Výhružky, válka, levná konkurence

Ruzyni nelze stále zavírat, říká ředitel Lufthansy

Manažeři aerolinek připomínají kočovníky, chvíli pracují v některé z destinací své firmy, po čase kočují dál. Bernd Hahn, který zastupuje Lufthansu už desítky let, pracoval v Istanbulu, Sofii, Londýně a Düsseldorfu. Nyní kotví v Praze jako regionální ředitel největší německé letecké společnosti. Minulé úterý 1. dubna oslavil 32 let ve službách firmy. Prožívá dost dramatické období – válka v Iráku a světová ekonomická recese snižují aerolinkám zisky, které jim stále více ukrajují i levné společnosti. A navíc je na Ruzyňském letišti každou chvíli vyhlášen bombový poplach, při kterém policie vyklidí letiště a ani výkonní pracovníci místních firem nemohou na svá pracoviště. O této rušné době hovořil Bernd Hahn při kávě s týdeníkem EURO.

EURO: Kolikrát jste musel letos opustit svou kancelář na pražském letišti? HAHN: Několikrát. Policie často uzavře nejen letiště, ale i přilehlé komunikace, a dokonce dálnici. A nepustí do uzavřené zóny nikoho, ani mě jako hlavního manažera aerolinek. Nevím, od koho mají policisté instrukce, ale takto to nelze dělat. Letiště v Londýně, Paříži a Frankfurtu musejí dostávat podobné telefonáty každý den a přesto uzavírána nejsou. Kdyby se postupovalo pražskou metodou, zhroutí se letecká doprava v celé Evropě. Cestující i aerolinky to strašně zatěžuje. Lidé zmeškají návazné spoje, nám to zvyšuje náklady. Navíc je neúnosné, aby policie znemožnila přístup na pracoviště pracovníkům aerolinek. Jak se mám jako šéf zdejší pobočky spojit s centrálou, když nemůžu do své kanceláře? Současný způsob řešení této krize je neúnosný.

EURO: Jak se ale v Londýně nebo ve Frankfurtu eliminuje riziko, že výhrůžka bombou je reálná? HAHN: To nikdy stoprocentně vyloučit nelze, ale na velkých letištích pracují týmy lidí, kteří anonymní výhrůžky vyhodnocují. Dokáží riziko posoudit a vydat příslušná doporučení. Kvůli telefonátu dítěte by například zřejmě letiště neuzavírali. Dobře vědí, že to přináší nejen ekonomické ztráty, ale i následná rizika. Vezměte si, že po znovuotevření terminálů běží k letadlům tisíce nervózních pasažérů, kteří stíhají své spoje. Zákonitě tím klesne důkladnost bezpečnostních prohlídek. V Praze bude stejně jako jinde ve světě počet výhrůžek stoupat a je třeba změnit přístup k této věci. Ze současné situace neviním vedení letiště, je to záležitost policie, ta musí změnit svůj přístup.

EURO: Naposledy jsme se viděli krátce po 11. září 2001, kdy na tom nebyly aerolinky právě nejlépe. Co se od té doby změnilo? HAHN: Ekonomická situace aerolinek se zhoršila, na konci roku 2001 jsme viděli velké změny v chování cestujících. Hned po útoku na newyorské mrakodrapy se zájem o leteckou dopravu dramaticky snížil, v Německu byl tento propad mnohem markantnější než v České republice. Mnoho cestujících se tam přesunulo z business třídy do ekonomické, což pro aerolinky znamená ztráty. Výrazně zpomalila také světová ekonomika, klienti utrácejí za letenky mnohem méně i bez ohledu na terorismus. Loňské výsledky Lufthansy byly jen o něco málo lepší než předchozí rok, letos také nečekáme výrazné zlepšení. Německá ekonomika slábne a do toho vypukla válka v Iráku.

EURO: Jak se odráží tento konflikt v práci letecké společnosti, která provozuje do krizové oblasti mnoho linek? HAHN: Museli jsme zrušit některé spoje, létat třeba do Kuvajtu teď prostě není možné. Vycházíme ze zkušeností z války v Perském zálivu, kdy jsme se naučili, kam létat a kam nikoli. Rozhodně nepřerušíme spojení do všech arabských zemí v oblasti. Kromě toho musíme kalkulovat se stále vyššími cenami paliva.

EURO: A váš osobní názor na válku v Iráku? HAHN: Považuji se za pacifistu, zastávám stanovisko shodné s německou vládou. To znamená, že tato válka neměla vůbec začít. Nelze se při ní vyhnout strádání civilního obyvatelstva. Souhlasím ale s názorem, že Saddám Husajn je diktátor, který nemluví za celou iráckou populaci a je Iráčanům i okolním státům nebezpečný.

EURO: Co pro Lufthansu znamená nástup levných leteckých dopravců typu Easy Jet nebo Ryan Air? HAHN: Bereme tuto konkurenci vážně, zlepšují se a zvyšuje se jejich počet. Na jednotlivých trasách z jednoho místa do druhého jim nemůžeme konkurovat cenou, to je nemožné. Nemyslím, že by Lufthansa měla nějaký speciální plán, který by stanovil, jak s nimi soutěžit. Nezbývá než čekat, zda tyto aerolinky přežijí a jak se bude vyvíjet úroveň jejich služeb.

EURO: Jak dlouho budete ještě v České republice, než zase změníte působiště? HAHN: Lufthansa nestanovila žádnou konkrétní dobu, kterou by měl ten či onen manažer strávit v konkrétní destinaci. Je to zpravidla práce na pět až šest let, ve výjimečných případech i sedm. Poté člověk putuje do další země. Prahu budu těžko opouštět, je to krásné místo.