pro sebe. Na stavbu si vzal úvěr ve výši 700 tisíc korun.
„Normální lyže lze koupit všude, já se chtěl nějak odlišit,“ popisuje Bečvář zboží v obchodě. „Kdo jezdí závodně, nakupuje u nás. Běžný zákazník by asi stěží koupil vosk za více než dva tisíce korun. Mám tu lyže, které v regionu nikde neseženete,“ naznačuje specializaci svého obchodu.
Bečvář přiznává, že jméno mu v prodeji trochu pomáhá. Ale více si váží svých lyžařských zkušeností, které mu prokazují dobrou službu hlavně při styku s dodavateli. „Ti nabízejí všechno možné. O lyžích už přece jen něco vím, což je výhoda. Nabídnou mi třeba závodní lyže, které stojí osm tisíc. Chtějí mi je dát za šest. Vidím a poznám, že tvrdost je určena jen do 50 kilogramů váhy lyžaře. Těžším zákazníkům je neprodám, byly by jim na nic. A tak přece nekoupím lyže, na které bych pak neměl kupce,“ popisuje výhody, které mu závodění přineslo.
Ze zkušeností tak těží i zákazníci. O tom, že dokáže poradit, svědčí také ocenění Spokojený zákazník, které Bečvář společně s dalšími 18 jihočeskými podnikateli dostal před dvěma měsíci prostřednictvím hejtmana od Sdružení českých spotřebitelů.
„Co mi vadí na přístupu státu? Nechci prodávat drahé věci, protože zákazníci by přestali chodit. A tak máme nyní slevy, něco i na polovinu. Slevy se ale pak špatně zdůvodňují úředníkům. Nemohou nás pochopit. Na zboží dáte 30 procent marže, 19 procent odevzdáte daň a deset procent zlevníte, tak jste na nule. Další výdaje vás stojí prodavač,“ vypočítává Bečvář.
„Od počátku jsem chtěl nabízet pouze sportovní zboží. Například telefonům bych asi nerozuměl tak jako lyžím, i kdybych věděl, že bych vydělal víc. Na výdělku ze svého obchodu nezbohatnu. Prostě mne to baví,“ dodává.
ZE SVAHU DO BYZNYSU
Sjezdařka Olga Charvátová-Křížová patří ke špičce mezi podnikateli, kteří vsadili na sportovní potřeby. Její firma SkiCharvátová je výhradním dovozcem sportovních značek Rossignol a Asics a provozuje Lyžařský svah Zlín.
„S podnikáním jsem začala s manželem hned po revoluci. On již tehdy provozoval servis na lyže a byla nám nabídnuta spolupráce s firmou Rossignol, na jejíž lyžích jsem řadu let závodila. Obdobnou cestou jsme zahájili i spolupráci s firmou Asics,“ popisuje své začátky Charvátová-Křížová.
Podnikatelka přiznává, že rozjezd podnikání jí usnadnila sportovní kariéra. „Pomohly nám osobní kontakty v dodavatelských firmách ze závodní činnosti a důvěra těchto firem v nás. U odběratelů to byla důvěra v profesionalitu,“ vysvětluje lyžařka. Kariéra sportovce je limitována věkem. Dříve či později tak stojí před otázkou, zda se stát trenérem, nebo sportem vydělané peníze investovat do podnikání. Slavná sjezdařka však tvrdí, že sportovci dnes nemají při startu podnikání téměř žádné výhody. „Máme větší sílu bojovat o přežití a smysl pro fair play, i když nevím, jestli je to hlavní pro tuto činnost,“ říká Charvátová.
Dlouholetá podnikatelka si myslí, že podmínky pro podnikání se obecně zlepšily. Problém však vidí v diskriminaci menších a začínajících firem. „Přežívá nerovné nahlížení na nově vzniklé firmy. Bankovní sektor nenabízí malým a středním privátním firmám stejné podmínky jako věhlasným organizacím. Dobrý podnikatelský záměr u nás stále nic neznamená,“ konstatuje sportovkyně.
ALEŠ VALENTA
Mezi podnikatele se zařadil také olympijský vítěz ze Salt Lake City Aleš Valenta. Už v roce 1999 založil společně s městem Štíty na Šumpersku obecně prospěšnou společnost Acrobat Park, která o tři roky později zprovoznila stejnojmenné sportovní centrum. Malé městečko se tak stalo jedním z mála míst na světě, kde lze trénovat náročnější akrobatické skoky. V současnosti Valenta dokonce žádá Evropskou unii o dotaci na rozšíření areálu. Vedle skokanských můstků, trampolín či ubytovacího a stravovacího objektu zde mají nově vzniknout třeba také kurty na plážový volejbal, odpaliště na golf nebo dětské hřiště s řadou atrakcí - chybět samozřejmě nebudou ani skoky do vody.
