Pro podnikavost pojišťoven a pro otevření konkurence mezi poskytovateli zdravotní péče se toho udělalo pramálo
Finanční skupina Penta se obchodům se státem spíše vyhýbá, jakkoli je pravdou, že Marek Dospiva, s nímž přinášíme v tomto vydání týdeníku Euro rozsáhlý rozhovor, stejně jako jeho kolegové umí plavat ve vodě státní správy docela obratně. Nicméně investice Penty do nemocniční sítě v Polsku je poměrně překvapivá. Zdravotnictví v postkomunistických zemích má sice poměrně odlišnou úroveň i systémy financování, ale jedno je všem společné – peněz není nazbyt. A že by mohly zdravotnické rozpočty v dohledné době nějak významněji růst, je silně nepravděpodobné.
V Česku známe zatím jediný případ úspěšné a opravdu velké investice do zdravotnictví. Tím je severomoravský Agel Tomáše Chrenka. Nemocniční holding funguje jak po medicínské, tak po finanční stránce, nicméně neexistují žádné náznaky, že by jeho vlastník uvažoval o nějaké expanzi. A nebude to jistě tím, že by se zalekl nepřízně státních zdravotnických struktur. Spíše se dá odhadovat, že prostor pro tržní fungování zdravotnictví se v Česku – přes deset let stará a velmi slibná ná prohlášení – neotevřel zdaleka tolik, kolik se čekalo. Pro podnikavost pojišťoven a pro otevření konkurence mezi poskytovateli zdravotní péče se toho udělalo pramálo a kupředu příliš nepokročil ani současný ministr zdravotnictví Leoš Heger.
Je sice pravdou, že Polsko je na tom trochu jinak, protože mnohem větší díl financování péče leží na bedrech pacientů, čímž je tam prostor pro podnikání asi lepší a šance dosáhnout tam rychle dobrého výsledku větší. Dospiva však hlásí zdravotnickou expanzi i v Česku, což asi překvapuje ještě více než polská investice. Počkejme si na to, jak velký zásek to bude, a přejme Pentě úspěch, byť při tom trochu pochybovačně pokyvuje pokyvujeme hlavou.
Ale možná to vše má jen prostou finanční logiku. Penta za poslední roky hodně vyrostla a jako všechny velké finanční skupiny zjišťuje, že potřebuje dělat velké obchody, protože ty malé potřebují stejně lidí, ale zisk nesou řádově menší. A průmysl je vesměs rozebrán zkušenými zahraničními i domácími strategickými investory. O energetiku se pere už příliš mnoho velkých kluků, a navíc je energetický trh totálně zdevastován negramotnou energetickou a ekologickou politi politikou Bruselu.
Zdravotnictví je pak často počtem zaměstnanců i obratem největší fabrikou v regionu. Navíc je to trh se stabilní poptávkou, kterou žádná krize neovlivní. A o tom, že v současném systému mizejí mraky peněz, o něž by soukromý investor v životě nepřišel, protože jeho ochota nechat se svými zaměstnanci okrádat je mnohonásobně menší než na straně státních úředníků, není diskuze.
Úvaha, že lze současné období využít k tomu, aby Penta jako finanční investor ozdravila hospodaření nemocnic, vytvořila z několika špitálů integrovaný holding schopný dosahovat zisku než se zase objeví vláda, která se pokusí o další a tentokrát již úspěšnou reformu zdravotnictví, není vůbec marná. Pak totiž bude možné současnou investici se slušným ziskem prodat strategickému a silnému vlastníkovi. A když to neklapne, tak by to mělo jít s nějakou slušnou ekonomikou provozovat i delší dobu.
A rozkročení se přes hranice je také velmi logické. Žádnému z českých velkých hráčů už dávno domácí trh nestačí. Pozoruhodné je však to, že po přirozeně blízkých zemích jako je Polsko či Slovensko, přichází čas pro investice do německých ? rem. Ani na tom ale není nic až tak překvapivého, pokud se podíváme na strukturu našeho zahraničního obchodu. Fakticky dnes ekonomicky fungujeme jako sedmnáctá spolková země, a pokud bychom to počítali podle objemu vnitroněmeckého obchodu, tak bychom nebyli sedmnáctí, ale sedmí.
Možná je více překvapivé, že vlna českých investic do Německa přichází až nyní.
O autorovi| PAVEL PÁRAL paralp@mf.cz
