Někdejší bašta horníků musí najít jiná odvětví, ve kterých se prosadí. Není sporu, že to bude bolet
Jsem havíř ostravského kraje, nad Lucinou rozený, já z kamene k vám pozíraje, robím za vás pod zemí. Verše slezského barda Petra Bezruče jsou vytesané pod sochou havíře, která stojí pár metrů od ostravského sídla firmy OKD. Bronzový Horník od Antonína Ivanského toho zažil za více než půl století dost. Osadili ho ještě před Únorem 1948, nejčastěji se musel dívat na přísně organizované prvomájové průvody a oslavy Dne horníků.
Zato minulé úterý zažil opravdu spontánní akci. Přes dvě tisícovky naštvaných horníků vytáhlo s černo-zelenými vlajkami a transparenty do centra Ostravy. Po demonstraci na Prokešově náměstí si to zamířili k budově zaměstnavatele, který tentýž den potvrdil, že zavře ztrátový Důl Paskov.
Už začátek hornického průvodu, který se začal řadit před třetí hodinou pod stadionem fotbalového Baníku, dal jasně najevo, že tohle nebude zrovna poklidné procesí. Z tváří, výkřiků a gest mnoha chlapů, zvyklých denně fárat za prací stovky metrů pod zemský povrch, sršel vztek. Nejvíc u těch, co se po šichtě neobčerstvili jen svačinou; hnáni kolujícími promile se neúspěšně pokusili o zteč vyprázdněných kanceláří OKD. „Jen ať vidi, co to je, když jsou haviři opravdu nasrani,“ komentoval jeden z nich výpad k turniketům, provázený rozbitým venkovním sklem a poničeným zařízením kolem recepce.
Více než agresi bylo však cítit v chladném deštivém odpoledni bezradnost. Zvlášť u těch starších, kteří do šachty pravidelně míří nějaký ten pátek. Oni ještě zažili zlaté časy, kdy byli horníci hýčkáni komunistickým režimem a brali vyšší platy než inženýři. Teď přicházejí o další důl a přinejmenším o část výdělku, jenž ve srovnání s minulostí spadl z pomyslného vrcholu hluboko dolů.
Nájezdníci odjinud „Mám přes pětačtyřicet roků, fárám od osmdesátého šestého. Chci pracovat dál, ale nemůžu,“ zoufá si Honza, jeden z Paskovských. Zdůrazňuje, že více než 35 tisíc korun uváděných jako průměrný plat horníků OKD nebere většina, ale rubači v první linii. On jako zámečník si prý vydělá tak 25 tisíc. Tvrdí, že už teď s tím sotva vyžije – jestli přijde o práci nebo bude muset o dvacet procent s platem dolů, bude konec. Deset tisíc posílá každý měsíc za nájemné na účet RPG byty, ovládané stejně jako OKD investiční společností BXR. Přiznává, že kromě dalších pravidelných úhrad ho tíží nesplacené úvěry nabrané v lepších časech.
V podobné situaci jako Honza jsou a budou na Ostravsku a Karvinsku stovky, možná tisíce dalších. Na jménu toho, kdo je přivedl do šlamastyky, se dávno shodují. Miliardář Zdeněk Bakala od nich v uplynulém týdnu dostal cejch, kterého se už sotvakdy zbaví. „Bakala do dolů“ nebo „Bakala-hovado“ znělo mnohokrát sborově z davu. V úvodu zmíněná socha dostala od horníků šerpu s nápisem „Bakala, hrobař OKD“. A co víc, pověst hrobníka se tentokrát rozšířila i do Prahy. Tedy tam, kde se finančník donedávna těšil daleko lepšímu renomé. Česká metropole překvapivě doznává, že věčně se zubící mecenáš liberálních intelektuálů se chová na severovýchodě republiky jako tvrdý kapitalista ze staré školy, když v uplynulých letech „luxoval“ z dolů miliardy, a nehodlá utrousit nic zpátky. Podobně jako Peter Kadas, někdejší a nyní staronový člen představenstva mateřské NWR, který žije v cizině. Oba se nenamáhali vytvořit si s regionem nějaký užší vztah. Na rozdíl od takového šéfa vítkovických železáren Jana Světlíka, který se ve městě finančně angažuje, byť často za evropské peníze. Jenže to dokáže šikovně marketingově prodat. Bakala se proti Světlíkovi choval jako slon v porcelánu, posílal sem manažery ze zahraničí, jejichž odcizený přístup Ostraváky ještě více namíchl.
Bakalova PR obrana, založená na tvrzení, že ovládá OKD jenom z třetiny, vyznívá do ztracena. Snad i proto se teď chytá spolu s partnery za nos: jsou ochotni prodat nájemníkům za zvýhodněných podmínek část ze 44 tisíc bytů.
Na Poláky nemají Už předem bylo jisté, že havířský protest nezůstane bez politické odezvy. Nejen proto, že termín sněmovních voleb se nemilosrdně blíží. Na požadavek horníků, aby se stát angažoval v záchraně paskovského dolu, pokud možno i finančně, logicky nejvíce slyšela levice. Sociální demokraté se pochopitelně svezli na protibakalovské vlně. Moravskoslezský hejtman Miroslav Novák z ČSSD se na demonstraci vměstnal mezi odborářské řečníky a nezapomněl horníkům připomenout, že jeho děda a otec fárali (symbolické bylo, že během jeho projevu kroužila kolem srocených havířů trojice teenagerů v trikotech SPOZ a rozdávala upomínkové předměty).
Krátce po průvodu vypustila ČSSD pár bizarních nápadů, jako třeba návrh na odkup dolů za korunu. Podobné výstřelky o dva dny později rázně utnul premiér Jiří Rusnok, když odmítl přímé zapojení státu do sanace.
Koncem příštího roku se tak Důl Paskov nejspíš zavře. OKD tamní horníky chlácholí, že větší část z nich se bude moci přesunout do jiných dolů společnosti na Karvinsku. Havíři vědí, že to je pouze slabá medicína. Ani ostatní doly OKD na tom nejsou dvakrát dobře, zvlášť v období nízkých cen za černé uhlí. Ruku v ruce s obavami, že podobný osud může brzy postihnout taviče z ArcelorMittalu nebo vítkovického Evrazu, se množí hlasy o hrozícím propouštění desetitisíců a sociální katastrofě. Krizový scénář pracovní skupiny ministerstva průmyslu uvádí, že dominovým efektem by mohlo přijít o práci více než 70 tisíc lidí.
Horníci a další, kteří se kvůli útlumu tradičních odvětví ocitnou v evidenci nezaměstnaných, přesto asi nezůstanou úplně bez pomoci. Ministerstva průmyslu a práce pro ně chystají speciální rekvalifikační programy. Analýza vzešlá z prvně jmenovaného resortu navrhuje nižší ceny elektřiny pro velké odběratele nebo odložení investic do ekologie.
Nic z toho Ostravsko trvale nespasí. Ztráty na zaměstnanosti ve „starých“ průmyslových sektorech budou téměř jistě pokračovat. Nejen kvůli cenám uhlí, respektive samotnému útlumu dolů. Nemilosrdně v tomto ohledu vyznívají komparativní výhody sousedního Polska – výraznější podpora státu v těžbě a s Bruselem vyjednané mírnější nároky na ekologizaci hutí dělají ze severního souseda prakticky nepřekonatelného konkurenta. Když se k tomu přidají vyšší náklady na českou pracovní sílu, vypadají vyhlídky Moravskoslezského kraje temně. Těžko si představit, že by se Česko dovedlo na Poláky dotáhnout. Druhá tvář ocelového města Co si tedy s regionem počít? Existuje z černouhelné spirály cesta ven? Ze všeho nejdříve je třeba trochu poupravit klišé, že Ostravsko jsou jenom doly a hutě. Ano, je pravda, že tyto obory stále dávají práci nejvíce lidem. Region už ale zdaleka není tak průmyslově jednorozměrný jako dřív. Tisíce lidí jsou zaměstnány ve fabrikách, jež jsou vůči depresi uhlí či oceli z téhož kraje poměrně imunní – připomeňme nošovický Hyundai, výrobce kolejové a zdravotní techniky Borcad nebo Brano Group. Rozmachem prošly IT firmy, ať už pobočky nebo místní firmy. Poměrem zaměstnanosti ve službách je Moravskoslezský kraj ve srovnání s ostatními v první polovině.
Ani míra nezaměstnanosti není zatím tak hrozivá, jak by se mohlo zdát.
Těžké období region zažil zhruba před deseti až dvanácti lety, kdy se projevily důsledky pádu českého bankovního kapitalismu, na tehdejší úrovně se nezaměstnanost od té doby nevrátila. Co by za deset procent dali takoví Řekové nebo Španělé, ale třeba i v některých městech na Ústecku… Určitě platí, že těžba a hutnictví mají v ostravském regioreport nu silnou pozici a ústup z ní bude vyžadovat racionální a pokud možno citlivý přístup. A také hodně času.
To, že přerod z tradičního průmyslu bývá složitý a zdlouhavý a že nestojí pouze na vysypaných miliardách, potvrzují studie analyzující zkušenosti ze zahraničí. Docent Petr Rumpel, který přednáší na Přírodovědecké fakultě Ostravské univerzity, sesbíral se svými spolupracovníky zkušenosti z Manchesteru nebo německých regionů Porúří a Sárska. Rozsahem a dopadem na trh práce to byly závažnější případy, než je Ostravsko. Například počet zaměstnanců v těžbě uhlí v Porúří klesl mezi lety 1957 až 1987 o 300 tisíc lidí neboli o 60 procent. V roce 1959 tam vytvářely tradiční výrobní sektory, hornictví a ocelářství, zhruba 900 tisíc pracovních míst, po roce 2000 jich bylo méně než 100 tisíc.
Analogický vývoj jako v Porúří se dá podle Rumpela očekávat na Ostravsku. „Řetězec výrobních činností vázaných na uhlí bude slábnout.
Ten proces potrvá dlouho, je nezvratný,“ říká ekonomický geograf. Nespornou výhodou je, že restrukturalizace už vlastně před lety začala, a tak se na rozdíl od Německa snad neprotáhne na více než pět dekád (revitalizační programy v Porúří běží dodnes). Na druhou stranu, Češi si nikdy nebudou moci dovolit nalévat do tradičních odvětví takové miliardy jako Němci.
Podle Rumpela to ale nevadí, protože tamní vlády hodně prostředků utopily tím, že se snažily podpořit těžká odvětví a chtěly zastavit nezvratitelné. „Měli bychom se vyvarovat masivních dotací do velkých firem, které nejsou v tržních podmínkách konkurenceschopné,“ myslí si vědec. Budoucnost vidí hlavně ve středně velkých firmách se sofistikovanou výrobou. Mimoto zdůrazňuje význam takzvaných „měkkých faktorů“, jako je vzdělání, kvalita života, ale třeba také aktivní marketing.
K tomu patří snaha o lepší image Ostravy, která stále tak trochu trpí pověstí města uhlí a oceli, Rumpel proto vyzdvihuje pořádání kulturních a sportovních akcí jako atletická Zlatá tretra nebo festival Colours of Ostrava. Jak ale přiznává, i v tomto potrvá změna léta. Obyvatelé Porúří jsou dodnes » ve zbytku Německa chápáni jako lidé ze svérázného průmyslového kraje.
Hledá se druhý pilíř Ostravští akademici vůbec patří mezi ty, kteří se snaží popohnat kraj od závislosti na těžkém průmyslu. „Musí se vybudovat další silný opěrný pilíř, postavený na nových technologiích.
Musíme více podpořit inovativní podnikání,“ zdůrazňuje Ivo Vondrák, rektor Vysoké školy báňské – Technické univerzity. Šance vidí u automobilového průmyslu, konkrétně v nových elektrotechnických systémech, dopravní telematice nebo zapojování chytrých technologií v energetice.
Na otázku, zda jeho vizi sdílejí i politici a lokální byznysmeni, odpovídá Vondrák s optimismem.
Na Radě pro výzkum, vývoj a inovace, což je poradní orgán vedený premiérem, padají prý jeho návrhy na úrodnou půdu. Poznatky ze zahraničí ale varují před „zapouzdřením“ regionu ve starých kolejích. Při každé restrukturalizaci brzdili vývoj tradicionalisté, kteří prosazovali objemné dotace pro skomírající doly či hutě. Nepřekvapí, že mnohdy byli s těmito sektory nějak ekonomicky spjatí. Nezřídka šlo spíše o psychologický blok.
Jaké jsou v tomto ohledu vyhlídky Ostravska? Pokud volby do Poslanecké sněmovny vyhraje podle očekávání sociální demokracie, bude mít přirozeně sklon tradiční odvětví zachraňovat. Příznačné je, že v současné vládě v demisi mají moravskoslezští oceláři dva zástupce (ministr vnitra Martin Pecina – exmanažer Vítkovice Machinery Group a ministr průmyslu Jiří Cieńciała – bývalý šéf Třineckých železáren). Naštěstí se zdá, že Jiří Rusnok coby Ostravák původem je pozitivně osvícen. Důležitý bude postoj místních hráčů, jejichž vliv sahá až do Strakovy akademie. Jmenovitě je nutno opět zmínit hlavně vítkovického šéfa Jana Světlíka. Oborové rozložení jeho skupiny do moderního strojírenství a IT dává tušit, že ekonomická „přestavba“ Ostravska je i v zájmu huťařů. Rázovitá energie dalších místních podnikatelů, kteří v regionu uspěli mimo sektor uhlí a oceli, spolu se silným zázemím technických oborů na ostravských vysokých školách pak dávají určitou naději, že se Ostrava v příštích letech pohne žádoucím směrem.
Nejen uhlí a ocel
Podíl zaměstnaných v jednotlivých sektorech národního
hospodářství, kraje ČR, 2012, v % (metodikou výběrového
zjišťování pracovních sil)
Zemědělství Průmysl Služby
Hl.m. Praha 0,3 19,2 80,5
Středočeský 2,8 35,6 61,6
Jihomoravský 2,9 36,9 60,2
ČR 3,1 38,1 58,8
Karlovarský 2,4 39 58,6
Moravskoslezský 2,1 42,5 55,4
Královéhradecký 4 40,8 55,2
Ústecký 2,2 42,8 55
Olomoucký 4,7 41 54,3
Plzeňský 4,4 41,3 54,3
Jihočeský 5,6 42,3 52,1
Liberecký 2,4 46,5 51,1
Zlínský 2,8 46,4 50,8
Pardubický 5,1 44,2 50,7
Vysočina 6,9 43,9 49,2
Zdroj: ČSÚ
Nejdřív rozbít, pak zadotovat Státem dotovaná těžba černého uhlí v německém Porúří se dává za příklad mechanismu, kdy peníze daňových poplatníků plynou do skomírajícího soukromého byznysu. Jenže pokud by společnost OKD chtěla zopakovat německý model, musela by se nejprve sama zlikvidovat. Přesně to se stalo s podnikem RAG (někdejší Ruhrkohle) v roce 2007. Jeho dosavadní akcionáři (E. ON, ThyssenKrupp, RWE a francouzské těžařské sdružení Société Nouvelle Sidéchar) převedli své akcie po euru za balík na nově vzniklou Nadaci RAG. Základní jmění získala nadace odprodejem části holdingu RAG, kam tradičně nepatřily jen samotné doly, ale i byty, laboratoře nebo prodej a servis důlní techniky. Především ale zlaté vejce v podobě chemičky Evonik. V roce 2008 koupil lucemburský investiční fond CVC Capital Partners její čtvrtinu za 2,4 miliardy eur, která putovala do nadace. Mimochodem – v čele Nadace RAG stojí bývalý ministr hospodářství Werner Müller a samotný nadační fond se řídí smlouva
mi uzavřenými se Severním Porýním-Vestfálskem a Sárskem. Původní hornický koncern RAG je tak fakticky provázán se státem. Zatímco RAG v útlumovém režimu dále těží a obchoduje s uhlím, jeho majitel, tedy nadace, navyšuje jmění prostřednictvím investic do cenných papírů tak, aby za pět let, tedy ke konci roku 2018, dosáhlo alespoň osmi miliard eur. Tehdy se zavřou poslední dva zbývající porúrské doly v Ibbenbürenu a Bottropu, kde dohromady včetně administrativy pracuje na sedm tisíc lidí. Nadace převezme nejen péči o bývalé horníky, ale i náklady na rekultivaci dolů, které se odhadují na 13 miliard eur. Kompletní exit těžby černého uhlí v SRN vyjde daňové poplatníky na 17,8 miliardy eur – tolik v letech 2009 až 2018 RAG obdrží z eráru i rozpočtu Severního Porýní-Vestfálska na svůj řízený rozpad. Pro srovnání – RAG loni vytěžil ve třech lokalitách 8,2 milionu tun černého uhlí, tedy méně než OKD. (bh)
Už bylo hůř Vývoj míry nezaměstnanosti osob ve věku 15-64 let v Moravskoslezském kraji a v ČR, 2003–2012, v % (metodikou výběrového zjišťování pracovních sil) 15
Černá práce ubývá Průměrný počet zaměstnanců v těžbě a dobývání v ČR (v tisících, podle ekonomické klasifikace NACE)
Miliardy od státu (dotace na těžbu černého uhlí v SRN, v mld. eur)
O autorovi| Tomáš Pergler • pergler@mf.cz
