Grandiózní rozpočtový schodek pro rok 2003 ve výši 157,3 miliardy korun posvětila vláda začátkem srpna. Mimo to ve svém programovém prohlášení dala najevo, že reformu veřejných financí si představuje zejména ve zprůhlednění státních financí. To je jistě dobrý začátek. Pro celý úspěch ve formě splnění maastrichtských kritérií to však stačit nebude. S vědomím narůstajících rizik pro ekonomiku (a zejména zakládání na růst těchto rizik v příštích desetiletích) bychom se měli snažit o veřejnou analýzu efektivity vynakládání jednotlivých kapitol rozpočtu. Soudím, že jedním z mandatorních výdajů, u kterých lze efektivitu měřit, patří stavební spoření.
Rozdělený trh.
Stavební spoření je bezesporu výkladní skříní českého bankovnictví. Nelze ovšem zapomenout na skutečnost, že bez masivní státní podpory by nebylo o čem mluvit. Již několikrát se objevily požadavky na valorizaci státní podpory, která se dnes v maximální míře vztahuje jen na měsíční vklady ve výši zhruba deset procent průměrné hrubé mzdy. Zaznělo také mnoho hlasů pro zrušení státní podpory pro přátelské klienty, zvýšení podpory pro ty, kteří si úvěr vezmou nebo prodloužení vázací doby na sedm let.
Naše stavební spoření se již dostalo do fáze stabilizace vkladů a růstu úvěrů, trh je již rozdělen. Proto stojí za to nahlédnout do konsolidované rozvahy pěti největších spořitelen (reprezentujících téměř 95 procent trhu) k 31. prosinci 2001. Následující čísla jistě zaujmou.
Úvěry klientům se podílejí na aktivech pouze mírně přes 25 procent. Znamená to tedy, že pouze každá čtvrtá koruna aktiv spořitelen podpoří bydlení ve formě úvěrů. Další tři koruny ze čtyř se finanční ředitelé stavebních spořitelen rozhodli investovat jinam, asi výnosněji.
Klientům se půjčuje 86 procent toho, co bankám. Jednodušší, personálně méně náročný a méně rizikový mezibankovní trh tedy poráží to, co by mělo být smyslem stavebního spoření.
Suma úvěrů bankám a investic do CP je 2,5 krát vyšší než suma úvěrů klientům. Úvěry klientům představují pouze mírně přes 30 procent vkladů klientů. Tedy pouze 30 procent vkladů se mezi klienty vrátí tak, že si něco půjčí.
Jednou větou: “Úvěry se stále poskytují velmi málo.“
Levné a stabilní peníze.
Hledejme důvody, proč je stavební spoření stále více vnímáno jako výborný depozitní produkt, ale málo jako zdroj levných a stabilních peněz. Mohou to být reklamní kampaně, které stále komunikují za prvé státní příspěvek, za druhé nezdanění úroků a až na třetím místě možnost úvěru s nízkou úrokovou sazbou (šest nebo pět procent). Může to být také nepoměrně vyššími provizemi za sjednání úvěru než za vypracování úvěru, nebo zkostnatělostí prodejců, kteří se spokojí s měsíční úložkou 1500 korun (a cílovou částkou 240 až 300 tisíc korun), i když mnoho movitých klientů může být ochotno spořit například deset tisíc korun měsíčně na jednu smlouvu, protože je to pro ně výhodné.
Diskutujme také o nástrojích, jak zajistit růst efektivity vynakládaných prostředků. Cílem by mělo být jedině zvýšit motivaci pro to, aby si klienti brali úvěry. Může to být pouze relativní zvýhodnění těch, kteří si úvěr vezmou tak, že budou vracet část státního příspěvku bez úroků, pokud se po pěti letech rozhodnou, že nechtějí úvěr. Tito nerozhodní klienti doplní hladinu finančních prostředků stejně jako dnes. Pro spořitele již dopředu rozhodnuté pouze výhodně spořit je v době nízkých úroků atraktivní i pětiprocentní státní podpora ovšem s maximální hranicí o mnoho vyšší než dnes.
Změna rétoriky.
Nabízí se také možnost diferencovat státní příspěvek na základě výše měsíčního vkladu (podobně jako u penzijního připojištění).Tak bychom docílili výraznějšího zapojení bohatších vrstev jako přátelských klientů (růst vkladů a snížení úrokových sazeb) a zvýšení cílových částek střední třídy, která z úvěru ze stavebního spoření bude ve větší míře financovat více než jenom renovaci koupelen.
O tom, že vedoucí představitelé stavebních spořitelen pochopili, že současná státní podpora není navždy, svědčí změna jejich rétoriky,. Jsou ochotni se o změnách bavit. Je také možné, že na úrovni asociace jsou nakloněni jednat o zachování současné státní podpory výměnou za zatraktivnění překlenovacích úvěrů (například stanovení úrokové sazby z překlenovacích úvěrů ve výši poloviny sazby za řádné úvěry) nebo o dalším zjednodušení a zpřístupnění vyřizování úvěrů.
K 30. červnu 2001 vydal stát na státní podpoře 35,592 miliardy korun. Ke stejnému datu byly poskytnuty klientům a vládě úvěry v objemu 38,014 miliardy korun. Proto, aby stavební spořitelna mohla půjčit tisíc korun, musel stát rozdat mezi několik spořících klientů 936 korun. To už stát může půjčovat nejenom bezúročně, ale také bez nároku na splácení jistin.
