Novela exekučního řádu zjevně ztěžuje věřitelům vymožení dlužné částky a je otázkou, zda ji lze považovat za krok vpřed
Exekuční řízení, stejně jako občanské soudní řízení, prošlo počátkem roku výraznými změnami a komentáře v médiích se zpravidla zabývají zřejmými změnami, jako jsou předžalobní upomínky, změny „pravomocí“ exekutorů, spojování exekucí apod. Novelizace s sebou ale nese i méně viditelné problémy, které se mohou v praxi vyskytnout.
Dokládání exekučního titulu Od 1. ledna letošního roku převzal exekutor i faktickou pravomoc nařizovat exekuce, přičemž exekuční soud by měl sloužit jako evidenční orgán. Nyní tedy musí věřitel dodat soudnímu exekutorovi spolu s exekučním návrhem i samotný exekuční titul, čímž mu vznikají další náklady za úřední ověřování kopií, poštovné apod., nehledě na vynaložený čas, který administrací stráví. A soudní exekutor tento exekuční titul jen přeposílá soudu. Dokládání exekučního titulu soudnímu exekutorovi za účelem hodnocení je tedy zbytečné, jelikož samotný titul opět plně hodnotí exekuční soud. Výsledkem je zvýšení nároků na administrativu a čas na straně věřitele i na straně soudního exekutora. Jak ukazuje naše praxe, nepřineslo to urychlení celého exekučního řízení, což měl být jeden ze základních cílů této novely.
Přezkum vykonatelnosti exekuce Ve snaze odlehčit soudům by měl nově exekutor sám posuzovat exekuční návrhy a exekuční tituly, což jistě přinese rozpory při posuzování rozhodčích nálezů. Důvodem je to, že v rozhodování před novelou nebyly v této konkrétní věci jednotné ani odvolací soudy.
Domnívám se, že soudní exekutoři, při vší úctě, nemají zkušenosti ani erudici k tomu, aby hodnotili, zda vydaný rozhodčí nález, případně rozhodčí doložka, splňuje náležitosti zákona. V praxi zatím exekuční titul stále posuzuje exekuční soud. A ten v mnoha případech překračuje své pravomoci, když hodnotí výrok soudu, který potvrdil oprávněnost a výši nároků věřitele (tj. právní a skutkovou kvalifikaci nalézacího řízení).
I když se tedy očekávalo, že exekutor převezme práci exekučního soudu a ten bude pouze ověřovat formální stránku exekučního titulu, zůstalo vše při starém a soudnímu exekutorovi jen přibyl další úkon. Samozřejmě zde nereflektuji současná nejnovější rozhodnutí Nejvyššího soudu, který v několika málo případech rozhodčí doložku popřel.
Adresa pobytu dlužníka Dalším sporným bodem novely je snaha spolehlivě informovat dlužníka o hrozící exekuci a eliminovat případy, kdy byl dlužník pouze formálně obeslán a na základě fikce doručení byl spuštěn proces exekuce. Nově musí věřitel v exekučním návrhu označit adresu dlužníka. Ačkoli často zná správně místo, na kterém se dlužník fyzicky nachází, je povinen zapsat do exekučního návrhu adresu trvalého pobytu. Exekutor pak adresu zkontroluje podle centrálního registru a v případě chyby vrátí návrh věřiteli k opravě, popřípadě ho rovnou odmítne.
Takové opatření nikomu nepomáhá, jen opět pouze navyšuje administraci zúčastněných.
Zároveň je skutečností, že mnoho dlužníků uvádí nepravdivé nebo neaktuální adresy, případně má záměrně hlášeno místo trvalého pobytu, na kterém se nezdržuje (například městský úřad apod.).
PenĚžní ProstřeDky manželŮ Možnost postihovat i mzdu nebo bankovní účet manželky či manžela dlužníka platí bezpochyby na exekuce zahájené po 1. 1. 2013. Lze však toto aplikovat u již probíhajících řízení?
Odpověď je nejednoznačná, přičemž vyjádření Exekutorské komory ČR doposud není k dispozici. Dle současných informací se kloní soudní exekutoři k výkladu, který považuji i já za správný, že lze uvedené vztáhnout i na řízení, která započala před rokem 2013.
o krok za Dlužníky Novela vznikla především z důvodu ochrany dlužníka jako slabší strany, což lze „politicky“ pochopit. Zjevně ale ztěžuje věřitelům vymožení dlužné částky a je otázkou, zda ji lze považovat za krok vpřed.
Odhlédneme-li od nové povinnosti vztahující se i na manžele (což je výrazně pozitivní krok), věřitel je stále krok zpět za dlužníky, kteří i přes zákaz jakkoli nakládat se svým majetkem (tzv. generální inhibitorium) neváhají převádět, prodávat či jinak upravovat svůj majetek, jelikož dlužník sází na to, že věřitel nemá čas ani zázemí pro podání odpůrčí žaloby. Nespornou výhodou věřitele, obsaženou v novele, je opatření, že v ideálním případě se dlužník dozví o exekuci společně až s exekučním příkazem, který dlužníkovi zablokuje prostředky v bankách apod. V minulosti totiž dlužník v momentě, kdy se dozvěděl o exekuci, vybral veškeré peníze ze svých účtů a převedl majetek ještě dříve, než mohl exekutor provést blokaci.
Pakliže věřitelé očekávali, že bude proces exekuce urychlen a soudy odlehčeny, považuji za nutné sdělit jistou pochybnost, zda se toto vyplnilo. Navíc v poslední době zásadním způsobem zasahují do celého „životního“ procesu pohledávky soudy i zákonodárci a právní nejistota účastníků neustále narůstá.
A k samotným předžalobním upomínkám?
Po půl roce účinnosti je zřejmým faktem, že předžalobní upomínky rozhodně neplní funkci, pro kterou byly zavedeny. Z praxe totiž vím, že většina dlužníků byla věřiteli opakovaně vyzývána k úhradě závazků a jen pouhých několik procent dlužníků relevantně reaguje na nově formulovanou upomínku.
Věřitelům tedy nezbývá nic jiného než doufat, že pro vymožení svého práva si zvolí partnera, který umí tuto složitou legislativní a byrokratickou anabázi překonat.
Soudní exekutoři, při vší úctě, nemají zkušenosti ani erudici k tomu, aby hodnotili, zda vydaný rozhodčí nález či rozhodčí doložka splňují náležitosti zákona.
O autorovi| MGR. ET MGR. ADAM VRBECKÝ • advokátní koncipient advokátní kanceláo JUDr. Michala Bendy
