Americká United Airlines oslavila loni devadesátiny a je zvyklá řešit věci postaru. Právě před dvěma týdny si třetí největší letecká společnost světa utrhla nebetyčnou ostudu, když nechala násilím - a s krví v obličeji - vyvléct ven z letadla Davida Daa z Kentucky. Devětašedesátiletý lékař se přitom choval velmi decentně - nepral se, nenadával, neopil se, a dokonce ani neplácal letušky po zadku - prostě jen doplatil na praxi aerolinek prodávat více míst, než jich letadlo má.
Akcie United Airlines šly po incidentu dolů, její klienti začali na protest zahazovat věrnostní karty, konkurence si z firmy tropí legraci a vyneseného pasažéra nejspíš nemine tučné odškodné. Chovat se jako buran se zkrátka nevyplácí.
V České republice se žádná podobně spektakulární letecká aféra zřejmě nikdy nestala. Ovšem i u nás přeplňují letecké společnosti letadla, a když se potřebují někoho zbavit, hledají za peníze dobrovolníka, případně někoho vyberou samy. Stejně - tedy až na ten trapný konec - postupovali ostatně i v United Airlines: nejdřív tomu, kdo si dobrovolně vystoupí, nabídli 400 dolarů, poté 800 a teprve, když se nikdo nepřihlásil, vylosovali chudáka Daa.
| Příliš mnoho infantů |
|---|
| Soudních sporů o vykázání z letadla není moc, ale minimálně jeden se objevil i v Česku. Nešlo v něm o dospělého, ale o roční dítě. Jeho matka, lékařka V. Ž. (jméno známe, ale neprozradíme), si kvůli vánoční návštěvě rodičů koupila v srpnu 2010 letenku z Prahy do Košic. V prosinci nastoupila se synem do letadla ČSA, sedla si na své místo, jenže vtom: „Objevil se chlap a řekl - musíte si vystoupit. Zeptala jsem se -prosím? On ale zvýšil hlas a znovu řekl - musíte si vystoupit.“
Vystoupila si, i když, jak později líčila u soudu, vůbec nevěděla proč. Důvodem byl syn. Podle interních pravidel mohli být na palubě jen čtyři infanti (v žargonu leteckých společností dítě do dvou let), jenže na palubě jich bylo pět. Překvapilo to i posádku letadla. Kapitán se podle svědectví jedné z letušek radil s někým telefonem a „po několika minutách volal palubním telefonem, aby si dotyčná paní vystoupila“. Z letadla vyhozené lékařce ČSA nabídly, aby si na příští let počkala devět hodin v hotelu (a přidaly kompenzaci dle příslušného evropského nařízení), žena však nesouhlasila, odjela domů a společnost později kvůli necitlivému přístupu zažalovala o 240 tisíc korun. Uspěla však jen zčásti, když jí soud v létě 2013 přiznal 20 tisíc korun. |
Soudních sporů o vykázání z přeplněného letadla v Česku vcelku logicky moc není, protože jde o tak závažný zásah do života pasažéra, že letecké společnosti většinou bez debat zaplatí to, co jim ukládá příslušné evropské nařízení. Osobní a veskrze pozitivní zkušenost má se zmíněnou praxí ostatně i autor tohoto článku: v roce 2007 se nevešel v Bangkoku do letadla, prodloužil si dovolenou o další den, na útraty aerolinek se živil v hotelu foie gras a novozélandskými zelenými mušlemi a vyplacená kompenzace mu nádavkem refundovala dvě třetiny letenky.
Vztahy mezi leteckými společnostmi a jejich pasažéry ovšem zdaleka tak idylické nejsou. Týká se to hlavně vyplácení kompenzací za zpoždění letu. Podle údajů Evropského spotřebitelského centra (působí při České obchodní inspekci) aerolinky působící v Česku samy od sebe odškodní jen zhruba pětinu takto postižených pasažérů. České aerolinie (ČSA) jsou dle údajů, které týdeníku Euro poskytl jejich mluvčí Daniel Šabík, výrazně vstřícnější, když za neoprávněnou považují přibližně polovinu žádostí o kompenzaci.
Kompenzační byznys
Podle Šabíka požádá ČSA o nějakou finanční kompenzaci výrazně méně než jedno procento všech pasažérů. Je to zanedbatelný zlomek, pokud však uvažujeme v absolutních číslech, jde - a teď už se bavíme o všech leteckých společnostech v Česku - o desetitisíce žádostí ročně. Nespokojení zákazníci je podávají buď přímo, nebo prostřednictvím několika specializovaných „kompenzačních“ firem, které za provizi (většinou si strhnou zhruba čtvrtinu) obstarají vše potřebné.
Oto Strmiska, ředitel společnosti Vaše Nároky.cz, říká, že se na ně loni obrátily „přibližně čtyři tisíce klientů, kteří žádali finanční kompenzaci v rámci letecké dopravy“. Nejčastěji šlo prý o zpoždění letu, případně o jeho zrušení, teprve s odstupem následovalo odepření nástupu na palubu letadla (to už známe), přesměrování letu či ztráta zavazadel.
Mimořádná okolnost
Vyplatit kompenzaci odmítají letecké společnosti nejčastěji s odkazem na „mimořádnou okolnost“ neboli zásah vyšší moci, což je této nepříjemné povinnosti zprošťuje. Do „mimořádných okolností“ patří bez debat třeba špatné počasí, stávka zaměstnanců letiště, teroristický útok či nepokoje v místě přistání. Letecké společnosti ovšem podle Strmisky občas dělají mimořádnou okolnost třeba z běžné poruchy letadla, případně ji nijak nezdůvodní, či si ji dokonce úplně vymyslí: „Na cestujícím, případně na naší společnosti, je pak ověřit, zda ke zpoždění letu skutečně došlo například kvůli nepřízni počasí.“
K Ústavnímu či Nejvyššímu soudu doputovalo zatím jen pár desítek sporů leteckých společností s klienty. A pasažéři v těchto sporech s přehledem vítězí, což jejich práva neustále rozšiřuje.
Ani ptáci nejsou vyšší moc
Od začátku byl jasný třeba spor nízkonákladové Jet2.com s cestující, která požadovala 250 eur za zpoždění letu z Manchesteru do Prahy. Dopravce se vymlouval na špatné počasí, ovšem toto své tvrzení jaksi nebyl schopen před soudem doložit a prohrál.
Hned dvakrát neuspěla společnost Travel Service, když se poruchu letadla pokoušela prohlásit za mimořádnou okolnost. V prvním případě šlo o závadu spoilerů, v druhém o únik paliva z nádrže v křídle, přičemž znalec vždy potvrdil, že se tomu nedalo předejít, či dokonce šlo o vůbec první výskyt této konkrétní poruchy. Soudy ovšem rozhodly, že šlo o závady „způsobené událostmi, které jsou vlastní běžnému výkonu činnosti leteckého dopravce“. Prohlásit závadu za mimořádnou okolnost tak dnes letecké společnosti mohou de facto jen tehdy, pokud výrobce namontoval do nějakého typu letadel vadnou součástku.
| Vzdušné počty |
|---|
| Kompenzace, které v Evropě (týká se to všech odletů z Evropy a všech příletů do Evropy, které obstarávají letecké společnosti sídlící v některém státu EU) dostávají pasažéři leteckých společností, upravuje nařízení Evropského parlamentu a Rady z roku 2004. Konkrétní výše záleží na délce letu. Při letech kratších než 1500 kilometrů jde o 250 eur, při letech do 3500 kilometrů o 400 eur a při letech nad 3500 kilometrů o 600 eur. Kompenzace je přitom stejná za zpoždění letu, zrušení letu (vrácení peněz za letenku je samozřejmostí) i overbooking neboli vykázání z přeplněného letadla. K overbookingu se aerolinie uchylují kvůli cestujícím, kteří na poslední chvíli let odřeknou. Létají díky tomu s plně obsazenými letadly, ovšem občas musejí nadbytečné pasažéry umlčet penězi. |
Na prohru to vypadá i v další kauze Travel Service, tentokrát kvůli zpoždění zaviněnému střetem letadla s ptákem v červnu 2012. České soudy se s případem nedokázaly samy vypořádat, a posunuly jej proto do Evropy. Soudní dvůr EU sice ještě nerozhodl, ovšem stanovisko generálního advokáta je jasné: střety letadel s ptáky jsou běžné, letecké společnosti s nimi musejí počítat, a o nic mimořádného proto nejde.
Trhlinu utrpěla i dosud jasná doména leteckých společností - špatné počasí. Loni v prosinci zrušil Ústavní soud dosavadní rozsudky, dle kterých nemusela společnost British Airways platit kompenzaci za to, že se jejich letadlo dostalo do silných turbulencí, bylo ho třeba zkontrolovat, a došlo tudíž ke stornování následujícího letu. Na definitivní výsledek sporu se zatím čeká.
Trvat na svých plánech má určitě smysl a letecké společnosti navíc moc prostoru k manévrování nemají. Ve vzduchu se ale na druhé straně mohou stát i mnohem nepříjemnější věci, než je obyčejné zpoždění. Až k Ústavnímu soudu dospěl případ jednoho inženýra, který se v letadle pohádal s jakýmsi raplem. Ten ho na úvod polil pitím, poté mu pěstí zlomil nos a nakonec ještě připlácl jedno z inženýrových dětí dveřmi od záchodu.
Přečtěte si také:
Do Mekky v letadle s modlitebnou. „Prokleté“ Malaysia Airlines cílí na muslimské poutníky
