Jiří Paroubek představil vládu talentů
Premiér Jiří Paroubek představil minulý čtvrtek svou vysněnou „vládu talentů“. Při pohledu na soupisku potenciálních ministrů člověka maně napadá, kterýpak z mnoha významů slova „talent“ měl lídr sociální demokracie vlastně na mysli. Jestli hmotnostní jednotku antického Řecka a Říma, pak by šlo de facto o vládu kilogramů zastoupenou Škromachem, Jandákem, Paroubkem nebo Benešovou, nebo spíš vysokou finanční sumu, ekvivalent hřivny, čítající v historii čtyřista zlatých dukátů, pak by šlo o kabinet kapitálu reprezentovaný Sobotkou, Mládkem či Rathem. Nejspíš bude správně za cé, totiž že Paroubkovi talenti budou mít něco společného s „endogenní strukturou specifických vloh podmiňující rozvoj specifických schopností, předpokladů pro výjimečně úspěšné vykonávání určité konktrétní činnost“, jak pojem talent definuje Malá Československá encyklopedie.
Nebuďme ale jízliví, vládnutí je vážná věc. Každá ze šestice nově navržených osobností, doplňující současnou partu sociálnědemokratických ministrů, bezpochyby disponuje talentem, byť jde o dovednosti dosti různé. A rozhodně nejde s výjimkou pětatřicetiletého Petra Petržílka, jakéhosi Paroubkova stranického oblíbence á la Zemanův Gross, který však dobře rozumí ekologii, o žádné nepopsané začátečníky. Bývalá nejvyšší státní zástupkyně a potenciální ministryně spravedlnosti bezpartijní Marie Benešová - jediná dáma v eventuální Paroubkově menšinové vládě ČSSD, podporované komunisty a možná i zelenými - byla esem už za Miloše Zemana, který z ní udělal garantku předčasně odpískané akce Čisté ruce. Naopak Lubomíra Zaorálka, dnešního předsedu Poslanecké sněmovny a za pár týdnu třeba ministra zahraničních věcí, nemůže Zeman ani vystát, což jeho nominaci činí poměrně pikantní. „Jeden z nejslabších členů sociální demokracie“, tak bývalý guru ČSSD nazval Paroubkova talenta Zaorálka ve svém knižním bestseleru „Jak jsem se mýlil v politice“. Dopravního experta Petra Moose si ještě mnozí pamatují z doby, kdy byl ministrem někdejší Tošovského poloúřednické vlády. Devětapadesátiletý diplomat Jaromír Novotný, adept pro resort obrany, má již za sebou kariéru vojenského vyjednavače českého vstupu do NATO a bývalého a třeba i budoucího „pana Evropu“ české vlády, nestraníka Pavla Teličku zase z bruselského eurokomisařského křesla za neslavných okolností vyšoupl jiný veletalent sociálních demokratů, expremiér Vladimír Špidla.
Zvláštní sestava. Je s podivem, že Paroubek ve svém týmu nedal šanci vůbec žádnému z nemnoha regionálních politiků své strany. Jistě to uvnitř ČSSD posílí už beztak rozšířenou skepsi, že od píky se v sociální demokracii kariéra udělat nedá. Kdepak toužit po ministerském křesle na nezáživných schůzích obecních zastupitelstev. Mnohem lepším předpokladem je angažované nestranictví (neplést si však s bývalým Jandákovým působením v KAN) a dovednost být jako expert v pravou chvíli tam, kde straně přátel scházejí kádry. Přesně tak se do čela resortů svého času dostali i Bublan, Rath nebo Jandák, se kterými premiér do budoucna počítá stejně jako se zasloužilými straníky Mládkem, Martínkem, Urbanem, Škromachem a Sobotkou. Včetně lidí na ně napojených.
Jedinou novou tváří vlády talentů je Petržílek, což má asi potěšit zelené. Jinak jde o samé více nebo méně schopné, zasloužilé, ale hlavně minulostí prověřené matadory. Žádný svěží vánek, jen sázka na okoukanou jistotu. Ministr zemědělství Mládek je dokonce neúspěšným žadatelem o bezpečnostní prověrku. Premiér Paroubek by měl také sdělit, zda složení svého týmu předběžně konzultoval s předsedou KSČM Vojtěchem Filipem nebo s předsedou Strany zelených Martinem Bursíkem, aby voliči ČSSD po volbách nebyli eventuálně překvapeni vynucenými personálními změnami. Pokud k nim dojde, bude aspoň jasné, kdo si je vynutil.
Škoda, že kabinet hřiven neboli talentů nesliboval před čtyřmi lety už Vladimír Špidla. Biblické podobenství by mu teď napovídalo stát dejme tomu před exprezidentem Václavem Havlem a vysvětlovat, proč on a jeho lidé za čtyři roky vládnutí své hřivny nerozmnožili, ale úplně ukázkově zakopali do země. „Neboť každému, kdo má, bude přidáno; kdo nemá, tomu bude odňato i to, co má.“ Vládo talentů, máš-li uši k slyšení, slyš.
