Česko má další vládu a chleba kvůli tomu levnější nebude. Jiří Paroubek také jen těžko může být horším premiérem, než byli Vladimír Špidla nebo Stanislav Gross. To je ale asi také jediné pozitivní konstatování, které lze momentálně pronést. Nadějí pro tuto zemi moc vidět není. Nový kabinet povede zemi k volbám a tomu bude přizpůsobena veškerá hospodářská politika. Již nyní je zřejmé, že racionálních ekonomických rozhodnutí bude pomálu. V předvolebním období není čas na hrdinství a tragický vývoj volebních preferencí ČSSD velí opustit i drobné ústupky ekonomické realitě, kterých se od roku 2002 vláda dopustila. Nakonec to sám Paroubek už odtroubil. Příští rok se místo Sobotkou spočítaných potřebných třiceti miliard má ušetřit jen patnáct. Jak s tím půjde dohromady závazek držet se pevně konvergenčního programu, v němž jsou naslibovány Evropské komisi přísnější limity výdajů státu, je nezodpovězenou otázkou.
O tyto záležitosti ale vůbec nejde. Je pár měsíců před volbami, a tak se musí slibovat lepší zítřky, vyšší platy a tentokrát i nižší daně. Paroubek se v tom činí. Projev ve sněmovně byl v tomto směru ukázkový, leč je otázkou, kdo ještě těmto řečem pronášeným z Lidového domu uvěří. Mzdy nepochybně překročí příští rok v průměru dvacet tisíc, jak čerstvý premiér slíbil. Bude to však především zásluhou robustního růstu mezd ve stále bobtnající státní správě. Neskutečné rozhazování peněz ve státním sektoru nemá konce a sílí tlaky na další výdaje v bezpečnostních složkách, kde se podařilo nedávno lidovcům Miroslava Kalouska odvrátit naprostou katastrofu. Propouštět už se zřejmě také moc nebude. Ministryně školství Buzková má problém s poklesem počtu učitelů o symbolická dvě procenta. Pokud by to tak mělo pokračovat ještě pár let, bude s mírnou nadsázkou v českých školách více kantorů než stále ubývajících žáků.
Daně také poklesnou. Zejména těm, kteří žádné neplatí. Tento geniální vynález by zasloužil nějakou hodnotnou cenu. Třeba by se mohla jmenovat Společná cena Járy Cimrmana a Ježíše Krista za ekonomické vysvětlení teorie nasycení zástupů jednou rybou. Jinak je tento vynález ministra Sobotky a poslance Mládka samozřejmě pěkným beranidlem, jímž lze bušit do opoziční rovné daně ODS, ale to je tak všechno, k čemu jsou podobné koncepty dobré.
Také budeme stabilizovat zdravotnictví. Po všech řečech o dělání pořádku a úsporách v systému, které musí předcházet zvýšení spoluúčasti pacientů, přichází Milada Emmerová s tvrdým požadavkem na šest miliard korun od státu, aby celý systém vůbec zůstal v chodu alespoň do voleb. Kupodivu se o tom v programovém prohlášení nedočteme ani čárku. Zato se dozvíme, že ministerstvo zdravotnictví bude pravidelně pořádat tiskové konference, aby pracující lid netrpěl nedostatkem osvěty. Také se tam píše, že vláda bude dbát o systematické uplatňování prostředků ke zlepšování duševního zdraví dle závěrů Helsinské deklarace. Těžko říci, co tím vláda myslí, ale jediným vědecky doloženým způsobem, jak si osoby sledující vývoj v českém zdravotnictví mohou alespoň částečně zachovat duševní zdraví, se momentálně jeví mimořádné opatření, na jehož základě by zdravotní pojišťovny těmto lidem proplácely alespoň osm dvanáctistupňových piv denně.
Žel nejspíše si to pivo budeme muset zaplatit sami a vydržet. Nakonec, objektivně vzato od vlády v předvolebním roce nelze čekat nic jiného. Může nám být líto, že tato čtrnáctiměsíční křeč nemohla být zkrácena předčasnými volbami, ale v našem ústavním pořádku to prostě jinak nejde, a tak za to zaplatíme dalším zdržením skutečných reforem a rizikem přijetí předvolebně motivovaných zákonů, které přijdou daňového poplatníka pěkně draho. A nutno podotknout, že Jiří Paroubek ve svých minulých funkcích příkladně prokázal, že se nějaké té miliardy dluhu, který samozřejmě nejde za jeho osobním účtem, rozhodně nelekne.
Takže předvolební rok začíná a pojedeme z kopce. Miliardy se budou koulet stejně rychle jako politické skandály přes první stránky deníků, ale tak už to chodí. Možná se v té všeobecné vřavě podaří nějakým omylem schválit nový zákon o úpadku, který je hotový a je schopen posunout českou legislativu na úroveň standardní civilizované země. Možná se podaří udělat i pár dalších rozumných věcí. Pak to bude prémie, která by měla být připsána Jiřímu Paroubkovi v nebi k dobru. Jinak však zanechme všech nadějí a vydržme.
