Bez valného zájmu veřejnosti prošlo vystoupení exnáměstka ministra financí Ondřeje Závodského pro zpravodajství Seznam.cz. Přitom jde o naplnění toho nejděsivějšího konfliktu zájmů, jaký přinesl Andrej Babiš do politiky.
Děsivá jsou Závodského slova, že i v případě jeho kompetencí, tedy v oboru hazardu, byly uzavírány dohody mezi Babišem a miliardářskými vlastníky sázkových společností, jako je Marek Dospiva či Karel Komárek, poté, co byla situace vyhrocena a její vyřešení s nimi zobchodováno.
Naplňuje se to, z čeho měli lidé s vhledem do zákulisí byznysu při vstupu slovenského miliardáře do politiky největší obavy. Závodský sice neuvádí, co za svou vstřícnost Babiš dostal, ale na to, aby tyto záležitosti začaly příslušné orgány, včetně poslanců a senátorů šetřit, by takové nařčení mělo stačit.
Když druhý nejbohatší člověk v Česku začínal s vysokou politikou, psali jsme, že je nemyslitelné, aby se jeden z klíčových hráčů stal rozhodčím. Voliči však nějak rozhodli a stalo se.
Chodíte na demonstrace proti Andreji Babišovi?
Babišovi konkurenti o tom vědí nejvíce a nelze přehlédnout, že vzápětí poté, co jejich protihráč získal mediální a politickou moc, se sami začali masivně angažovat na mediálním trhu a někteří o svých investicích do médií hovoří jako o atomové zbrani pro případ ohrožení.
Lze ale bohužel očekávat, že k žádné válce nedojde. Ta lítost pak nepochází z nějaké hluboké náklonnosti k násilí a konfliktům, ale z toho, že politiku nyní formují, a ještě dlouho budou silně formovat dohody mocných oligarchů místo elementárních zájmů státu, před nimiž dojde k onomu „vyhrocení a zobchodování“, jak o tom Závodský mluví.
Vysávání dotací je v zásadě nejméně nebezpečnou činností, jakou může drsný a tvrdý obchodník ve vysoké funkci provozovat. Toto je mnohem vážnější, protože jde o čistokrevnou privatizaci státu.
Ne, že by dříve, mocní miliardáři neměli na politiku pražádný vliv. Jejich vztahy k různým politickým stranám byly jednoznačně nezdravé, nicméně limitované rizikem, že se to provalí a přijde Bradáčová. Ale i tím, že to politici s těmi voliči neměli vůbec tak snadné, což se nakonec v roce 2013 i potvrdilo. Všechno prostě dělat nešlo.
Že volič ukročil z deště pod okap a nyní je možné vše, mu dochází jen postupně a pomalu. Zvláště, když se ze státní kasy sype přesně a účelně na ta místa, kam je potřeba. Ale jednou to voličům dojde a ta chvíle zřejmě není až tak daleko.
Čtěte další komentáře Pavla Párala
