Autor Nekorektních souvislostí je nekuřákem. Odjakživa. A vůbec mu nevadí, když jsou kuřáci omezováni v tom čudit mu pod nos. Nicméně již letitá štvanice na jinak docela normální lidi musí už lézt krkem každému. Tady už nejde o ochranu nekuřáků, ale o poměrně zásadní omezování svobody jednotlivce, jehož v Evropě poslední roky masivně přibývá a nejde přitom jen o nekuřáky.
Pánové a dámy v úřadech, které by v případě náhlého zmizení nikdo nepostrádal, se rozhodli, že vědí lépe než my sami, co nám svědčí, co nám chutná a vůbec co je pro nás dobré. A tak vymýšlejí daně na tučné či sladké, protože nám to škodí, vědí, že jsou pro nás úspornější úsporné žárovky než běžné. A podobných nařízení se dají najít desítky. My evropští občané jsme totiž zřejmě všichni blbové neschopní se o sebe postarat.
A jelikož ani nejsme s to pochopit, že kouření škodí zdraví, je nutné vést diskusi o velikosti písmen, která nám to vysvětlí. Dokonce jsme tak dementní, že se snad domníváme, že slimky či mentolky jsou o něco méně jedovaté než normální cigarety. Možná že prosazovači podobných směrnic a zákonů berou své přání za skutečnost, protože by nás všechny nejraději zapřáhly do ruchadla jako ty voly a orali s námi podle vlastní libosti.
A třeba i věří tomu, že podobná omezení sníží spotřebu tabáku a zlepší zdravotní stav evropské populace. Jenže ignorují například skutečnost, že spotřeba „zeleného hulení“ roste bez ohledu na to, že se neprodává v žádných krabičkách, a kuřáci si jointy motají přesně tak tlusté, jak jim to vyhovuje. A tak nakonec těmi voly nejsou kuřáci ani my nekuřáci, ale někdo úplně jiný.
Čtěte další komentáře Pavla Párala:
