Ve středu 15. března proběhl v Itálii první ze dvou předvolebních duelů (volby se budou konat 9. dubna a 3. dubna proběhne druhá debata). Premiér Silvio Berlusconi v ní s vůdcem opozice Romanem Prodim evidentně prohrál. Podle bleskového průzkumu deníku Il Messagero, který oslovil 600 diváků, považovalo Prodiho za vítěze devadesátiminutové debaty 45,5 procenta diváků a Berlusconiho 34,7 procenta.
Prodi prosadil, že debata se vedla podle amerických pravidel pro předvolební duely: předem vymezená témata a přesně vymezený čas obou politiků na odpovědi. Diskutovalo se o daňové politice, přistěhovalecké politice a zvýšení cen po zavedení eura v roce 2002. Byla tedy velice věcná, a to silně prospělo Prodimu. V takto vedené diskusi jakékoliv obviňování a osočování, o které se podle agentury Reuters pokusil v úvodu hlavně Berlusconi, vůbec nezabíralo. Debata „bez emocí“, napsal konzervativní Il Tempo. Prodi toto vedení diskuse obhajoval, doslova řekl: „Není to show a my nejsme žádní tanečníci. Mluvíme o problémech této země.“
Berlusconi byl po celou debatu nejistý, na rozdíl od Prodiho se místo do kamery stále díval do svých papírů a v několika případech se musel i opravovat. Zřejmě se stalo to, co v předminulých předvolebních debatách zažil i Edmund Stoiber, když byl hostem Sabine Christiansenové na prvním veřejnoprávním německém programu ARD. Berlusconi stejně jako Stoiber jsou zvyklí z médií, která jsou Stoiberovi v Bavorsku nakloněna, nebo v případě Berlusconiho mu dokonce patří, na bezkonfliktní otázky a nekontrolovatelné předvádění. Ve svých veřejných výstupech pracují více s emocemi než s fakty, což je v řádně vedené debatě nepřípustné. A to byl hlavní důvod, proč oba propadli. Prestižní Frankfurter Allgemeine Zeitung druhý den po debatě bavorského premiéra napsal, že pan Stoiber byl při debatě bílý jak nepopsaný list papíru.
Možná by stálo za to na standardní pravidla přistoupit i u nás. Pak bychom teprve viděli, kdo by skutečně obstál, kdyby musel pouze argumentovat, dotazovaný by nemohl osočovat protivníka, na svou odpověď měl jen časový limit a moderátor by trval na otázce. V dějinách americké žurnalistiky se uvádí příklad, kdy moderátor svou otázku opakoval více než dvacetkrát.
