Znovuvzkříšená slavná berlínská kavárna Josty marně hledá svůj styl, kterým oslňovala před stoletím
Berlín má od svého eruptivního probuzení v osmnáctém století za sebou neuvěřitelný rozvoj extrémně moderně pojatého velkoměsta. Nedílnou součástí svobodné metropole byly velké a slavné kavárny, které mívaly stejnou roli jako uznávané podniky vídeňské, budapešťské a pařížské.
Znalci Berlína mohou připomenout podniky Reinhardt nebo Einstein, jejichž příběhy jsou zajímavé a servis možná typičtější. Kavárna Josty nicméně patří přes dvě stě let k nejpozoruhodnějším fenoménům pokořeného a znovu budovaného města.
Heine i Wilder
Tudy kráčely moderní umělecké dějiny. Básník Heinrich Heine byl v Josty denním hostem, takže mohl ve svém dopise příteli v roce 1822 konstatovat, že tam tanečník Antonín vydělával sto louisdorů každý večer. Pochvaloval si, že jste v Josty mohli číst Abendzeitung, Morgenblatte i Wiener Konversationsblatte, a nejen to. „Stechbahn, to je přímo boulevard umění! Bozi na Olympu, stejně jako hosté v Josty požívají Ambrosii, jak jinak lze popsat zdejší sladkosti (Josty byla v té době hlavně cukrárnou – pozn. red.)! Ani Afrodita, zrozená z pěny, nebyla sladší. I když byl lokál dekorován jako pivnice, nutila kvalita zdejší krmě a dortů všechny ty strýce doslova si olizovat prsty. Pryč odtud, oči spatřily dveře otevřené, srdce tichne blahem!“ básnil o původní cukrárně na náměstí An der Stechbahn 1.
Začalo to vlastně ve Švýcarsku. Johann Josty se narodil v roce 1773 ve švýcarském údolí Engadin v obci Sils a jeho otec ho nechal vyučit cukrářem v Magdeburku. S bratrem Danielem a dalšími společníky založil v roce 1796 v Berlíně firmu Johann Josty a spol., která existovala nepřetržitě až do roku 1943 a provozovala kavárny a cukrárny v několika německých městech. V Berlíně kromě prvního podniku společnosti – cukrárny na Stechbahn – vznikla také filiálka na nároží dnešní Bundesallee a Trutnovské ulice a další přímo vedle slavného nádraží ZOO v Charlottenburgu na Joachimstalerstrasse.
Významných hostů Josty jako Heine bylo mnohem více. Nedaleko sídla cukrárny na Postupimském náměstí, kam se podnik přestěhoval v roce 1888, bydleli stálí návštěvníci, k nimž patřili básník a spisovatel Theodor Fontane, autor buněčné teorie profesor Rudolf Virchow, malíř Adolf von Menzel, básník a dramatik Ernst von Wildenbruch (který byl nelegitimním vnukem prince Louise Ferdinanda Pruského), dadaista Kurt Schwitters či komunista Karl Liebknecht.
Dynamika rušného Postupimského náměstí a těkavost zdivočelých davů strhávala i spisovatele, jako byli Joseph von Eichendorff, bratři Jacob a Wilhelm Grimmové nebo Erich Kästner. Ten koncem dvacátých let napsal nejslavnější a nejpopulárnější knihu z dob Výmarské republiky Emil a detektivové, ve které Josty také účinkovala. Název Na terase kavárny Josty zase nesla slavná expresivní rytmická báseň Paula Boldta z roku 1912, dalšího ze stálých hostů.
Pro mnohé znalce je Josty místem, kde se formulovaly zásady expresionismu a Nové věcnosti – Neue Sachlichkeit. A to v děsivém hluku terasy s výhledem na extrémně dopravně živé Postupimské náměstí, kde se v letech třicátých křižovalo čtyřicet tramvajových linek a za hodinu tu projelo 600 tramvajových souprav a kudy spěchali dobře situovaní měšťané přijíždějící z jižních čtvrtí Berlína na nedaleké Postupimské a Anhaltské nádraží.
Pro jiné je kavárna centrem ruských imigrantů žijících v metropoli počátkem minulého století, neboť pařížský život byl pro skupiny chudších intelektuálů příliš nákladný, a tak si oblíbily Berlín. Vždyť v roce 1923 ve městě vycházelo 39 ruských časopisů a působilo 86 ruských nakladatelů! Hlavním stolem této imigrantské společnosti honosící se jmény Erenburg, Gorkij, Majakovskij či Tolstoj byla přitom Josty.
Desítky dalších kaváren okolo Pražského náměstí a Nollendorfplatzu se navíc staly přístřeším pro více než 600 tisíc Rusů, kteří ve městě přežívali po útěku z rudého Ruska. Ostatně hlavní západní třídě Kurfürstendamm se tehdy říkalo NEPski prospekt – což byla narážka nejen na hlavní třídu Petrohradu, ale také na NEP, Novou hospodářskou politiku prosazovanou počátkem dvacátých let Leninem.
V hotelu Esplanade na Postupimském náměstí spávali ve dvacátých letech Charlie Chaplin a Greta Garbo a k tanci tam hrával Marek Weber se svým orchestrem. Billy Wilder se dokonce v Josty živil jako placený taneční partner.
Filmové memento
Rodina Josty prodala nesmírně oblíbený podnik v roce 1900 vdově po zakladateli konkurenční kavárny Bauer, která ji výrazně modernizovala. Paní Bauerová se pak kavárny zbavila o třicet let později a spolu s tím zmizelo z jejího průčelí slavné jméno Josty. To už se ale Postupimské náměstí stalo hlavní křižovatkou Berlína, okolo vyrostly nové moderní výškové stavby, funkcionalistické perly i moderní atrakce přitahující desetitisíce diváků každý večer. Velkokina neměla pod 1200 sedadel, revuální divadla jakbysmet, v nárožních palácích se nalézaly obrovské pivnice, tančírny, na náměstí byl i palác první velké německé soukromé radiostanice.
Dnešní Josty otevřená v roce 2001 zaujímá prostor dvou podlaží v nové výškové budově Sony Center, nějakých dvě stě metrů od původního podniku zničeného během druhé světové války. Největší zastřešená plocha světa dovoluje využívat kavárenskou terasu s kapacitou 400 míst bez ohledu na počasí po celý rok. V přízemní části, které dominuje rozsáhlý barový pult, najde občerstvení 60 návštěvníků, klidnější je první patro kavárny pro 160 hostů.
I když ruiny hotelu Esplanade a bývalé kavárny Josty posloužily jako kulisy pro řadu zajímavých filmových scén (například ve snímku Nebe nad Berlínem režiséra Wima Wenderse z roku 1987 nebo v Kabaretu Boba Fosseho z roku 1972), likvidaci trosek nešlo zabránit. Kromě jména a přibližné polohy tak nemá současná Josty s bývalou slavnou kavárnou nic společného. Pozoruhodní jsou snad jen herci a filmoví tvůrci, kteří obsazují podnik ve dnech mezinárodního filmového festivalu. Starý divoký Berlín to však v žádném případě není.
