Ruský Evraz mě k vítězství v privatizaci nepotřeboval, tvrdí šéf Vítkovic Steel
Vladimír Bail (45) začal pro tehdejší mateřskou firmu Vítkovice pracovat krátce po vyučení v roce 1978 jako provozní elektromontér Údržby hutní divize. Ve firmě vystřídal řadu postů a funkcí, přičemž v roce 1985 absolvoval Vysokou školu báňskou v Ostravě, Fakultu strojní. Ba téže vysoké škole získal v roce 2003 doktorát. Předsedou představenstva a generálním ředitelem společnosti Vítkovice Steel je od roku 2001. Je ženatý a má dvě děti.
EURO: Porovnejte dobu před a po vstupu nového majitele Vítkovic Steel. Už je patrný vliv Rusů na chod společnosti? BAIL: Zatím jsem se setkal jen s velmi profesionálním přístupem na úrovni Evraz Group. Jsou věci, které jsme povinni implementovat do firmy, třeba zavést mezinárodní účetní standardy, které Evraz má, a my je naopak nikdy neměli. To je úkol, se kterým již finišujeme. U nového majitele jsem se nikdy nesetkal s ničím, co by mě nějakým způsobem rozhodilo, i když má právo učinit cokoliv. Vedení Evrazu bere naši společnost jako úspěšnou. Takže nejsme firma, která by činila vlastníkovi nějaké trable, ale spíš jde o to najít rezervy, být ještě lepší a omezit vliv výkyvů na trhu tak, aby se nedotkly hospodaření společnosti.
EURO: A už jste rezervy našli? BAIL: Stále s nimi pracujeme a objevujeme je. Každý organismus a firemní zvlášť se vyvíjí a musí reagovat na veškeré změny, na vše, co se děje kolem. Třeba na vývoj hrubého domácího produktu v Evropě, či jednotlivých států, nebo jak se země chovají ve spotřebě jednotlivých materiálů. Musí vznikat hloubkové analýzy, abychom věděli, co můžeme podniknout a co naopak ne, abychom někomu netvrdili, že zvládneme deset tisíc věcí a přitom bychom neviděli, že vedle nás spadl most. Živá struktura firmy se musí neustále ověřovat na tom, co se děje na trhu. Pracujeme v komoditním zboží, takže naše reakce musí být o to rychlejší. Není možné si myslet, že když zareagujeme na změnu za rok, že to stačí.
EURO: Jak rychlá musí být taková reakce? BAIL: Na manažerské úrovni v řádech desítek hodin a chování firmy musíte umět přetočit zhruba do čtyř týdnů. Pokud se to daří, máte šanci se udržovat na čele pelotonu.
EURO: Předloni Vítkovice Steel téměř nestíhaly naplnit všechny zakázky, jaká byla situace v loňském roce? BAIL: Již nyní mohu říci, že společnost dosáhla absolutně nejlepších ekonomických výsledků ve své historii, a to ať samostatné, nebo když ještě byla součástí Vítkovic. Samozřejmě vždy můžeme říci, že ekonomické výsledky jsou do značné míry dány situací na trhu. Jenže my jsme se nejdříve museli postarat o to, abychom té situace dokázali využít. V současné době ceny stagnují a je cítit jisté ochlazení. Naší společnosti se to ale zatím nijak dramaticky nedotklo, pokud jde o výkony pracujeme stále na úrovni nejlepších dosahovaných čísel. Umíme prostě reagovat na takovou situaci.
EURO: Jaký bude loňský zisk? BAIL: Na takovou otázku neodpovím. Z jediného důvodu, nemáme hotovou závěrku.
EURO: Evraz Group před podpisem privatizační smlouvy sliboval, že Vítkovicím Steel pomůže prosadit se na ruském trhu. Už tento závazek plní? BAIL: Samozřejmě že nás ruský trh zajímá, již jen kvůli tomu, že na něm působí společnosti, které při výrobě spotřebují velké množství náročných materiálů. Pokud nám nový vlastník pomůže, a takovou snahu cítíme, bude to velký krok pro stabilitu společnosti. Za takové situace totiž budeme moci opustit výrobky s nižší přidanou hodnotou a věnovat se těm s vysokou.
EURO: A konkrétní příklady? BAIL: Zatím se připravujeme, musíme udělat množství věcí, které ke vstupu na ruský trh potřebujeme. Mimo jiné připravit dokumentaci, získat příslušné certifikace, osvědčení a jiné podobné záležitosti. Pokud vidíme šanci a příležitost, tak je třeba po ní jít.
EURO: Stále se ale ozývají hlasy, že si Evraz udělá z Vítkovic Steel jen překladiště pro vývoz svého zboží do zemí Evropské unie… BAIL: Naší zásadou je podobné pověsti nekomentovat.
EURO: Rusové se zavázali, že investují ve Vítkovicích Steel do roku 2008 dvě a půl miliardy korun. Už víte kam? BAIL: Nyní probíhá velká investiční akce do integrovaného systému sekundární metalurgie. Firma má investiční plány pro rok 2006, které jsou naprosto zřetelné, i pro další léta. Zcela jistě půjdou investice do technologie a informačních systémů.
EURO: Zástupci některých společností, které marně usilovaly o Vítkovice Steel, po dobu privatizace tvrdili: podívejte se na Baila, jak kope za Rusy, dohodl se, že pomůže Evrazu a ten ho za odměnu nechá ve vedení firmy… BAIL: Vítězství společnosti Evraz v privatizaci je s částkou, kterou nabídla, natolik transparentní, že k tomu žádného Baila nepotřebovala. Pouze si musela být jista, že kupuje dobrou firmu, což si nechala prostudovat svými odborníky. Jsem přesvědčen, že privatizace společnosti Vítkovice Steel je jednou z mála, kterou nedoprovázely nějaké pochybné šumy. Vyhrála nejvyšší nabídka, kterou vláda schválila, Evraz splnil odkládací podmínky a jako vítěz výběrového řízení převzal firmu.
EURO: Ve vedení firmy jste zůstal, takže vám nový majitel prodloužil kontrakt? BAIL: Valná hromada společnosti zvolila nové představenstvo. Předtím se vedení Evrazu několikrát vyjádřilo v tom smyslu, že ve firmě neočekává žádné dramatické změny v personální oblasti. Také se nic dramatického nestalo. Kdo čekal něco jiného, musí být zklamán. Evraz plní to, co řekne. Mám pocit, že po celou dobu privatizačního boje stejně jako před volbami jeden nálepkuje druhého jen proto, aby získal lokální výhodu na startu. Ale málokdo se soustředí na absolutní vítězství v cíli.
EURO: Takže žádné velké personální změny ve společnosti neočekáváte? BAIL: Nic nemohu garantovat. Pouze popisuji, co se stalo. Pokud se vlastník zítra rozhodne, že ve firmě bude Karel nebo Pavel, je to jeho vůle. Záleží pouze na managementu, aby přesvědčil, a k tomu má příslušnou šanci.
EURO: Mnoho vašich kolegů z oboru tvrdí, že Čína představuje pro evropské ocelářství velké nebezpečí. Zboží, které dříve dovážela, začíná sama vyrábět a exportovat.
BAIL: Čína obecně prožívá velký rozvoj, díky svým podmínkám může zaplavovat svět různými vlnami vlastních výrobků. Spousta výrobců se ale zase do Číny stěhuje, aby získala větší potenciál a zisky. Otázkou je, zda a jak dlouho bude čínské průmyslové sféře trvat, než začne vyrábět špičkové výrobky, tedy produkovat stejné věci jako společnost Vítkovice Steel. Ovšem i když se jí to podaří, stále to ještě neznamená, že spotřebitelé zvyklí na určitý standard takové zboží koupí. Za druhé by Vítkovice Steel musely ukončit svoji činnost v oblasti vývoje. V tom v žádném případě nestagnujeme, naopak reagujeme na požadavky našich zákazníků, kteří jsou stále náročnější.
Pokud vývoj zastavíme, ostatní producenti nás časem doženou, což samozřejmě nechceme. Kvůli tomu je nutné na vše reagovat velmi rychle a přizpůsobovat strategii a chování ve firmě tomu, co chceme z dlouhodobého pohledu dosáhnout. Nechceme přece ztratit výhody, které máme. Vítkovice Steel jsou ve středu Evropy, která je velkým spotřebitelem plochých výrobků, v této oblasti vidíme potenciál do budoucnosti. Chceme si uchovat výrazné místo na trhu a schopnost prodat svoji produkci.
EURO: O vývoji technologií v ocelářství se ale příliš nemluví… BAIL: Těžko se to laicky vysvětluje, ale pokusím se. Řekněme, že norma u našeho výrobku připouští rozsah daného parametru dvacet až osmdesát nějakých jednotek. Zákazník se ale před vás postaví a řekne: dobře, norma je sice dvacet až osmdesát, ale já vás žádám, abyste to zpracovávali v intervalu od 52 do 54 jednotek, a ne jednou, ale trvale. Obdobné to může být i s tolerancí na rovinnost, tedy udělat výrobek s rovinností mramorové broušené desky, což vypadá jinak, než když se podíváte na zkroucený, nekvalitní zvlněný materiál. Uvedl jsem jen několik příkladů. V případě zákazníků, kteří skutečně vámi vyrobený materiál zpracovávají dál, musíte jejich požadavky stále implementovat do své technologie a svého chování. Samozřejmě logistiku musíte mít zvládnutou od kanadských jezer až po Japonsko.
EURO: Kolik ročně investujete do výzkumu? BAIL: Nechci hovořit o konkrétní částce, zahájených je zhruba dvacet úkolů. Aktuálně je výrazná část našich aktivit zaměřena především na oblasti produktovodů, respektive na materiály pro výrobu podélně svařovaných rour, v níž vidíme velmi perspektivní trh do budoucna.
EURO: V jakém stadiu je spor mezi společnostmi Vítkovice Steel a Vysoké pece Ostrava o ceny dodávek surového železa? BAIL: Kauza je velmi dlouhá a vyvíjí se. Její začátky byly možná motivovány jinými věcmi, než je vlastní spor o dodávky surového železa. Mittal Steel (ovládá Vysoké pece Ostrava a Mittal Steel Ostrava - pozn. redakce) měl enormní zájem ovládnout Vítkovice Steel. Byla to karta ve hře, která nějakým způsobem mohla ovlivňovat i ostatní investory v případě privatizace společnosti Vítkovice Steel. Teď je situace jiná, privatizace skončila a Mittal Steel definitivně ztratil možnost získat Vítkovice Steel. Navíc nastaly změny na klíčových manažerských postech v Mittal Steel Ostrava. Přišli lidé, kteří uvažují pragmaticky. Tedy zda udělají, nebo neudělají obchod, což samozřejmě dává jakousi naději ke změně situace. Nicméně stanoviska a argumentace obou stran jsou velice tvrdé. V současné době pracujeme objednávkovým způsobem při dodávkách tekutého surového železa do společnosti Vítkovice Steel.
EURO: Takže lze brzo očekávat dohodu? BAIL: Nechci mluvit o konkrétním čase. Nicméně si myslíme, že po rozhodnutích, která padla v poslední době, mimo jiné i po verdiktu Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, se část naší argumentace výrazně posílila. Nikomu nechceme upírat jeho štěstí. Nikdo však nemůže chtít po společnosti Vítkovice Steel, aby platila neúměrně za něco, co v danou chvíli nemá takovou hodnotu. Zvlášť máme-li vlastníka s významnou částí aktiv ve výrobě surového železa. Těžko nám může někdo tvrdit, že se tuna surového železa nedá vyrobit za tolik, kolik říkáme. Riziko zastavení dodávek surového železa máme nyní možnost eliminovat dodávkou meziproduktu z dalších hutí Evrazu, což samozřejmě naši pozici posouvá do jiné roviny.
EURO: Takže časem přestanete odebírat surové železo od společnosti Vysoké pece Ostrava? BAIL: V žádném případě, pouze úroveň požadované ceny může rozhodnout o výši naší objednávky od Vysokých pecí. Pokud bude cena neúměrná, odebereme surového železa zákonitě méně. Případný výpadek musíme umět nahradit dodávkou z Ruska, což nám umožňuje struktura Evraz Group.
EURO: Jak ovlivnila privatizace vztahy firmy s některými neúspěšnými zájemci o ocelárny, především se společnostmi Mittal Steel Ostrava a Třineckými železárnami? BAIL: Vztahy s Mittal Steelem jsem již popsal. I když s vedením mateřské firmy osobně nejednám, myslím si, že na po neúspěchu v privatizaci musejí být částečně zklamání. Možná že věřili lidem, kteří je utvrzovali v něčem, co pak ve skutečnosti dopadlo jinak. Co se týká Třineckých železáren, samozřejmě se v hutnictví všichni známe a můžeme si navzájem říci, zda se něco povedlo nebo ne.
EURO: Majitelé Třineckých železáren, společnost Moravia Steel, před několika lety prosazovali vznik Českého ocelářského podniku. Tedy sloučení hutních firem do jednoho podniku a následnou privatizaci takového celku, od kterého nakonec stát upustil… BAIL: Ukazuje se, že když se firmy začnou řídit standardním způsobem, mají velkou sílu a budoucnost, což je dobré pro ostravský region. Na projektu Český ocelářský podnik je ovšem vidět, že měl opodstatnění, protože všechny tyto firmy mají skutečně - když je sečteme - gigantickou sílu. Plně souhlasím s tím, že musely být zprivatizovány, takový je život. Teď se jen můžeme zamýšlet nad tím, zda za tyto firmy obdržel stát vždy optimální hodnotu.
EURO: Tím narážíte na prodej Nové huti? BAIL: V žádném případě, každá firma se prodávala v daném čase a za určitých podmínek. Jen tvrdím, že je vidět, že tyto firmy mají podstatně větší hodnotu, když jsou zrestrukturalizovány, pracují v jiné úrovni řízení. A to dává za pravdu původní myšlence vytvořit Český ocelářský podnik a ten pak prodat jako celek.
EURO: Přišel stát o hodně peněz? BAIL: Domnívám, že by stát vyinkasoval podstatně větší sumu. Nebojím se to říct, protože je vidět, že prodej Vítkovic Steel vynesl daleko více peněz než předchozí privatizace celého českého hutnictví dohromady. Původní myšlenka vytvořit Český ocelářský podnik byla správná, měla hlavu a patu ale nebyla reálná z mnoha důvodů. Firmy se prodaly samostatně, ani jedna nezkrachovala, všechny jedou. Hutnictví má dramatický vliv na zaměstnanost celého regionu. Na každého zaměstnance v huti se váže šesti až sedminásobek sekundárních pracovních míst, živí statisíce lidí. To že jsou zprivatizovány a pracují dobře, má gigantický zpětný dopad do regionu.
