Vyhovoval mi divoký kapitalismus, říká miliardář Pavel Sehnal

V Česku jsme prošli transformací společnosti ze socialisticko-komunistické přes volný kapitalismus až k dnešnímu stavu regulované ekonomiky, říká majitel SPGroup Pavel Sehnal. V devadesátých letech podle něj nekřivily trh žádné dotace.

Jak často se s Petrem Nečasem vidíte?

Velmi často. Tak jednou týdně.

Expremiér zná řadu lidí. V týdeníku Euro před časem mluvil o svých cestách do Číny. Pomohl vám navázat vztah třeba s čínskými investory?

Projekty v Číně jsou pro nás výzvou. Číňané vstupují do Evropy, i do Česka. Osobně jsem se zúčastnil zahraniční mise do Číny. Jako firma Aquapalace Resort jsme tam dostali půldenní okénko a pořadatelé zahraniční mise nám přivedli snad šedesát čínských cestovních kanceláří, takže jsme jim mohli Aquapalace Resort prezentovat.

V kontextu toho, že se plánuje přímá letecká linka z Pekingu do Česka, dále přímá linka do Čcheng-tu, což je malé městečko uprostřed Číny s dvanácti miliony obyvatel (smích), je to perspektivní klientela.

Můžeme tedy v Aquapalace čekat více čínských návštěvníků?

Nepochybně.

Nebo rovnou čínského investora?

Snaha je vždycky o maximální součinnost. V prvé řadě je pro nás zajímavý čínský turista, stejně jako Japonec i další Asiaté. Přijíždí a má touhu poznávat. Navíc když přijíždí, je dostatečně bonitní, takže si koupí kompletní službu. Není to žádný turista typu batůžkář.

Pro hotelový byznys je to dobrý zákazník a je tam z čeho brát. Po návratu do Prahy nás kontaktovaly čínské cestovní kanceláře se zájmem o spolupráci, ale samozřejmě všechno chvíli trvá. Říká se, že v případě Asiatů je třeba si čas vynásobit dvěma.

Očekáváte více čínských turistů v Praze i v čestlickém akvaparku. Je i to důvodem, proč k Aquapalace hodláte přistavět nový hotel?

Projekt Aquapalace Resortu je opravdu hodně úspěšný. Loni jsme přistavěli restauraci, protože stávající nám byla malá. Obsazenost v našem nynějším hotelu je v létě 98 procent, proto chceme zvýšit počet lůžek. Máme vyhlédnuté pozemky a chceme zdvojnásobit kapacitu. Už jsme zahájili práce na objemové studii, abychom naplánovali počet parkovacích míst, podlaží hotelu, výškové limity a podobně.

Jednalo by se o nový hotel, nebo o rozšíření akvaparku?

V první fázi to bude zvětšení hotelu na téměř dvojnásobek. Pak ještě chceme přistavět velký konferenční sál pro tisíc lidí. Investice se bude pohybovat ve stovkách milionů korun. Ve druhé fázi budeme rozšiřovat i akvapark a volnočasovou zónu.

To je velký plán. Hodláte stavět s partnerem? V minulosti jste jednali o spolupráci například se společností Tatry mountain resorts (TMT) ze skupiny J&T, která vlastní lyžařské areály a hotely.

Stavíme z vlastních prostředků. Se zástupci skupiny J&T jsme se potkali. Spíš proto, že jsme si říkali, jestli by nestálo za to firmy z oboru nějak pospojovat a udělat velkou společnost, která by mohla nabírat další projekty. Případně ji pak uvést na veřejný trh a prodat akcie na burze. TMT tam ale pak měla různá zvyšování a snižování kapitálu a nám ten jejich způsob vykazování výsledků připadal málo srozumitelný a přehledný. Takže jsme se nedomluvili.

Peníze, které investujete, tedy pocházejí ještě z prodeje České podnikatelské pojišťovny (ČPP) do rukou Kooperativy. V roce 2005 jste za ni dostal jednotky miliard korun.

Nepochybně to byl jeden z našich největších obchodů. Během deseti let jsme s pojišťovnou ČPP z nuly vyrostli na 3,8 miliardy tržeb. Pak jsem dostal nabídku, a dnes nevím, jestli moudře, nebo nemoudře, jsem se rozhodl pojišťovnu prodat.

Můžete říct nyní zpětně, za kolik jste ČPP prodal?

Byly to nějaké miliardy.

Třeba tři až čtyři miliardy?

Třeba tak.

Bylo to moudré rozhodnutí, tehdy to prodat za třeba tři až čtyři miliardy korun?

Byl jsem vždy hráč na střední běh. Pět deset let a pak začít něco nového. Mezitím člověk zestárne a počet startupů, které jsem vytvořil, je poměrně velký.

Chcete říct, že váš záběr je příliš velký? Co bude tedy váš hlavní byznys?

Zaprvé je to hotelnictví. My ani už nedáváme Aquapalace Resortu přídomek akvapark, protože jsme spíše wellness hotel resortem a příjmy z hotelu už nyní převyšují příjmy z akvaparku. V hotelnictví jsme vytvořili projekt pod hlavičkou Golden Apple Hotels, v rámci něhož jsme teď získali k řízení první rozsáhlý hotelový wellness resort.

Je to velký hotel srovnatelný počtem lůžek s Aquapalace v českém lázeňském městě. Jedná se o provozování a správu hotelu, nikoli vlastnictví. Nemáme dostatek peněz na to, abychom zainvestovali deset projektů srovnatelné velikosti, jako je Aquapalace Resort, takže jsme vykročili cestou, že si buď pronajmeme, nebo formou manažerské smlouvy budeme provozovat jiné hotely.

Přečtěte si: Pavel Sehnal: Do výstaviště v Letňanech chceme investovat zhruba 800 milionů

Jaké jsou ty další obory?

Další je výstavnictví. Máme výstaviště PVA v Praze. Pak jsou to Obchodní tiskárny Kolín, což je největší výrobce obalů v Česku. Chceme se dál rozvíjet organicky i akvizicemi. Koupili jsme například od německých vlastníků firmu Jihočeské tiskárny.

Další je pojišťovnictví a posledním oborem jsou nemovitosti. Stavíme zhruba padesát až sto bytů ročně. Nejsme tak velcí jako Finep nebo Central Group, ale pracujeme s významně lepšími maržemi. Máme teď projekt v pražských Modřanech Na Beránku, kde stavíme pět viladomů a patnáct řadových rodinných domů.

Pojišťovnu Slavia jste dlouho nabízel k prodeji. Pořád pro ni hledáte investora?

Slavii jsme koupili v roce 2006, kdy byla maličká. Předepsané pojistné bylo asi 50 milionů korun. Dva tři roky jsme čekali na změnu zákona o zdravotním připojištění, což byl i hlavní impulz, proč jsme pojišťovnu kupovali. Pravicové vlády slibovaly, že změní zdravotnictví. Uděláme standard, říkaly, který bude hrazen ze státních peněz, a nadstandard, který si lidé budou připlácet sami.

Po jednání s levicovými stranami tento koncept neprošel. Začali jsme pojišťovat průmysl, auta a tak dále. Rychle jsme narostli na 700 milionů předepsaného pojistného. V roce 2011 se změnila legislativa kolem pojišťování motorových vozidel. Tehdy chtěla skupina PPF Petra Kellnera prodat Českou pojišťovnu svému italskému partneru Generali a prostřednictvím České kanceláře pojistitelů (ČKP) dosáhli změny legislativy, takzvaná rezerva na ČKP se začala počítat jinak.

Výsledkem bylo, že Česká pojišťovna udělala asi 850 milionů korun mimořádného zisku a my ostatní jsme udělali 850 milionů mimořádné ztráty vytvořením rezervy na ČKP. Povinné ručení je nyní pro pojišťovny ztrátové. Proto jsme uvažovali o prodeji Slavie.

V pojišťovně Slavia měl váš auditor před dvěma lety výhradu, že máte nadhodnocené nemovitosti a pohledávky. Následně jste to snížili a změnili jste auditora. Souvisí to spolu?

To snad ani nebudu komentovat. Jedenáct znaleckých ústavů během dvou let nám potvrdilo správnost hodnoty ocenění nemovitostí v portfoliu pojišťovny. Pak přijde auditor a řekne vám, abychom snížili hodnotu nemovitostí.

Netýkalo se to jen nás, ale všech pojišťoven, které musely snižovat hodnotu nemovitostí. Možná to byla obava tehdejších auditorů z probíhající krize, možná to bylo nějaké metodické doporučení regulátora. Naštěstí již současní auditoři hodnoty portfolií vrátili na jejich reálné a správné hodnoty.

Pokračuje pohyb na trhu pojišťoven, kdy se jich řada prodává?

Většina středně velkých pojišťoven je v Česku na prodej.

Pojišťovny potřebují umístit peníze na trhu, dluhopisy ale mají rekordně nízké výnosy. Možná proto je na trhu takový pohyb a pojišťovny také nakupují nemovitosti…

Na pojišťovnictví je úžasná věc, že pojišťovny jsou jedny z mála, které mají dlouhé peníze. Objem technických rezerv, které drží, je v Česku v řádu desítek miliard korun. Tyto peníze pojišťovny nikdy nevyplatí a tyto rezervy jsou tam – dá se říct – navždy. I v případě velkých pohrom se platí škody z běžných peněz pojišťoven a ze zajištění, nikoli z rezerv.

Peníze tam zůstávají navždy, a tudíž pojišťovny mohou investovat. Nemovitosti vám pořád vydělávají čtyři až pět procent. Úrok na penězích je přitom nulový. Když pak Česká národní banka přijde, že chce snížit hodnotu nemovitostí v majetku pojišťoven, tak vidí trend, že pojišťovny se snaží vydělávat peníze. A místo aby měly peníze v hotovosti na účtu, tak mají snahu koupit si aktivum, které jim vynáší.

Myslíte, že je ČNB příliš aktivní?

Myslím, že ji zajímá pouze to, zda řádně plní roli dohledu, a nezajímá ji rozvoj jednotlivých trhů. Ať už finančního, či kapitálového trhu, nebo pojistného. Kapitálový trh v Česku nefunguje. Jsem permanentní kritik rozhodnutí ČNB, ale není to nic osobního. Guvernéra Miroslava Singera znám roky, ještě když dělal v consultingu. Je to odborník, kvalitní poradce, o tom není pochyb. Jen si myslím, že by se mělo více jednat o kompetencích a poslání ČNB.

Můžete si najmout pana Singera jako poradce, až letos skončí jako guvernér v ČNB…

Připadá mi, že ČNB jako instituce má špatné zadání. V jisté době bylo na bankovnictví dohlíženo Českou národní bankou a pojišťovnictví ministerstvem financí. V té době pojišťovnictví nebývale rostlo a nezkrachovala téměř žádná pojišťovna.

Ekonomika tehdy ale rostla.

Oboru se tehdy dařilo. Ze 70 miliard korun vyrostl obor na 110 miliard. Když to pak převzala ČNB, dařit se přestalo. Mimochodem v té době, v 90. letech, převzala ČNB pod nucenou správu a zbytečně zavřela desítky českých bank, Agrobanku, První slezskou banku, Banku Haná, Kreditní banku Plzeň, a další. ČNB měla v 90. letech pocit, že musí regulovat, a ukončila činnost dvacítky bank. Mezitím ministerstvo financí neukončilo činnost ani jedné pojišťovny.

V 90. letech ale měly tyto banky velké množství špatných úvěrů. Myslíte, že by samy nezkrachovaly, což by mohlo vyvolat chaos?

Tvrdím, že by nezkrachovaly, a mám na to množství čísel. Finanční zdraví malých bank bylo podstatně lepší než zdraví velkých bank. Mám na to čísla a možná o tom napíšu v důchodu knížku. V té době měly velké banky podstatně horší portfolia a vezměte si, že v 90. letech byla státní dotace pro bankovní sektor 150 miliard korun. Kdybychom tuto pomoc rozdělili rovnoměrně všem bankám podle bilanční sumy, tak by ty banky byly v luxusním stavu.

Stát tedy měl zachraňovat i menší banky? Vymyslel to tehdy váš oblíbenec Václav Klaus.

Domnívám se, že tehdy byl takový koncept, že stát podrží jen ty velké banky v rámci zachování stability ekonomiky, politiky. Já ho za to nekritizuju. Bylo to deset let po revoluci, kdy jsme se necítili tak bezpečně jako občané. Bylo tady pořád riziko, že se něco změní a už nepůjdeme tím směrem, jímž jsme chtěli.

Někdo řekl, že na malé banky peníze nedáme. Kdyby je nechali na pokoji, sehnaly by si třeba zahraniční kapitál nebo by nějak přežily. Cíleně byla ale jejich činnost ukončena. Nebyl jim dán prostor. Bylo to všechno velmi unáhlené.

Podnikáte od počátku existence České republiky. Jak hodnotíte období od revoluce?

Moje generace, Sehnal, Kellner, Tykač, dostala šanci. Byli jsme mladí, draví, nezkušení, měli jsme úžasnou příležitost. Za dvě dekády jsme prožili období transformačních let, které jinde v zahraničí trvalo desítky, ne-li stovky let. Ze socialisticko-komunistického režimu jsme se přes období volného kapitalismu a imperialismu, který mi vyhovoval nejvíce, dostali až do tohoto stavu.

Teď už nemáme volný kapitalismus?

Určitě ne. Už to není kapitalismus volné soutěže, kdy rozhoduje kvalita, cena. Prostě vztahy se nějakým způsobem vytvořily a myslím, že devadesát procent všech obchodů je vázaných. A teď nemyslím jen mezi státem a soukromým sektorem, ale i mezi soukromými firmami navzájem.

Co myslíte „vázanými obchody“?

Neberete od nových dodavatelů. Berete od zaběhnutých dodavatelů. Zatímco zpočátku byla doba mnohem dynamičtější. Krása těch 25 let je v tom, že jsme prošli transformací společnosti ze socialistickokomunistické přes volný kapitalismus až k dnešnímu stavu řízené ekonomiky, regulované ekonomiky.

Pro vás zůstávají nejlepší divoká 90. léta?

Nebyly dotace, nebylo nic, co by trh křivilo.

Nefungovaly ale pořádné zákony, což přispělo k řadě tunelů, to nepopíráte, ne?

Trh měl ale tehdy samočisticí schopnost. Když vám někdo nezaplatil, podruhé už jste mu nedodal. Trh se velmi rychle pročistil. Od roku 1995 do roku 2000 už ekonomika byla zajímavá, protože se oprostila od velkých nepravostí. A začalo to všechno dobře fungovat. Připadá mi ale, že pak se to přibrzdilo, zastavilo. Moc politických stran, moc ministerstev narostla. A navíc přišla snaha Evropy přerozdělovat.

Čtěte také:

Miliardář Sehnal se domáhá třetiny někdejší J&T Banky. Jde o 314 milionů

Miliardář Sehnal prodává pojišťovnu Slavia