Vydolovat co nejvíc

Ministerstvo navrhuje rozšířit těžbu uhlí, opatrně zmiňuje i rozvoj jádra

Vytěžit co nejvíc hnědého a černého uhlí, maximálně šetřit energiemi, masivně podporovat budování obnovitelných zdrojů a postavit novou jadernou elektrárnu. Pokud se podaří splnit tyto cíle, zachová si Česko alespoň částečnou energetickou nezávislost a nemusí se obávat nedostatku elektřiny v následujících desetiletích. K těmto závěrům dospělo ministerstvo průmyslu a obchodu ve Státní energetické koncepci. Dokument, který úřad před několika týdny dokončil, by měl – spolu s platnou legislativou – ovlivňovat dění v české energetice minimálně do roku 2030. Římanovi úředníci již jen čekají, jaké připomínky budou mít ke koncepci další resorty, třeba ministerstva životního prostředí a financí. Pokud některé připomínky uznají jako oprávněné, zapracují je do dokumentu a konečnou verzi pak předloží ke schválení vládě.

BURSÍKOVI PRO RADOST Z návrhu koncepce, do něhož mohl týdeník EURO nahlédnout, je patrné, že stát by se měl v energetice v následujících desetiletích soustředit především na dva hlavní cíle: zvyšování energetické efektivnosti a maximální využití tuzemských zdrojů, včetně obnovitelných. To jsou body, které zřejmě potěší i šéfa resortu životního prostředí Martina Bursíka. Ministerstvo průmyslu a obchodu upozorňuje, že maximalizace energetické efektivnosti je tou nejbezpečnější a nejrychlejší cestou, jak dosáhnout všech priorit státní energetické koncepce. Tedy zajistit dostatečné zdroje pro pokrytí poptávky po energiích. „Zvýšit energetickou efektivnost je cíl číslo jedna,“ uvádí se v dokumentu. V této oblasti je však co dohánět. V ukazatelích energetické náročnosti v přepočtu na jednotku HDP je Česko velmi výrazně pod průměrem Evropské unie, když v roce 2006 nedosahovalo ani 50 procent průměru EU. Ministerstvo proto hodlá zrychlit tempo, kterým tuzemská ekonomika bude snižovat svoji energetickou náročnost. Ta by měla v letech 2009 až 2030 klesat každoročně o tři až 3,5 procenta. V období 2030 až 2050 pak zhruba o 1,5 až 2,5 procenta. Energetická náročnost české ekonomiky na jednotku HDP by se tak měla proti roku 2005 snížit v roce 2020 minimálně o 40 procent, do roku 2030 by měl být pokles 55procentní. K naplnění těchto cílů má přispět nejen legislativa, ale i finanční příspěvky od státu a z fondů Evropské unie.

ROZŠÍŘIT TĚŽBU „Cílem číslo dvě je zajištění efektivní výše a struktury spotřeby prvotních energetických zdrojů,“ uvádí koncepce. Především lépe využívat domácí energetické zdroje včetně jaderných a efektivněji nakládat s dováženými energetickými surovinami. Co to znamená? Zejména zvýšení dostupnosti a prodloužení životnosti domácích zásob fosilních paliv, tedy hnědého a černého uhlí a uranu. Jinak řečeno – pokud se mají v Česku začít stavět nové zdroje elektřiny a tepla na nejvyšší technologické a ekologické úrovni, je nezbytné uvolnit především zásoby hnědého uhlí v potřebné výši, to znamená na dalších minimálně 30 až 40 let jejich provozu. A tudíž zrušit stávající územní limity. Ty doposud udávají, kam až se může těžit hnědé uhlí.

HROZBA PRO FRENŠTÁT Za zmínku stojí i ministerské návrhy v oblasti těžby černého uhlí. Po několikaletém útlumu se černé uhlí dobývá aktuálně již jen v karvinské pánvi, kde vytěžitelné zásoby pomalu docházejí. OKD v současné době předpokládá, že lepším využitím zásob navýší celkovou těžbu zhruba o 80 milionů tun. Z dobýváním nerostu tak neskončí po roce 2020, ale minimálně o deset let později. Ministerstvo proto navrhuje, aby se začalo opět diskutovat o možném rozšíření těžby černého uhlí, především pak otevření nového dolu ve Frenštátu, kde jsou geologické zásoby uhlí odhadovány na 1,5 miliardy tun.

PERSPEKTIVNÍ ATOM Závěry ministerstva v energetické koncepci budou patrně poněkud zklamání příznivci budování dalších jaderných elektráren. Zastánci atomu totiž očekávali, že v dokumentu bude jasně napsáno: „Česká energetika se bez stavby další jaderné elektrárny neobejde.“ Žádné takové konstatování návrh neobsahuje, i když považuje jádro za velice perspektivní. Tvrdí totiž, že výsledky bádání nad českou energetickou budoucností potvrdily oprávněnost úvah o dalším pokračování ve využívání jaderné energie v České republice a přípravu výstavby nových jaderných bloků. Místo obšírnější analýzy, zda je výstavba nových jaderných bloků pro českou energetiku nezbytná či nikoliv, se ale studie věnuje spíše zásobám uranu, jež označila za významné. „Uran je surovinou pro výrobu jaderného paliva a v tomto směru by mohl sehrát v podpoře rozvoje jaderné energetiky rozhodující úlohu,“ uvádí se v dokumentu. Jedinou firmou, která v Česku těží uran, je státní podnik DIAMO. Firma získává uran jednak formou hlubinné těžby na dole v Dolní Rožínce – zhruba 300 tun ročně – a současně jako vedlejší produkt při sanaci po chemické těžbě na ložisku Stráž, což je dalších 20 až 30 tun ročně. Hlubinná těžba v Rožínce skončí v polovině příštího desetiletí. Jaderné elektrárny Temelín a Dukovany s celkovým instalovaným výkonem 3760 megawatt spotřebují po přepracování zhruba 600 tun přírodního uranu ročně. Část suroviny se tak musí nakupovat v zahraničí, především v Rusku. Dokument se však odvolává na geologický průzkum, který se v minulosti uskutečnil v několik lokalitách Česka. Ten dospěl k závěru, že při použití stávajících metod dobývání nerostu je v republice dostatečné množství vytěžitelných zásob, které by uspokojily poptávku po uranu i v případě, že by se v Česku postavily nové bloky jaderných elektráren. Ministerstvo s odvoláním na tyto geologické průzkumy odhaduje, že při celkovém instalovaném výkonu 5000 megawatt by vytěžitelné zásoby uranu vystačily minimálně na dalších 50 až 75 let. V tomto případě již počítá koncepce s výstavbou nové jaderné elektrárny, případně nových bloků v lokalitách JE Temelín a Dukovany.

SOUVISLOSTI • Pokud se v Česku postaví nové bloky jaderné elektrárny a jejich celkový instalovaný výkon vzroste ze současných 3760 na 5000 megawatt, vystačí tuzemské vytěžitelné zásoby uranu 50 až 75 let.
• Celková dovozní energetická závislost ČR se pohybuje na úrovni zhruba 42 procent, po roce 2010 dosáhne 50 procent.
• K náhradě dvanácti milionů tun hnědého uhlí, které se ročně spálí v teplárnách, by bylo zapotřebí 17 milionů tun biomasy nebo zhruba 5,2 miliardy metrů krychlových zemního plynu.
• Spotřeba energií vzroste v roce 2030 oproti roku 2005 přibližně o 17 procent. Pramen: Státní energetická koncepce

BOX Vybrané cíle koncepce • Snížit energetickou náročnost české ekonomiky na jednotku HDP do roku 2020 oproti roku 2005 o 40 procent a o 55 procent do roku 2030.
• Uvolnit zásoby hnědého uhlí, zajistit tak palivo pro nové elektrárny a teplárny minimálně na 30 až 40 let jejich provozu.
• Zvýšit podíl obnovitelných zdrojů na celkové výrobě elektřiny v roce 2030 na patnáct procent, do roku 2050 na 30 procent. • Zahájit diskusi o možném otevření černouhelného dolu ve Frenštátu po roce 2020. • Výstavbou jaderných a obnovitelných zdrojů a nízkouhlíkových uhelných technologií snížit emise CO2 v roce 2050 oproti roku 1990 o více než 50 procent.

====
Rozhovor

Tomáš Hüner
Lepší drahá než žádná
Rusko není energetická kojná Evropy, tvrdí náměstek ministra průmyslu a obchodu Martina Římana

EURO: V čem se bude lišit nově připravovaná energetická koncepce od doposud platné verze? HÜNER: Na základě všech studií a analýz zpracovaných ať už komisí vedenou akademikem Václavem Pačesem či samotným ministerstvem průmyslu a obchodu bude aktualizovaná Státní energetická koncepce klást důraz na maximalizaci výroby z obnovitelných zdrojů. Dle našeho mínění v míře, která je adekvátní reálnému využití všech alternativních zdrojů, počínaje biomasou a větrnými elektrárnami konče. Velký význam bude kladen rovněž na energetické úspory.

EURO: S jakým objemem výroby z obnovitelných zdrojů ministerstvo ve svých predikcích počítá? HÜNER: Plánujeme, že do roku 2030 obnovitelné zdroje dosáhnou dvacetiprocentního podílu na celkové spotřebě energií v České republice. Což považujeme za velmi ambiciózní cíl.

EURO: Nejsou to jen tak nadhozená čísla, která mají uklidnit především zástupce vládní Strany zelených? Část odborné veřejnosti tvrdí, že vyrobit pětinu spotřeby energií z obnovitelných zdrojů je v českých podmínkách těžko dosažitelné… HÜNER: Je to na stropě námi technicky představitelných hodnot. Samozřejmě, cíl je velmi ambiciózní, jeho naplnění bude velice náročné. Naopak zelení považují dvacetiprocentní podíl za dolní limit. Pokud Evropa vynaloží na podporu obnovitelných zdrojů všechna legitimní podpůrná opatření, třeba i některá daňová zvýhodnění, tak lze takových cílů v oblasti obnovitelných zdrojů dosáhnout.

EURO: Jak jste k takovým závěrům vůbec dospěli? HÜNER: Nejprve jsme si museli říci, jakými disponujeme primárními zdroji. Zda chce být stát alespoň zčásti nezávislý na dodávkách energií ze zahraničí, když už to není možné realizovat v dodávkách ropy a plynu, tak alespoň ve výrobě elektřiny. V této oblasti jsme schopni alespoň několik následujících desítek let nezávislost udržet. Jde o analýzu veškerých možností a odpověď na otázku, zda to tak opravdu chceme a jak tohoto cíle dosáhneme. Devadesát procent uvažujících lidí řekne ano, nezávislost je pro nás bezpečnější. I z hlediska predikce cen je vždycky jistější posuzovat to, co mám doma ve spíži, než co mám půjčit od sousedů. Takže jsme řekli ano, zohledníme i to, co by se mělo přidat s vazbou na ochranu životního prostředí a na další moderní trendy v energetice. A samozřejmě z toho pohledu i zvážit, zda trošku neubrat ve výrobě energií z primárních zdrojů. Tedy rozhodnout, jestli by třeba bylo výhodnější a ekonomičtější omezit export elektřiny.

EURO: Proč by se měl omezovat vývoz proudu? HÜNER: Rozvolní se výroba elektřiny z tuzemských primárních zdrojů, především z hnědého uhlí. Sníží se poté spotřeba suroviny, což by mohlo prodloužit životnost zásob hnědého uhlí na dobu delší, než je nyní plánovaných zhruba 30 až 40 let. Ale to je jen jeden z mnoha pohledů, který je potřeba vzít v potaz při zpracovávání energetické koncepce. Dalším důležitým pohledem je otázka bezpečnosti dodávek, protože vždycky platí, že drahá energie není pro spotřebitele příjemná, ale i drahá energie je lepší než žádná.

EURO: A pokud zůstaneme závislí na zahraničních zdrojích? HÜNER: Tak se můžeme dostat do situace, kdy takový produkt nebudeme mít. A to nejen kvůli politickým a technickým důvodům, ale i kvůli vlastním potřebám dodavatelské země, třeba Ruska. Je nutno v rámci korektnosti říci, že Rusové nejsou „energetická kojná“ Evropy. V tom smyslu, že nám nejsou povinni dodávat suroviny, jako jsou ropa a zemní plyn. Pokud Rusům jejich domácí ekonomika nedovolí otevřít více ložisek se zemním plynem, budou využívat stávající, rozvíjet vlastní průmysl, a současně tak pronikavě zvyšovat i vlastní spotřebu elektřiny. Moc nevěřím ruským plánům vystavět v horizontu deseti patnácti let až 22 nových jaderných bloků. Pokud tyto záměry nenaplní, musí vyřešit jednu zásadní otázku: po jakých zdrojích namísto jaderné energetiky sáhnout. Samozřejmě po zemním plynu, který je pro ně ekologicky velmi pozitivní a navíc dostupný, ale z obchodních důvodů je pro ně zatím výhodné tuto surovinu exportovat. Postavit elektrárnu na zemní plyn je relativně jednoduché, v podstatě je to takřka bezobslužná skládačka, která je schopna velmi rychle vyrovnat případný deficit ve výrobě elektřiny. Jenže tyto zdroje budou čerpat z objemu zemního plynu, jenž je dnes k dispozici Evropě.

EURO: Předvolební průzkumy zatím ukazují, že za dva roky tady bude místo ODS s velkou pravděpodobností vládnout ČSSD, jenže ta má zase na energetiku jiný pohled. Takže se bude koncepce zřejmě opět měnit… HÜNER: Je nutné od sebe rozlišovat dvě věci. Tou první je liberalizace trhů s energiemi. Druhou pak zabezpečení zákazníků dodávkami energií. A právě tím se zabývá Státní energetická koncepce, to je na ní to nejdůležitější. Budu se snažit oprostit od prohlášení politiků, protože u některých již nevím, zda jsou v opozici nebo v koalici. Je možné, že třeba přijde vláda ČSSD podporovaná komunisty, která řekne, že liberální model energetiky je špatný a nevyhovující a půjdeme směrem k centrálnímu řízení nebo nějakému podobnému řešení. Liberalizace je jistým způsobem model fungování energetiky. Z hlediska zajištění potřeb zásobování energiemi si myslím, že se ČSSD a ODS názorově příliš neliší. Samozřejmě z pohledu, jak by měla energetika fungovat, v tom určitě mezi oběma stranami názorový rozdíl je. Stačí se podívat, jak se konsolidovala elektroenergetika za vlády ČSSD. K elektrárenské ČEZ se přilepilo pět z osmi regionálních rozvodných firem a dnes se divíme, že nefunguje pražská energetická burza. To je ale překvapení! Jde o pojetí silného ovládaného a ještě nejlépe státního energetického kolosu. Pokud by politici takového vidění měli příležitost, jistě ještě navrhnou odkup zbytku podílů minoritních akcionářů v ČEZ, aby se státu ve firmě pak lépe bačovalo.

EURO: Budou se firmy vůbec koncepcí řídit? HÜNER: Jsou dva extrémy. Tím prvním je představa, že když se takový materiál vytvoří, tak se plus minus jedno procento naplní. Ten druhý zase koncepci považuje za papír, který má sice nějakou ekonomickou podstatu, ale že se energetické subjekty budou stejně řídit vlastní strategií, která může být i odlišná. Důležitější než napsat Státní energetickou koncepci je však vytvořit nástroje pro její naplnění. Dnes to již není jen český stát, ale i Evropská unie, jejíž legislativa velmi silně ovlivňuje tuzemskou energetickou koncepci. Z velké části transponujeme řadu směrnic a další legislativy z EU, v nichž se promítá energetická vize unie, a nikoli jen jedné její členské země. Pokud se chce Brusel chovat efektivně a racionálně, tak je nutné nějakým způsobem tyto zájmy spojit a vytvořit vizi „Evropské energetické koncepce“. A teď jde o to, aby ta česká do celkového konceptu zapadla. Ostatně, přispět ke vzniku jednotné evropské energetické koncepce je i jednou z myšlenek našeho předsednictví.

EURO: Najít shodu, jak by měla společná evropská energetika vypadat, se ale moc nedaří…. HÜNER: Ano, pokusů bylo již několik. Je nutné urychlit diskusi o koncepci. Protože pokud se udělá dobře, rozumně a adekvátně potřebám jednotlivých členských států, tak má velkou šanci na úspěch. Spojit zájmy 27 států a jejich energetik je ale samozřejmě velmi složitý proces. Možná budu působit jako bláznivý optimista, když budu látat 27 energetik se zcela jinými výrobními základnami dohromady. V některých zemích se obnovitelné zdroje na výrobě elektřiny podílejí 30 procenty, jinde dvaceti, patnácti nebo i menším podílem. Ale je tu vize EU, která se za pomoci různých opatření, třeba balíčků a směrnic, snaží násilím vtlačit tyto různorodé energetiky do jednoho kabátu. Což podle mě není zcela správné.

EURO: Jaké řešení tedy chcete navrhnout? HÜNER: Podobným způsobem, jako vytváříme energetickou koncepci v Česku, kdy si říkáme: máme hnědé uhlí, černé lze dovézt z Polska, disponujeme jádrem a máme tu nějaký potenciál obnovitelných zdrojů. Stejně tak logicky můžeme složit i energetickou koncepci Evropy. Jen s tím rozdílem, že si nehrajeme na českém energetickém dvorku, ale na evropském dvoře. Máme Francii s jadernou energetikou, Česko s hnědouhelnými elektrárnami, v Polsku disponují černým uhlím a Balkán jde cestou výstavby jaderných elektráren a velkou perspektivou v oblasti obnovitelných zdrojů. Tímto způsobem se dá vytvořit celková unijní koncepce, v níž se všechny státy sedmadvacítky uvidí. A podle mě až pak mohou říci – tohle není proti mně, s tím můžu žít a souhlasit.

EURO: Navíc se v souvislosti s ekonomickou krizí začíná v Bruselu stále více hovořit o alespoň přechodné regulaci energetik… HÜNER: Regulace energetiky je dalším projevem zoufalství světových a evropských ekonomů. Vidíme, jak obrovské množství peněz se pod vlivem světové krize investuje do ekonomik. Takové prostředky je ale zapotřebí někde sehnat. Takže se trošku „zkrouhne“ třeba energetika, protože má v porovnání s jinými obory periodu hynutí delší. Pět deset let nikdo nepozná, že jsme trošku energetiku z hlediska střednědobého či dlouhodobého poškodili. Jenže jakmile začneme nalévat peníze ne příliš koordinovaně a smysluplně, tak prostředky, jež se někde vylijí, je nutné někde zase přilít. V takovém případě se ovšem musí regulovat proud do i z konve, ze kterého peníze přilíváme – a jsme zpátky v socialismu. Často se používá zaklínadlo „vždyť je to jen na chvilku, je krize“. Podle mě je to katastrofální chyba. Protože každá taková regulace jednak nebude na chvilku a navíc takovéhle přerozdělování prostředků nebude efektivní. Peníze se poztrácejí po cestě. Ekonomiky, které něco takového dělají, ještě víc zchudnou a v krizi budou nepoměrně déle, než předpokládaly.

EURO: Státní energetická koncepce se připravuje déle než rok. Mezitím však došlo k mnoha zásadním událostem. Neměl by se tedy dokument pod jejich vlivem ještě upravit a aktualizovat? HÜNER: Musíme umět věci zjednodušovat. Pokud bychom si chtěli hrát na energetického pánaboha, který každou vteřinu, minutu zná nejen vývoj poptávky po elektřině, ale třeba i po autech, po železe, tak bychom potřebovali kybernetický mozek, abychom mohli celkovou situaci modelovat a kontinuálně ji přizpůsobovat Státní energetickou koncepci. A to pominu chutě některých politiků do koncepce průběžně vstupovat, třeba regulací. Kouzlo celé koncepce je v rozumném zjednodušení, neudělat ze všeho nic neřešící selanku, ale stanovit rozumné mantinely. Počítat i s tím, že ekonomika stále jen neroste, ale pohybuje se v určitých periodách a tomu odpovídá i vývoj poptávky po energiích. Stejně tak je nutné počítat i s tím, že poptávka po energiích není celoročně ani v průběhu dne na stejné úrovni a podle toho se chová i zdrojová základna. Tohle vše považuji za naprosto racionální úvahy, které by měly vést k nějaké vizi, jak by se energetické firmy měly ve skutečnosti chovat, aby byly schopny bezpečně a za přijatelné ceny dodávat energii zákazníkům každou vteřinu v roce.