Benešovy dekrety
Kdyby česká vláda vyhověla výzvě Evropského parlamentu a zrušila Benešovy dekrety, nic převratného by se nestalo. Rušit se ale s největší pravděpodobností nebudou. Politici se bojí o hlasy voličů, odborníci mají zase strach, že by byla nap adena česká suverenita.
Evropský parlament vyzval českou vládu, aby zrušila ty dekrety, které se týkají vyhoštění individuálních etnických skupin z bývalého Československa. Jde zejména o ústavní dekrety číslo třicet tři, dvanáct a sto osm. První z nich připravil občany německé a maďarské národnosti o československé státní občanství. S výjimkou těch, kteří za války zůstali věrni České republice a sami trpěli fašistickým terorem. Poté byl v souladu s usnesením postupimské konference vítězných mocností zahájen oficiální hromadný odsun Němců z Česko- slovenska. Další dva dekrety se týkaly majetkových práv Němců a Maďarů - prvním se s okamžitou platností a bez náhrady konfiskoval zemědělský majetek, druhým všechen movitý a nemovitý majetek a majetková práva.
Do sběru je nedáme
Českým politikům se Benešovy dekrety vracejí jako bumerang. Téměř všichni vždy zopakují, že jsou vyhaslou právní normou, kterou již nikdy nebudeme moci aplikovat. A rezoluci Evropského parlamentu proto považují za nesmyslnou - vztahuje se k minulosti staré šedesát let a napadá normy, jejichž význam je už jen symbolický.
Proč ale tedy politici na existenci dekretů pořád tolik lpí? Mají strach z voličů. „Pro politické strany je prostě příznačné, že musí do značné míry své kroky motivovat tím, aby si udržely svou voličskou základnu. V tomto ohledu ani jedna politická strana v této zemi nemá voličskou základnu takovou, že by jí to bylo umožněno, vysvětluje vicepremiér Pavel Rychetský. Jemu samotnému by zrušení dekretů vůbec nevadilo. Ví ale, že ani uvnitř sociální demokracie by pro podobný návrh nenašel dostatečnou podporu.
Šanci zrušit konfiskační dekrety bez toho, aby si pro takový akt předem připravila politické klima, již Česká republika ztratila. Možná se to ale mohlo povést před čtyřmi lety. Tehdy Ústavní soud zamítl návrh Rudolfa Dreithalera. Tento liberecký občan německé národnosti se cítil zkrácen ve svých právech, když Krajský soud v Ústí nad Labem odmítl jeho nárok na vydání majetku zabaveného jeho rodičům v poválečných letech právě na základě dekretu sto osm. Stížnost zaslaná Ústavnímu soudu směřovala jednak proti tomuto rozsudku a současně navrhovala zrušení zmíněného dekretu.
Podle Rychetského měl Ústavní soud v té době výjimečnou příležitost dekret zrušit s konstatováním, že v době, kdy byly Benešovy dekrety přijaty, byly naprosto legální a legitimní. „Mrzí mě, že to tenkrát neučinil, k problému bohužel přistupoval příliš ideologicky, lituje Rychetský.
Na majetek zapomeňte
O zrušení dekretů prezidenta republiky se váhavě diskutovalo již několikrát a ve spodním proudu debaty vždy byla stejná obava. Co by následovalo, snad ne vracení majetků?
Reakce několika ústavních soudců na rezoluci Evropského parlamentu byla jednoznačná: k žádnému přerozdělování majetku by nedošlo. Právní experti ale úplně zajedno nejsou. „Nemůžete vyloučit, že pod týmž politickým tlakem nepřijdou například požadavky na zavedení dvojího státního občanství, že státní občanství má být vráceno, a to má další implikace v oblasti majetkové, v oblasti usazování, v oblasti nabývání nemovitostí. Proto je lepší říct od samého začátku ne, než tomu vyhovět, míní odborník na mezinárodní právo z Ústavu státu a práva Pavel Kalenský. Konfiskační dekrety jsou navíc podle něj zcela legitimní, protože byly bezprostředním důsledkem mezinárodněprávních opatření. „Převážná většina dekretů ponejvíce napadaných je v podstatě implementací mezinárodního práva, které vzniklo v důsledku vítězství nad nacistickou říší, tvrdí Kalenský.
Také rušení dekretu, kterým byli někteří Němci a Maďaři zbaveni československého státního občanství, považuje Kalenský za nesmyslné. Tento dekret totiž stanoví, že o československé občanství přicházejí ti, kteří podle okupačních předpisů nabyli občanství německé či maďarské. „Vždyť našeho občanství je zbavili Němci a zmíněný dekret prezidenta republiky z této skutečnosti pochopitelně vychází, konstatuje Kalenský.
Vicepremiér Pavel Rychetský připouští, že by zrušení konfiskačních dekretů mohlo vyvolat stupňování požadavků některých sudetoněmeckých svazů. Z ohrožení majetkových poměrů ale strach nemá. „Jsem si vědom, že s jídlem roste chuť, ale požadavky na nějaké majetkové vyrovnání nikdy nezazněly ze strany německé vlády. Vztahy mezi českou a německou vládou v tomto směru nejsou zatíženy. V česko-německé deklaraci obě strany jasně deklarovaly, že vzájemně uznávají své právní řády a nehodlají se k minulosti vracet, říká Rychetský.
Gumování historie
Dekrety prezidenta republiky z let 1940 až 1945 se však netýkaly jen etnických menšin. Obnovovaly ústavní pořádek Československé republiky narušený mnichovským diktátem, rozbitím Československa, okupací Čech a Moravy a osamostatněním Slovenska.
Nezodpovězenou otázkou zůstává, zda by se ve snaze vyhovět požadavkům Evropského parlamentu rušily jen některé z dekretů, či rovnou všechny, když už jsou, slovy politiků, vyhaslé. Právě v tom vidí odborná veřejnost velké nebezpečí.
Především dekret o prozatímním výkonu moci zákonodárné a dekret o obnovení právního pořádku jsou podle Kalenského základními kameny našeho současného právního řádu a jako takové nemohou být zrušeny. Svým duchem navazují na zákon o zřízení samostatného československého státu z roku 1918 a na Ústavu ČSR z roku 1920 a důsledky jejich případného zpochybňování, či dokonce zrušení z hlediska suverenity a samostatnosti českého státu považuje Kalenský za katastrofální. „Kdyby tato opatření byla zrušena, znamenalo by to v podstatě legalizaci stavu vyvolaného Mnichovem a následující německé agrese proti prakticky všem evropským státům, jejichž právní řády byly hitlerovskou agresí anulovány, varuje Kalenský.
Ohroženi nejsme
Dodatek o Benešových dekretech do rezoluce Evropského parlamentu na poslední chvíli prosadil poslanec CDU Hartmut Nassauer. Podle jeho prohlášení proto, aby tato otázka byla nastolena při vstupních rozhovorech patnáctky s Českou republikou a aby ji Evropská komise vzala v potaz při přípravě hodnotící zprávy o pokroku ČR. Poslanec za CSU a místopředseda Sudetoněmeckého krajanského sdružení Bernard Posselt navíc varoval českou vládu, aby si nedělala iluze, že se republika bude moci stát členem EU, aniž by odstranila Benešovy dekrety.
Čeští ústavní činitelé ale vidí problémy s naším vstupem do evropských struktur zcela jinde. „Evropská unie nás nepřijme, pokud nepřizpůsobíme své zákonodárství evropskému, pokud nedokážeme splnit maastrichtská ekonomická a sociální kritéria. Benešovy dekrety se rozhodně nemohou stát skutečností, která by bránila našemu vstupu do EU, míní Rychetský.
A co tedy teď česká strana podnikne? Diplomatickou cestou se bude snažit přesvědčit evropské poslance, že jejich rezo luce postrádá smysl. A Evropská unie jim zatím nahrává. Komisař Hans van Broek odpovědný za rozšíření již vzkázal, že rezoluci parlamentu sice musí brát v úvahu, nikde ale není psáno, že bude jeho názor také sdílet.
