Miliony Bangladéšanů vytáhl z chudoby. Jeho mikroúvěry pomohly obyvatelům jedné z nejchudších zemí světa založit byznys. Teď chce Mohammad Junus léčit samotný kapitalismus. Nezištnost je podle něj přirozená dispozice každého člověka.
Víra, že peníze a bohatství jsou nejvyšší dobro, dává vzniknout třem chorobám: nezaměstnanosti jako výsledku soutěže o pracovní místa, ničení životního prostředí, které je akceptováno jako vedlejší účinek růstu, a chudobě, nevyhnutelnému následku koncentrace bohatství.
Nositel Nobelovy ceny míru Mohammad Junus neužívá zaběhnutý ekonomický termín „distribuce bohatství“, podle něj jsme svědky již jen „koncentrace bohatství“. Pro kapitalismus poháněný pouze chamtivostí zúčastněných, předložil řešení v knize A World of Three Zeros, na niž upozornil web Quartz.
Jeho jádrem je nový obchodní koncept „sociální byznys“, jehož cílem je spíše než generování zisku pojmenování sociálního problému. Byznysový model postavený na pomezí ziskově a neziskově orientovaného subjektu uspokojuje instinktivní touhu po nezištnosti, tolik opomíjenou ekonomickou teorií a systémem poháněným sobectvím.
| Mohhamed Junus (77) |
|---|
| Získal přezdívku „bankéř chudých“. Jeho Grameen Bank začala v 90. letech minulého století v Bangladéši poskytovat takzvané mikroúvěry, které pomohly milionům obyvatel země vybřednout z chudoby. Drobné půjčky se zanedbatelným úrokem se rozšířily do světa a Mohammad Junus byl v roce 2006 za tento počin oceněn Nobelovou cenou míru. V bance, kterou v první polovině 80. let založil, ale musel v roce 2011 skončit. Dle jeho slov na nátlak vlády. V roce 2012 Janus přijel na pozvání Nadace Tomáše Bati do Česka. Ve Zlíně se účastnil debaty o odpovědném kapitalismu. |
„Lidé jsou sobečtí i nesobečtí,“ říká podle Quartzu Janus, a měli by být vedeni k tomu měřit obchodní úspěch ne v penězích, ale ve schopnosti prospívat společnosti. Podle Junuse jsou lidé rození podnikatelé, ale tato přirozenost se působením systému změní a stanou se z nich spíše uchazeči o práci. Možnost tvorby pracovních míst zůstává privilegovaným. Zároveň si myslí, že někteří lidé by poslechli svůj instinkt a spustili podnikání neorientované primárně na zisk pouze v případě, že by takový model byl obecně považovaný za známku úspěchu.
Jakmile nebude majetek jedinou metou, objevíme nové cíle. Na trhu práce dojde k nápravě – ze zaměstnanců a nezaměstnaných se mohou stát zaměstnavatelé. Přístup ke kapitálu budou mít, dokud bude jejich podnikání udržitelné, ačkoli nebude zlatým zřídlem.
Miliardářům kraluje Putin. Má prý víc než Gates s Bezosem dohromady
Utopie? Junus v knize uvádí několik příkladů, v nichž nesobecký přístup již přináší výsledky. Potravinářský gigant Danone vytvořil „low-cost“ jogurt, aby potlačil podvyživenost Bangladéšanů, výrobce hranolek McCain vyrábí polévku z brambor a zeleniny „neprodejných tvarů“.
Jak ale úspěch jednotlivých akcí přenést na globální úroveň? Junus má plán o dvou etapách. Zaprvé je třeba lidi přesvědčit, že mají na výběr, jestli se stanou zaměstnanci, nebo zaměstnavateli. Přivést je k ekonomickému myšlení je třeba hned na začátku vzdělávacího procesu, ne až v jeho závěru na odborné škole.
Druhý krok vyplývá z prvního. Když tito lidé přijdou na trh práce, již budou vědět, že mohou začít podnikat i bez vysokého vzdělání. Budou schopni najít cestu ke startovnímu kapitálu, protože o nich budou vědět i specifičtí investoři, kteří budou chtít jejich myšlenky podpořit.
Dále čtěte:
Hon na Sorose
Esej: Ďábel má jméno neoliberalismus
