Přemety v koncepci regulace českého pojistného trhu
Nacházíme se v době, kdy finanční trh prochází nejzásadnějšími koncepčními změnami v historii samostatné České republiky. Zejména se to týká trhu s pojištěním, a to především z pohledu pojišťovacích zprostředkovatelů.
Vše se odstartovalo v závěru roku 2004 a zvláště pak na začátku roku 2005. Jde především o dva nové zákony. Zákon o pojistné smlouvě (37/2004 Sb.) a zákon o pojišťovacích zprostředkovatelích a samostatných likvidátorech pojistných událostí (38/2004 Sb.), přinesly mnoho zásadních změn na českém pojistném trhu. Zákon o pojistné smlouvě zejména zpřehledňuje pojistné smlouvy pro občany. Dříve bylo běžné, že pojišťovny používaly v některých věcech vlastní názvosloví a vlastní dělení, takže orientace v pojistných smlouvách byla velmi obtížná. Nový zákon tyto pojmy sjednotil.
Dohled s rozpory.
Zákon o pojišťovacích zprostředkovatelích nastolil zásadní změny. Toto nařízení nově ukládá všem, kteří chtějí prodávat pojištění, že musejí dosáhnout určité úrovně odborných znalostí, být trestně a finančně bezúhonní, a dokonce předepisuje i částečnou metodiku práce. Nicméně kdo vlastně v současnosti provádí dozor nad tímto velmi regulovaným trhem? A jak to bude vypadat v budoucnu?
Dnes je dohled nad finančním trhem rozdělen mezi několik dozorčích orgánů. Mezi těmi hlavními bych jmenoval Ministerstvo financí ČR, Komisi pro cenné papíry a ČNB. Toto rozdělení bohužel přináší mnohdy neefektivnost dozoru a zbytečně vysoké finanční náklady na jeho provádění. Jako příklad uvádím penzijní fondy nad jejichž činností dohlížejí dvě instituce, ministerstvo financí a Komise pro cenné papíry. I přestože pravomoci obou institucí jsou celkem přesně dány, objevují se rozporuplné názory a vysvětlení jedné problematiky. Tím se pochopitelně stává systém nepřehledným jak pro penzijní fondy, pojišťovací zprostředkovatele, tak i pro běžné občany, účastníky penzijního připojištění. Domnívám se proto, že integrace dozoru je tím nejlepším řešením. Ne jakákoliv její forma je však tím správným krokem.
Centralizace.
Ve většině zemí Evropské unie už ke sloučení došlo. Zatím posledním příkladem je Slovensko, kde 1. dubna 2002 vznikl Úřad pro finanční trh, který dohlíží v oblastech kapitálového trhu, pojišťovnictví a penzijního připojištění. Na Slovensku je stále ještě odděleno bankovnictví od ostatních činností finančního trhu.
V České republice se dlouho hovořilo o vzniku úřadu na základě vzoru Slovenska, ale konečné rozhodnutí je úplně jiné. Česká vláda na konci léta schválila urychlení integračního procesu. Veškerý dozor však bude centralizován pod hlavičkou ČNB. Ke sloučení dozorů by dle rozhodnutí vlády mělo dojít k 1. dubnu 2006. Doufejme, že se to podaří, protože by tím mohly zmizet stále se opakující chyby, jako například aktuální problém s registracemi nových pojišťovacích zprostředkovatelů vstupujících na finanční trh, které současný Úřad státního dozoru v pojišťovnictví a penzijním připojištění nezvládá. Centralizace navíc přinese snížení výdajů na dozor nad finančním trhem, čímž ušetří peníze státu a tedy daňových poplatníků. Přesto je už dnes téměř jasné, že tato „koncepce“ bude po volbách do Poslanecké sněmovny pravděpodobně překopána a že se můžeme těšit ještě na zcela zásadní změny.
