IVO SOLNAŘ, ŠÉF SPOLEČNOSTI FEDOG - Podle snářů z dob našich prababiček prý sny o lejnech přinášely peníze. Alespoň v jednom případě je to skutečně pravda. Rodinná firma Fedog výborně prosperuje na tom, že plní sen svého zakladatele – odstraňuje psí hovínka z chodníků měst. A nejen českých.
Kdo by to neznal a nezaláteřil si na neznámého pejskaře, když na chodníku šlápne do nějakého toho „nadělení“. Metaři nemohou být pořád a vždycky všude, takže základní odpovědnost skutečně leží jen a jen na majitelích nejlepšího přítele člověka.
Tahat s sebou ovšem na každou vyvenčovací procházku igelitový pytlík a nějakou lopatičku je dost nepohodlné. Na to vsadil počátkem devadesátých let podnikatel a ekolog Ivan Solnař. Využil svých znalostí chemika a založil firmu Fedog na výrobu a distribuci papírových sáčků s lopatkou určených právě na rychlou a čistou likvidaci psích exkrementů z městských ulic.
Firmu dnes ovšem vede jeho syn Ivo. A na začátky rodinné firmy vzpomíná s úsměvem. „Já byl tehdy vlastně ještě školák a moc mě to nezajímalo. Jenom vím, jak tátu hrozně štvaly pokálené ulice a pořád vymýšlel, jak na to,“ říká Ivo Solnař. „Všichni spolužáci se mi smáli a upřímně řečeno, ani já jsem tomu vlastně moc nevěřil,“ sype si dnes popel na hlavu.
ODBĚRATELÉ FEDOGU
• 200 obcí v Česku
• Slovensko
• Polsko
• Litva
• Německo
• Francie
• Španělsko
• Norsko
• Belgie
• Kanárské ostrovy
• Izrael
V jednoduchosti je síla
Zakladatel firmy nakonec vymyslel speciální materiál z recyklovaného papíru i výrobu a kompletáž sáčků a skládací lopatky. Dnes, když už v řadě měst visí sběrné sáčky na každém druhém rohu, to vypadá jednoduše. Ale nebylo. Sáčky musí splňovat přísné hygienické normy, nesmí prosakovat a manipulace musí být tak jednoduchá, aby ji zvládla i babička s holí, která má navíc na vodítku neposedného pejska.
Sáčky se tak testovaly i v laboratořích a dodnes procházejí jednou ročně zkušebnami Českého normalizačního úřadu. Vyřešit bylo nutné potisk, kompletaci, distribuci a také marketing. „Trvalo tři čtyři roky, než jsme města přesvědčili, že je to dobrý nápad a ušetří jim to za denní úklid chodníků,“ vrací se k začátkům Ivo Solnař. Jako první dalo tomuto speciálnímu produktu zelenou centrum Prahy a brzy se přidaly i Dejvice, sídlo řady ambasád.
Těžkopádné začátky
Původní princip byl takový, že radnice rozdávaly sáčky majitelům psů proti předložení potvrzenky o zaplacení poplatku za psa. „Bylo to těžkopádné – pejskař musel myslet na vyzvednutí sáčků, nezapomenout potvrzení a potom si je brát s sebou na každou procházku. Takže zavedení stojanů se sáčky zdarma na vytipovaná místa bylo dalším logickým krokem v rozvoji,“ vysvětluje Solnař.
Uznala to i města. Stojany se tak po republice rozšiřují už téměř dva roky. Podnikavější radnice dokonce za tuto službu nic neplatí, nebo na ní i profitují. Fedog totiž zajistí na sáčky i objednaný reklamní potisk, který městům může uhradit náklady na provozování tohoto „samočisticího“ systému chodníků. „Stačí o tom trochu přemýšlet a sponzor se vždycky dá najít. Podle toho taky poznám, které město má opravdu šikovné a přemýšlející úředníky nebo zastupitele,“ naznačuje mladý firemní šéf.
Přední strana sáčku je totiž plně k dispozici zákazníkovi, který na ni může vytisknout reklamu. Je to prostor pro veterinární ordinace, obchody s chovatelskými potřebami, ale i reklamy sponzorů, kteří mají zájem na čistotě v místě působnosti, popřípadě pokyny pro chovatele psů. „Využití přední strany zákazníkem neovlivňuje cenu souprav a přitom je tu možnost až čtyřbarevného potisku,“ vysvětluje strategii Solnař.
Jedinou podmínkou je minimální odběr 16 tisíc kusů a uhrazení výroby prvního štočku. To stojí zhruba 1200 korun. „Zisk při využití přední plochy pro reklamní potisk jde plně k dobru zákazníka,“ připomíná Solnař.
KONKURENCE
V Česku nikdo nic podobného nenabízí. Projekt je ojedinělý i v evropském měřítku. Obdobný systém se snaží vybudovat v Nizozemsku, náklady na jeden sběrný sáček na exkrementy jsou ale výrazně vyšší než u českého Fedogu.
Čistota se vyplatí
Městům se ale spolupráce s jeho společností vyplatí i jinak. Samotný Fedog totiž kromě Ivo Solnaře nemá jediného zaměstnance. Veškerou práci provádějí smluvně pouze dvě chráněné dílny – jedna v pražských Holešovicích, druhá v Paloníně nedaleko Olomouce.
Každý firemní účetní hned vidí, v čem bonus spočívá. Podle zákona totiž musejí podnikatelé i města zaměstnat na sto pracovníků alespoň čtyři postižené – jinak platí státní pokladně tučné odškodné. Druhou možností je odebírat zboží z chráněných dílen.
„Je to dobrá šance, těch pracovních příležitostí nemáme zase tolik,“ říká jedna z nevidomých dívek pracující v Holešovicích. „A taky mám prima pocit, že přispívám k tomu, abych na ulici do něčeho nešlápla,“ směje se. Městům přitom stačí ročně odebrat sáčky za zhruba 160 tisíc korun a mají „vystaráno“.
Zelený koš s pytlíky stojí téměř u každého parku ve městech snad po celé České republice. Jenom v Praze jich je kolem čtyř a půl tisíce a jejich zásobníky se doplňují i dvakrát týdně novou sadou pětadvaceti sáčků.
Cena jednoho sáčku se přitom pohybuje do čtyř korun – podle velikosti objednávky. Mezi dvěma stovkami objednávajících obcí v Česku tuto maximální cenu platí ale jen několik malých vesnic do 600 obyvatel. „Hledí si ale čistoty a vyplatí se jim to,“ předpokládá Solař. Provozní náklady na výrobu jednoho sáčku přitom nepřekračují 83 haléřů. Včetně dopravy na místo odběru.
VIZE IVO SOLNAŘE
• podnikat vždy s čistým štítem
• místo mikrotenu prosadit papírové pytlíky na pečivo
• vyvinout ekologické obaly na brambory
• užít si chatu
• postavit si pasivní dům s nulovou ztrátou energie
Plagiátoři ostrouhali
I přes investice a nutný marketing tak zůstává solidní prostor pro zisk. Že by tedy nikdo nechtěl nápad okopírat? „Ale ovšem, jenže už od roku 1994 máme pro celou Evropu patentovaný chráněný průmyslový vzor,“ chlubí se předvídavostí nástupce původního vynálezce a majitele firmy.
Jen v Česku se během posledních let pokusily patent ukrást a obchod provozovat dvě jiné společnosti. Úspěšné soudní spory ale tento parazitismus rychle ukončily. Český patent je dokonce světově ojedinělý a v Evropě má jedinou konkurenci.
V Nizozemí se stát snaží propagovat podobný systém, ale je mnohonásobně dražší než česká verze. Exkrementy totiž neodklízejí samotní pejskaři, ale městský bagřík obsluhovaný řidičem. Ve zbytku světa se stále prosazují úklidové plastikové sáčky. Jsou o něco levnější při výrobě, ale mají výrazně vyšší náklady na likvidaci.
Zájem je i v cizině
Není proto divu, že o český nápad je zájem i za hranicemi. Nejvíce pytlíků jde na Slovensko. Zásilky ale směřují i do Francie, Belgie, Německa, Polska, Litvy, Ruska, Španělska, na Kanárské ostrovy a do Izraele. Letos se Fedogu podařilo prorazit i na norský trh.
Do budoucna Ivo Solnař nevylučuje, že by v zahraničí společnost založila i pobočky. Nezastírá ale problémy. „I když jsme členy Unie, často se setkáváme s tím, že se cizinci bojí toho, že je to český produkt, takže dělají všechno pro to, aby se jeho původ ututlal,“ říká.
Například ve Francii nesmí být na našich výrobcích ani uvedena značka Czech Made. „Dva roky jsme třeba vyjednávali s jednou německou firmou, která má monopol na úklid celého Berlína. Náš nápad je ze začátku nadchl, ale z ničeho nic od vyjednávání o spolupráci ustoupili,“ stěžuje si provozovatel unikátního českého patentu.
Ivo Solnař je vyučený tiskař a nástupce v rodinné firmě po svém otci Ivanovi. Věří, že dobré zboží se chválí samo. Jako papírové pytlíky Fedogu. A ví proč: „Já sám jsem viděl, když přijel na pražskou Floru autobus s německými turisty, že byli papírovými sáčky naprosto konsternováni a všechny je okamžitě rozebrali a vzali si je domů. To je v podstatě nejlepší reklama.“
