Navržená penzijní reforma je dobrým začátkem, teď bude záležet na detailech
„Tunel“, „krádež za bílého dne“ a mnoho podobných silných slov zaznělo na adresu návrhu penzijní reformy poté, co ji představil ministr práce a sociálních věcí Jaromír Drábek. Kritiků je celá řada. Málokterý z nich ale předložil českým občanům alternativní vizi toho, jak by se měl důchodový systém do budoucna změnit. Nutnost změn současného stavu už přitom nikdo nezpochybňuje. Debata se vede především o tom, jaké změny udělat.
Spoří se málo
Lidé v České republice jsou si již delší dobu vědomi, že spoléhat se v důchodu jen na příjem od státu není velmi prozíravé. Populace stárne a pracující budou mít stále větší problémy „uživit“ zvyšující se počet penzistů v rámci průběžného systému financování. Přitom ani dnes nelze rozhodně mluvit o tom, že by příjmy českých důchodců stačily na slušný životní standard. Pro zachování přiměřené životní úrovně v důchodu je tedy třeba ukládat určitou část příjmů již během ekonomicky produktivního věku. To Češi vědí a podle toho se také chovají. Penzijní připojištění má již více než 4,5 milionu lidí, a to je pouze jedna z možností, jak spořit na důchod. Podle mezinárodního průzkumu AXA Retirement Scope 2010 se na důchod finančně připravuje celkem 75 procent pracujících Čechů, což je výrazně více než v zemích západní Evropy. Problém je však ve výši částek, které si lidé ze svého příjmu odkládají. Průměrná měsíční úložka na penzijním připojištění nepřesahuje 500 korun. Spolu se státním příspěvkem 150 korun měsíčně se takto vytvoří slušné úspory, k zásadnímu navýšení příjmu v důchodu to ale nestačí. Dostatečné peněžní rezervy přitom lidé podle názoru ekonomů nebudují ani v rámci jiných produktů. Například úspory přes vlastní nemovitost mají svoji logiku, ale i s tímto typem zajištění na stáří je spojeno několik otazníků, které má málokdo zodpovězené.
Stále mnoho neznámých
Penzijní systém se musí změnit. Na jedné straně jsou nutné parametrické změny průběžného systému, například postupné navyšování důchodového věku, které již vláda také otevřeně avizuje. Nejdůležitější změna se však musí odehrát v hlavách lidí, kteří si musejí začít spořit více, pokud chtějí finančně zajištěný důchodový věk.
Dobrovolný opt-out, navrhovaný vládou, je určitá příležitost. Nikdo nebude nucen do druhého pilíře vstoupit, ale každý se může minimálně při této příležitosti znovu zamyslet nad svými osobními financemi. Převedení části sociálních odvodů (tři procenta z hrubé mzdy) by nemělo z principu znamenat žádnou změnu, pokud bude nastavení systému vyvážené – o kolik se sníží příspěvky, o tolik budou také nižší důchodové dávky z prvního pilíře. Důležitý bude hlavně vlastní příspěvek spořitele (dvě procenta z hrubé mzdy), pokud se opravdu stane dalším příspěvkem. Obávám se, že někteří spoluobčané mohou dojít k závěru, že zvolením opt-outu už vyřešili svoji „penzi“ a ukončili jiné své snahy ohledně zabezpečení na stáří. Jenom pro připomenutí, v rámci penzijního připojištění dnešní příspěvek činí zhruba dvě procenta z průměrné hrubé mzdy, což na zásadní zlepšení penze opravdu nestačí.
Systém druhého pilíře má umožnit občanům zvolit různé investiční strategie. To je samo o sobě rozumné, samotné investiční výnosy ale občanům na penzi nevydělají. Klíčovým jsou a budou jejich odložené prostředky (příspěvky).
Vláda se odvážně vydala cestou nutné změny, ale o úspěšnosti či neúspěšnosti reformy bude možné kvalifikovaně mluvit nejdříve za několik let. Důležité budou pochopitelně detaily, které je třeba doladit, například míra snížení důchodu z průběžného systému pro ty, kteří zvolí opt-out. Velkou roli bude hrát to, jak se podaří změny prezentovat veřejnosti a přesvědčit občany o jejich potřebnosti a kvalitě. Zásadní bude pochopitelně i dosažení alespoň základní shody s opozicí, aby byla zaručena kontinuita nového systému bez ohledu na budoucí výsledky voleb.
Lidé by měli být zřetelně motivováni ke spoření, zároveň by měli mít možnost se opřít o kolektivní instituce. Současné změny jsou dobrým vykročením k zamýšlenému cíli.
