AUTORSKÉ PRÁVO Pořízení jedné kopie CD nebo DVD pro osobní potřebu není trestné ani tehdy, pokud na této činnosti někdo postaví svou živnost. Potvrdilo to březnové rozhodnutí plzeňského krajského soudu. Na konci devadesátých let se tehdy osmadvacetiletý Rudolf Matějka rozhodl vydělávat na rostoucím zájmu o kopírování hudebních kompaktních disků.
AUTORSKÉ PRÁVO
Pořízení jedné kopie CD nebo DVD pro osobní potřebu není trestné ani tehdy, pokud na této činnosti někdo postaví svou živnost. Potvrdilo to březnové rozhodnutí plzeňského krajského soudu.
Na konci devadesátých let se tehdy osmadvacetiletý Rudolf Matějka rozhodl vydělávat na rostoucím zájmu o kopírování hudebních kompaktních disků. U právníků si prý ověřil, že taková činnost nebude v rozporu s autorským zákonem, pokud každému zákazníkovi vyrobí od doneseného CD vždy jen jednu zálohovou kopii pro klientovu osobní potřebu.
Stejně souhlasné stanovisko dostal na konci roku 1999 i od úřednice živnostenského úřadu v Plzni. Díky tomu získal živnostenský list na kopírování hudebních děl pro osobní potřebu zákazníka. Přesně tak, jak to skutečně umožňuje autorský zákon. Pro své budoucí zaměstnance pak ještě Matějka vypracoval provozní řád, který určoval, z jakých CD lze kopírovat - šlo to jen z originálních hudebních nosičů, nesměly se kopírovat počítačové programy.
DOBRÝ BYZNYS
Pak už jen nakoupil potřebnou „vypalovací“ techniku, která tehdy mezi širší veřejností nebyla zdaleka tak rozšířená jako nyní, a v únoru 2000 rozjel podnikání. Zájemce donesl cédéčko, podepsal prohlášení, že kopie bude jen jako záloha pro jeho osobní potřebu a že si tedy není vědom porušení autorského zákona. Zaměstnanci firmy pak za 99 korun nosič okopírovali.
Šlo s velkou pravděpodobností o výhodný byznys. Náklady na techniku i na samotné nosiče sice byly vyšší než nyní, ale i tak si díky vysoké marži Matějka za zhruba deset měsíců vydělal skoro půl milionu korun.
Občas se v provozovně firmy Heroica objevila kontrola ze živnostenského úřadu, ale podle Matějky jen kontrolovala cenovky a další náležitosti. Proti samotné živnosti a způsobu jejího provozování neměla námitek.
Tak to fungovalo necelý rok. Na začátku prosince 2000 do provozovny vstoupila policie a zabavila vše, co našla - cédéčka i kopírovací zařízení. Uzavřením provozovny to neskončilo. Matějkovi přišlo obvinění z porušování autorského zákona. Vedle peněžitého trestu mu teoreticky hrozily až dva roky vězení.
SOUD: PODNIKATEL NENÍ VINEN
Následný spor se táhl několik let. Přestože okresní soud v říjnu 2004 rozhodl, že podnikatel je nevinen, státní zástupce se ihned odvolal. Na definitivní rozhodnutí si Matějka musel počkat do letošního března. Oddychl si - zvrat se nekonal. Plzeňský krajský soud potvrdil osvobozující rozsudek.
„Vypálení jedné kopie z originálního CD není trestný čin,“ rozhodl soud. Autorský zákon umožňuje pořízení jedné zálohy pro osobní potřebu vlastníka cédéčka. Matějka při tom vlastníkům poskytoval jen technickou pomoc. Soud nenašel důkazy, že by některému zákazníkovi zhotovil z určitého CD více než jednu kopii.
Proti živnostníkovi stáli především zástupci české pobočky Mezinárodní federace hudebního průmyslu (IFPI). „Vlastník si skutečně může pořídit jednu kopii pro vlastní potřebu. Měl by tak ale učinit sám a tuto kopii skutečně používat jen pro sebe,“ řekl zástupce ředitele pobočky Jaromír Soukup. Podle Matějkova obhájce však zákon neobsahuje žádné omezení v osobě, která vlastníkovi pořízení kopie technicky zprostředkuje. Živnostník nemůže být odpovědný ani za to, jak vlastník se zhotovenou kopií následně zachází - tedy zda si ji ponechá jako zálohu pro osobní potřebu, či zda ji předá někomu jinému.
Po osvobozujícím rozhodnutí Matějka naznačil, že bude po státu požadovat odškodnění „do výše škod, které postupem policie vznikly“. Zatím ještě neví, zda firmu obnoví. Koneckonců vypalovací mechaniky, počítače i nosiče jsou dnes výrazněji levnější a tedy i dostupnější širší veřejnosti než kdysi.
NĚKOLIK POUČENÍ
Rozsudek v Matějkově kauze je pravomocný a tedy konečný - nelze se proti němu odvolat. Zatímco v anglosaském právním systému by takové rozhodnutí bylo v zásadě závazným precedentem pro všechny podobné soudní pře v budoucnu, v takzvaném kontinentálním právním systému, který má tradici i v Česku, není takto závazné. Takže v jakémkoliv dalším, byť všemi znaky zcela shodném případě, může český soud rozhodnout zcela opačně. Přesto jde přinejmenším o jakýsi vzor, dávající naději podobným podnikatelům. Naději o to větší, že legálnost takové živnosti potvrdil i odvolací soud vyšší instance. Analogicky by se možnost beztrestného kopírování (za splnění výše uvedených podmínek) měla vztahovat i na stále rozšířenější DVD nosiče.
Potěšitelné je i posílení právní jistoty, se kterou mohou počítat tuzemští podnikatelé. Pokud jim živnostenský (a potažmo i jakýkoliv jiný úřad) vydá určité povolení, nemohou pak být trestáni za to, že podnikají v souladu s tímto povolením - tedy pokud jednali „v dobré víře“ a úmyslně neporušovali zákon. Pokud přesto nadřízený úřad nebo soud zjistí, že úředníci vydali povolení protiprávně, mohou nést zodpovědnost maximálně ti, kdo povolení vydali - nikoliv osoba, která se špatným rozhodnutím řídila. Výjimkou jsou samozřejmě případy, kdy zájemce přijde k povolení třeba díky podvodu, tedy uvedením nepravdivých údajů, úmyslným matením úředníků a podobně.
Jinou otázkou je pochopitelně morálnost podnikání, založeného na levném kopírování cizích autorských děl ve velkém množství. Zvláště když v praxi často funguje tak, že si zákazníci nechávají kopírovat nejen vlastní, ale i zapůjčená CD, nebo když toto zapůjčení dokonce chytrým způsobem zprostředkovává firma, která pak pořizuje i kopii. Přestože oba dva způsoby jsou legální, je vhodnější říkat, že je zákon toleruje, nikoliv přímo povoluje. Praxe navíc ukazuje, že obsluha kopírovacích zařízení se ochranou autorských práv nijak úzkostlivě nezabývá. „Jediným vhodným řešením je však přísná a nenápadně prováděná kontrola takových živností. Nemůžeme je předem zakazovat. Případ Matějka potvrdil, že podobné podnikání musíme povolit i novým zájemcům,“ potvrdila Profitu pracovnice živnostenského úřadu v Plzni, která si nepřála být jmenována.
Foto popis| Rudolf Matějka.
Foto autor| foto: MAFA - Daniel Beran
Foto popis| Vlastník si může pořídit jednu kopii pro vlastní potřebu.
Foto autor| foto: Profit - Martin Siebert
