Návštěvu Auberge de Provence v Tuchoměřicích jsme poměrně dlouho odkládali. Jako většině obyvatel centra i nám připadal výjezd do restaurace v místech až za pražským letištěm jako cesta na kraj světa.
Restaurace spolu s rodinným hotelem sídlí ve zrekonstruované původní jezuitské rezidenci ze 17. století na kraji vsi. Vzhledem k černočernému soumraku si ale okolí příliš prohlížet nemůžeme. V bledé záři místního osvětlení však zaznamenáme úžasnou velkou terasu obrácenou do zahrady a hned si slibujeme, že si sem určitě musíme vyrazit na oběd někdy o letním víkendu. Pak už se ze sychravé zimy přesunujeme do teplého a vřele působícího interiéru. Nejsme sice velcí milovníci rustikálních výzdob, ale záhy uznáváme, že zdejší folklor plný paroží, starých fotografií, klobouků a hasičských přileb, s viditelnými trámy a venkovskou dlažbou se sem spíše hodí než naopak.Při prvním zkoumání nabídky objevujeme působivý repertoár belgických piv, a tak neodoláme a místo aperitivu si dáváme gueuze (původně požadovaný třešňový kriek došel), nasládle kyselé pivo vyráběné mícháním lambieků a chutí připomínající francouzský cidre. Z jídelního lísku především francouzských regionálních a belgických specialit po dlouhém přemýšlení volíme „oblíbenou francouzskou klasiku“ a moc si přejeme, abychom si tentokrát pochutnali skutečně jako ve Francii.
Čekaní si krátíme uždibováním kousků nadýchané bagetky, kterou namáčíme do bylinkové pěny, a zkoumáním vinného lístku. Opět je z čeho vybírat: z českých vín v cenové relaci kolem 350 až 380 korun, i italských a francouzských, jejichž cena se od stejného základu šplhá ke 600 až 700 korun a k 1100 až 2800 korun za ta nejdražší. na lístku je i Bordeaux St Emilion Grand Cru classé za 18 000 korun. Líbí se nám, že u mnoha vín je uvedeno složení jednotlivých odrůd (někdy i v procentním podílu). V době, kdy je trh doslova zavalen standardizovanými jednoodrůdovými víny, není od věci připomenout, že největší vína, až na výjimky, získávají svou jedinečnou chuť právě míšením odrůd v kombinaci s unikátními charakteristikami vinice. Míříme na střed, ale dvakrát svou objednávku kvůli chybějícímu sortimentu musíme změnit, než se dobereme ke Chianti Classico DOCG riserva, Villa Trasqua, které se ukáže jako příjemná a kvalitní volba vhodně doplňující vybrané pokrmy. Sympatický číšník ustojí odůvodňování všech chybějících položek tak profesionálně a mile, že skoro zapomeneme, že si neustále přejeme něco, co zrovna není.
Dojmy z prvního chodu, jímž byly flambovaná foies gras a provensálská rybí polévka, se vyznačují až nepochopitelnou rozporuplností, která se posléze stane hlavním znakem celého večera. Orestovaná foies gras s lehkým sósem jsou vynikající, pod nazlátlým povrchem na strávníka čeká jemná, lahodně nahořklá a křehká textura jater, která se doslova rozplývá na jazyku. Je snad jen o trochu méně horká, a to navzdory vzorně nahřátému talíři, než by bylo vzhledem k povaze pokrmu optimální. Po pravdě řečeno si však ani nevzpomínáme, kdy jsme v Praze optimálně horké foies gras dostali naposled, pokud vůbec někdy.
Zklamáním je však údajná provensálská rybí polévka, od které si vzhledem ke krajovému odkazu deklarovanému v samotném názvu restaurace hodně slibujeme. Krémová, bledě růžová hmota nemá s polévkami připravovanými v jižní Francii (do kterých mimo vývaru a kusů ryb patří i rajčata a česnek a jež se tradičně podávají s krutony, strouhaným tvrdým sýrem a pikantní omáčkou rouille) nic společného. Její na první ochutnání výrazná a mazlavá chuť rychle přechází v nepříjemně ostrou nuanci, vzniklou spojením jakési uzené ryby, zřejmě lososa, s velkým množstvím smetany (!). Marně se snažíme uhodnout, co má uzená ryba co pohledávat v provensálské polévce, a docházíme k názoru, že půjde zřejmě o způsob, jak napravit původní fádnost, kterou by mohla mít na svědomí například absence potřebného silného rybího vývaru nebo malé množství rybího masa. Netřeba dodávat, že sporé poprášení okrajů talíře sušenou petrželovou drtí celkový dojem nijak nevylepšilo. Po třetím soustu polévku odkládáme.
V rychlém sledu po předkrmu a polévce se na stole objevují kachní prsíčka na pomerančích s omáčkou s Grand Marnier a králík se švestkami s přílohou zeleninové a bramborové ratatouille. Plátky kachních prsíček, připravené na objednané medium a proložené plátky pomeranče, jsou v esteticky vybalancované kompozici završené snítkou aromatického rozmarýnu skutečnou pochoutkou. Jemná hořkonasládlá omáčka zvýrazněná několika kousky konfinované pomerančové kůry nechává zcela zapomenout na trochu sušší maso, jež by mohlo ukazovat na mraženou, nikoli čerstvou kachnu. Celkový dojem je ale zcela harmonický.
To se však bohužel nedá říct o druhém pokrmu, dvou ohromných králičích končetinách doslova zasypaných zeleninovou lavinou. Ani tentokrát není výsledný dojem jen černý nebo bílý. Králičí maso je křehké a šťavnaté (veliký úspěch u masa, které tak rádo vysychá), nasládlé švestky nádherně kontrastují se slaným základem. Chuť omáčky se již zjišťuje hůře, neboť její velká část je pod příkrovem směsi podivného složení, v níž identifikujeme kostky tepelně upravených brambor, mrkve, téměř syrové papriky a ostře zelených, velmi pravděpodobně mražených fazolek. Vše je posypané takovou dávkou pepře, že znemožňuje jakékoli další vyjádření. V restauraci, jejíž internetové stránky upozorňují na vlastní zeleninovou zahrádku, takto brutální nakládaní se zeleninou skutečně nechápeme. Ještě štěstí, že králík zůstal nekontaminován.
Po pepřovém útoku trvá můj spolustolovník na nějaké sladkosti. Když se ale po delší pauze ve 22.10 dožadujeme dezertu, dozvídáme se, že to možná nepůjde, protože kuchaři již zřejmě odešli. Je pravda, že hoteloví hosté jsou tou dobou již u několikátého digestivu, ale škoda že se nás před odchodem nepřišli zeptat. Na naše zklamaní reaguje číšník horečnou aktivitou a na závěr přece odněkud vykouzlí klasický ořechovník a tvarohový dort s lepkavou, psychedelicky červenou a nepříliš přirozeně chutnající polevou. Po kávě přichází spolu s účtem i pozornost podniku, nabízená všem hostům, v podobě bols vodky pro pány a likéru pro dámy.
Při zvažování celkového dojmu při ceně 1555 korun za jídlo a 875 za nápoje ve dvou jsme dost na rozpacích. Skvěle připraveným masům a omáčkám, příjemné atmosféře a sympatické obsluze podtrhává nohy koncepčně pochybná polévka a hluboce nepovedená zelenina, dezertové extempore a chybějící vína střední cenové kategorie. Srovnáváme-li Auberge de Provence s dalšími restauracemi obdobné cenové hladiny a zaměření, není nad těmito nedostatky možné jen mávnout rukou.
Auberge de Provence
Adresa: U Špejcharu 355,
Tuchoměřice 252 67
Praha-západ
Tel.: 220 951 083
www.tuchomerice.cz
Otevírací doba: po-so 11.00-23.00, ne 11.00-21.00
Počet míst: restaurace 56 plus zahrádka
Druh kuchyně: zejména francouzská a belgická, česká
Platební karty: běžné
Jazyková vybavenost personálu: angličtina
Země původu nabízených vín: ČR, Francie, Itálie,
Hodnocení restaurace:
Jídla 35 bodů z 50
Servis 18 bodů z 20
Nápoje 8 bodů z 10
Ambiente 10 bodů z 10
Kvalita/cena 7 bodů z 10
Celkem 78 bodů ze 100
+ celkově velmi příjemné prostředí
- nevyváženost kvality
Všechny údaje uvedené v následující pasáži jsou přesným opisem jídelního a nápojového lístku. Případné chyby dokládají péči, jaká je věnována jejich úpravě.
Výběr z jídelního lístku (lístek se obměňuje):
Escargots (Šneci) a la Bourguignonne – gratinovaní šneci s petrželkovo-česnekovým máslem
180 Kč (6 kusů) 360 Kč (12 kusů)
Soupe a la Potirons – podzimní dýňová polévka 145 Kč
Waterzooi a la Belge 285 Kč
Moules (Mušle) a la Marniere – mušle vařené na bílém víně se šafránem, zeleninou a česnekem podávané s belgickými hranolky 1/2kg 245 Kč - 1 kg 480 Kč
Coq au Vin de Bordeaux – kohoutek dušený v červeném víně s houbami, podávaný s bramborovými kroketami 475 Kč
Choucroute garnie d’Alsace – tradiční alsaská venkovská večeře – uzená šunka, dušené zelí a vařený brambor 390 Kč
Rougets barbets en papillotes – červená mulleta v papilotě s citronem a bylinkami podávaná s dušenou zeleninou a šafránovou rýží 415 Kč
Bouillabaisse – francouzská rybí polévka s mušlemi, langustami, variací ryb a šafránu
malá 170 Kč - velká 335 Kč
Bruselské wafle s horkým lesním ovocem a zmrzlinou 140 Kč
Tvarohový dort 145 Kč
Výběr z vinného lístku:
Chateauneuf du Pape Montjoie 1150 Kč
Složení ze 13 odrůd.
Svatovavřinecké – pozdní sběr 330 Kč
Vinařská oblast Morava, podoblast Velkopavlovická, vin. obec Vrbice, viniční trať Nivy
ČLÁNKY DO MAILU