Výměna věží

Když si soupeři při hře v šachy navzájem vyřadí význačné figury, obvykle jde o záměrné zjednodušení situace na šachovnici. V politice to chodí podobně. Vladimír Špidla a Stanislav Gross se gentlemansky dohodli na dojemně synchronizované rezignaci svých mocných věží Jiřího Růžka a Tomáše Kadlece a do jejich zákulisního přetahování o moc v ČSSD a ve vládě to může vnést větší přehlednost a dynamiku. Výměna má ale několik háčků. Bezpečnostní informační služba i Národní bezpečnostní úřad musejí dostat šéfy nové a kolotoč indiskrecí může snadno začít znovu. Hlavně však další ředitele obou tajných služeb nenainstalují jenom sami Špidla nebo Gross, ale vybírat bude všech sedmnáct členů kabinetu. Půjde tedy o jakýsi test vlivu ve vládě.
Padesátiletý Špidlův vrstevník Růžek, který podobně jako premiér absolvoval nejen humanitní vysokoškolské vzdělání, ale i neobvyklou životní etapu zapomenutého lesního dělníka, byl posledním významným spojencem, o něhož se předseda kabinetu mohl opřít. Z tohoto pohledu může mít Růžkova vynucená rezignace pro Špidlu fatální význam. Gross má ve hře takovou převahu figurek, že žádná výměna nebyla pro Špidlu ani trochu výhodná. Růžek zkrátka znamenal pro premiéra víc než Kadlec pro Grosse. Navíc Kadlec vzal svůj odchod sportovně jako dobrovolné střídání po pětileté službě.
Vladimír Špidla dostal kontrarozvědku na starosti už jako Zemanův vicepremiér a loni po vyhraných volbách jí logicky nepustil z rukou. Mezi Růžkem a Kadlecem to jiskřilo dlouho a nebýt amerického 11. září 2001 či summitu NATO, asi by oba padli kvůli skandálnímu vzájemnému napadání už před dvěma lety. Nešlo jen o osobní nevraživost, spíše o zápas ve službách politiků. Po loňském sestavení křehké koaliční vlády se oddaný Růžek stal pro Špidlu nepostradatelným podobně jako sám Gross. A tak se v zóně studeného spojenectví ocitl na čas i Grossův chráněněc Kadlec.
Účelový tandem Špidla–Gross však nefungoval dlouho. Po napjatém březnovém sjezdu sociální demokracie už bylo jen otázkou času, kdy na postech šéfů obou tajných služeb dojde ke změně. Rozbuškou se nakonec stala aféra s odposlechem poslanců: Zatímco Růžkovi „bisácká“ diskreditace Stanislava Grosse neprošla, ohrožený ministr se vykoupil dosluhující hlavou Tomáše Kadlece.
Růžek i Kadlec ve zkoušce loajality státních úředníků vlastně obstáli. Stát, respektive vládní špičky je jistě – už kvůli svému klidu – nenechají napospas soukromému, těžko kontrolovatelnému sektoru jako kdysi Stanislava Devátého nebo Karla Vulterina. To byli borci nižší váhové kategorie, jim nikdo odsun do diplomatické funkce na druhé straně zeměkoule ani angažmá na České správě letišť nenabídl.
Boj o skutečnou moc nad tím, kdo kdy odkud vyletí a kdo kdy kam přiletí, teď ovšem musejí svést premiér se svým vicepremiérem sami.