„Je paradoxní, že bylo snadnější a rychlejší vymýtit neštovice z povrchu zemského, než je zničit v laboratořích. Jako lékař, který viděl umírat tisíce lidí, to nemohu pochopit.
Nechci to pochopit!“ zlobil se epidemiolog Zdeněk Ježek (13. srpna 1932 až 24. listopadu 2019) při rozhovoru před devíti lety. Rozohnil se při dotazu redaktorky magazínu Sanquis, když došli ktomu, že kmeny varioly udržované v laboratorním prostředí by jednou mohly posloužit jako biologická zbraň hromadného ničení. „V roce 1986 zástupci WHO navrhli totální destrukci viru, bohužel některé politické kruhy ve světě nesouhlasily. Indikátorem jejich stanoviska byl i fakt, že armády USA, Sovětského svazu, Kanady a Izraele pokračovaly v očkování proti variole u některých jednotek. (…) Objevily se však zprávy, že kmeny viru varioly nemusejí být jen ve dvou laboratořích autorizovaných WHO.
Informace o sovětském programu vývoje biologických zbraní znepokojily mnoho členských států,“ dodal tehdy.
Zdeněk Ježek se narodil v Liberci, v roce 1958 absolvoval Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy a zamířil do Ústavu epidemiologie a mikrobiologie. Hned o dva roky později začal spolupracovat se Světovou zdravotnickou organizací (WHO) na potírání tuberkulózy. Jeho velkým počátečním úkolem bylo vytvoření systému veřejného zdravotnictví v Mongolsku, stojí i za tamějším vůbec prvním plošným očkováním proti dětským chorobám. A když pak na přelomu 60. a 70. let prošel postgraduálním školením v oboru epidemiologie a veřejného zdravotnictví v Centers for Disease Control and Prevention v Atlantě a na Yaleově univerzitě, stal se v ženevské centrále WHO konzultantem. Odtud vyjížděl třeba do Jugoslávie, kde se podílel na likvidaci epidemie neštovic, nebo na východní Slovensko, kde bylo třeba zastavit bující choleru.
V roce 1972 byl pověřen nejdůležitějším úkolem své kariéry. Zamířil do Dillí, kde měl definitivně zlikvidovat pravé neštovice v oblasti jihovýchodní Asie, po několika letech se svým týmem vymýtil i světově úplně poslední ohniska nemoci na pomezí Etiopie, Keni a Somálska. Ježek pak občas dával k dobru jednu historku - když prý odjížděl do Indie, ani jeho šéf nevěřil, že úkol splní. Pokud se to Ježkovi povede, sní pneumatiky z džípu, který přijede pro posledního nemocného. „Tak jsme mu je pak poslali a napsali mu na ně,dobrou chuť!“ smál se Ježek. I když se poté mohl věnovat už jen přednáškám a psaní, spolupracoval na prevenci nemoci AIDS a v roce 1995 vycestoval do Zairu likvidovat epidemii eboly.
Podle dcery, která informovala o jeho smrti, Zdeněk Ježek poslední roky svého života vystupoval proti biologickým zbraeuro* mm.
Zamířil do Dillí, kde měl definitivně zlikvidovat pravé neštovice v oblasti jihovýchodní Asie.
O autorovi| Ondřej Stratilík, stratilik@mf.cz
