Německé experty na ochranu přírody šokuje, kudy se ubírá šumavský národní park
Turistické cesty rozježděné těžkou těžební technikou nebo přímo zatarasené parkujícím harvestorem, pěšiny s cedulkami zakazující vstup kvůli dolování dřeva. Takto umí přivítat Národní park Šumava návštěvníky. Autentický zážitek je z víkendu na konci loňského září prodlouženého státním svátkem. Těsně předtím skončila propagační kampaň ministerstva životního prostředí, které ze státní kasy platilo billboardy lákající na jedinečné přírodní krásy Šumavy.
„Tam, kde jsou na velkých plochách nasazované harvestory, hučí motorové pily a les devastuje těžká mechanizace, ubývá turistů.
Takové národní parky nemají pro turismus perspektivu,“ upozorňuje dlouholetý bývalý ředitel Národního parku Bavorský les Hans Bibelriether. Ví, že stále více lidí z měst vyhledává divokou přírodu uchráněnou před lidskými zásahy.
Mezinárodně uznávaný odborník přijel do Česka spolu s kolegy varovat zdejší zodpovědné politiky a úředníky před tím, kam chtějí dovést šumavský národní park. S Bavorským lesem tvoří jeden celek, který sice protíná státní hranice, fakticky ho ale rozděluje odlišný přístup k ochraně vzácné přírody. Na německé straně divočina vítězí, na české prohrává.
Sousední náskok „Před dvaceti lety byl pojem divočina u nás vnímán negativně. Dnes je in, většina veřejnosti chce ochranu přírody,“ říká Bibelriether. Také on v počátcích Bavorského lesa narážel na odpor lesníků, majitelů pil a komunálních politiků, kteří desítky let bojovali proti skutečnému národnímu parku. „Dnes už vědí, co regionu přinesl. Díky národnímu parku vzniklo víc pracovních míst, než kdyby pokračovalo hospodářské využití lesa a těžba dřeva,“ porovnává Biebelriether. Opírá se o ekonomickou studii, která ušlý zisk z nevytěženého dřeva vyčíslila na pět až 10,8 milionu eur ročně, to je zhruba 125 až 270 milionů korun. Turismus ovšem přinesl německému národnímu parku, který je čtyřikrát menší než šumavský, 13,5 milionu eur, tedy asi 340 milionů korun. Navíc peníze z cestovního ruchu zůstávají v místě, zatímco zisky z prodeje dřeva by odcházely mimo region.
„Současná politika v šumavském parku tomuto území trvale škodí,“ kritizuje Biebelriether. Co vlastně německým odborníkům na ochranu přírody v šumavské části vadí? Roky se oba státy uměly domluvit na tom, jak se chovat k jedinečnému území v sousedních národních parcích. Fungovala přeshraniční spolupráce stvrzená dvěma memorandy.
„Ještě v roce 2005 se česká strana zavázala ponechat přírodě do roku 2010 nejméně třicet procent rozlohy parku (v Bavorském lese je nyní přirozený vývoj na více než padesáti procentech území – pozn. red.). Po změně vlády na jaře 2010 bohužel skončila na vládní úrovni i dobrá spolupráce týkající se obou parků. Jednostranné odstoupení od obsahu uzavřených memorand má dalekosáhlé negativní důsledky i pro Bavorský les,“ kritizuje profesor Hubert Weiger, který vede německý Svaz ochrany přírody. „Když se na Šumavě zmenší prostor pro chráněného tetřeva, kriticky se tím ohrozí jeho populace v Bavorském lese. Je to společný životní prostor, a tak je třeba se k tomu území chovat,“ zdůrazňuje Weiger.
Spolu s kolegy si stěžuje na to, že s nimi nikdo z autorit v oblasti životního prostředí nekomunikuje. Týdeník Euro požádal ministerstvo životního prostředí o komentář, odpovědí na otázky se ale v termínu nedočkal.
Ani na dotaz, zda se ministr Chalupa neobává vyškrtnutí šumavského parku ze seznamu mezinárodně uznávaných národních parků, jak před tím varují zahraniční experti. Jak volila Šumava Německé sousedy silně znepokojuje chystaný zákon o Národním parku Šumava od ministerstva životního prostředí vedeného Tomášem Chalupou (ODS). Autoři si slibují, že Šumavě přinese perspektivu stability na další desítky let. „Nový zákon by znamenal krok zpět. Šumavský park by nebyl v souladu s mezinárodními kritérii. Umožnit těžbu na rozsáhlém území je v rozporu s cíli národního parku,“ burcuje proti připravovanému předpisu Weiger.
Ministr Chalupa se zákonem narazil už v domácím prostředí. Původně ho chtěl loni v dubnu přinést jako svou poslaneckou iniciativu rovnou do sněmovny. Nakonec ale předlohu poslal v srpnu do meziresortního připomínkového řízení, aby ji pak projednala vláda.
„Zákon by měl být na vládě v řádu několika málo týdnů. Bylo k němu poměrně dost připomínek, proto vypořádání trvá delší dobu než u jiných právních norem,“ vysvětluje mluvčí ministerstva životního prostředí Matyáš Vitík.
Zásadní výhrady má k zákonu ministr zahraničních věcí a předseda TOP 09 Karel Schwarzenberg. Nelíbí se mu příliš malý rozsah nejcennější zóny parku a vleklé tempo, jakým by se přísně chráněné území mělo postupně zvětšovat. V zákoně postrádá pojistku proti zastavění Šumavy a kritizuje i plánovanou lanovku na Hraničník, která by měla přiblížit české lyžaře do rakouského střediska Hochficht.
Přesto se na Šumavě našlo dost lidí, kteří by Schwarzenberga chtěli za prezidenta. Zdaleka ne všichni obyvatelé šumavských obcí totiž sdílejí názory starostů, kteří podporují stavební aktivity, kácení lesů a zákon, jenž to má umožnit. Miloš Zeman jako spasitel „zeFOTO lené“ Šumavy byl v prvním kole prezidentských voleb nejúspěšnější v Nové Peci, kde posbíral téměř 48 procent hlasů. Hlavně od lidí, kteří si přejí lanovku a Zemanovi věří, že z Pražského hradu bude prosazovat jejich zájmy. Naopak Schwarzenberga by na Hradě rádi viděli lidé z Horské Kvildy, kteří knížeti nadělili přes 65 procent.
Kůrovec jako zástěrka „Možná by bylo poctivější, kdyby ministr Chalupa sám navrhl park zrušit, když vzácná příroda kmotrům ODS tolik překáží,“ míní Jaromír Bláha z Hnutí Duha. Upozorňuje, že připravovaný zákon navrhuje o 5,5 tisíce hektarů lesa rozšířit území, kde se může těžit dřevo na úkor oblastí dosud ponechaných přírodě. „V roce 2010 tvořilo území ponechané divočině a turistům třicet procent rozlohy národního parku. Ministr Chalupa jej chce zmenšit na pouhých 22 procent,“ porovnává Bláha. „Dřevorubcům tak obětuje například vzácné podmáčené lesy na rašeliništích kolem Kvildy, oblast Ptačího potoka v Modravských slatích, kaňon Křemelné nebo prales na Smrčině,“ dokresluje ekolog.
Vystudovaný lesník Weiger, který je předsedou německých ochránců přírody, vidí za vytěžením šumavských lesů po kůrovcové kalamitě ekonomické důvody, nikoli ochranu.
Němečtí experti si v Praze dovolili obhajovat pro část zdejší odborné i laické veřejnosti kacířská slova, a sice že před kůrovcem není třeba vzácné horské smrčiny chránit.
„Kůrovec je klíčový druh pro biodiverzitu. Nezpůsobuje ekologickou spoušť, ale pomáhá tomu, že les je nesmírně pestrý,“ tvrdí Marco Heurich, který více než 16 let zkoumá v bavorském národním parku ekologii lesa a volně žijících živočichů. V Praze představil výsledky dvacetiletého sledování lesů masivně napadených kůrovcem.
Kde přírodě věří a kde nevěří „Les se vyvíjí sám, aniž by člověk musel zasahovat,“ může Heurich potvrdit s pomocí čísel.
Kůrovec v sousedním parku zdecimoval více než šest tisíc hektarů, ze kterých udělal na první pohled mrtvý les. „Nyní roste na jednom hektaru 2158 stromků vyšších než metr.
V roce 1991 tam bylo 296 stromků,“ představuje Heurich výsledky bádání. Proti kůrovci zasahují bavorští správci národního parku jen v jeho okrajových částech, aby zabránili rozšíření brouka do přilehlých hospodářských lesů.
„I šumavské lesy se velmi dobře přirozeně obnovují,“ doplňuje Jakub Hruška, předseda stínové vědecké rady šumavského parku. Právě bezzásahovost považuje za důležitou podmínku úspěšné obnovy. „Mrtvé zlámané a vyvrácené kmeny výborně chrání semenáčky před letním žárem, ale i okusem spárkatou zvěří,“ říká zastánce samovolného vývoje horských smrčin. Rovněž správa šumavského parku má díky svému monitoringu přehled o tom, jak poškozené lesy přirozeně zmlazují.
„Rok po roce vyrůstají horské smrčiny vlastními silami tam, kde rostly celá staletí. A dochází k tomu bez lidského přičinění,“ konstatuje šéf parku Bavorský les Franz Leibl v úvodu zprávy, která dokumentuje vývoj lesů po kůrovcové kalamitě. Příroda na šumavské straně ale prochází jinými experimenty. Musí se proklestit českou cestou. l
Zdaleka ne všichni obyvatelé šumavských obcí sdílejí názory starostů, kteří podporují stavební aktivity, kácení lesů a zákon, jenž to má umožnit více než 75 procent je v evropských národních parcích obvyklý podíl území ponechaného přírodě přes 50 procent území v Národním parku Bavorský les je už nyní ponecháno přírodě pouze 35 procent území v Národním parku Šumava má být nejpřísněji chráněno – ale až v roce 2057
Jak si poradí les Výsledky dvacetiletého pozorování lesů na bavorské straně národního parku, kde bylo území po kůrovcové kalamitě ponecháno přírodě. Graf zobrazuje hustotu zmlazení dřevin větších než dvacet centimetrů (počet jedinců na hektar)
pramen: zpráva Národního parku Bavorský les
O autorovi| Táňa Králová • kralova@mf.cz
