Mohutný výprodej na akciových trzích připomněl, že příchod další recese je možná blíže, než si všichni až dosud mysleli. Trumfy teď mají v rukou politici a centrální banky.
Foto: Profimedia.cz
Sledujte šéfy firem, kam investují své peníze, zní jedna z rad pro nerozhodné investory. Jakkoli není stoprocentní, může se hodit v okamžiku, kdy se burzami prohání panika. Jako teď, kdy třítýdenní burzovní poryv odvál z akciových trhů zisky za poslední rok. Dohromady zmizely ze světa tři biliony dolarů.
Jenže manažeři velkých firem se zjevně ztrát nebojí. Znají své firmy a vědí, že nejsou zdaleka v tak katastrofálním stavu, jak by se mohlo zdát z pohledu na hodnotu jejich akcií. Šéf americké poradenské firmy Morgan Stanley a další dva vysoce postavení manažeři nakoupili 175 tisíc akcií své společnosti. Generální ředitel General Motors utratil za akcie této firmy přes čtvrt milionu dolarů. Celkem se pro nákupy rozhodlo 919 manažerů firem obchodovaných na amerických burzách, a to za pouhých prvních devět srpnových dnů, vyplývá ze statistik, které převzala agentura Bloomberg. To je tolik, co v průměru za celý měsíc. Víc jich bylo jen v březnu 2009, kdy se akciové trhy odrazily od pokrizového dna. Šéfové firem si prostě myslí, že nynější panika je přehnaná a akcie musí jít v budoucnu nahoru.
Ve vleku špatných zpráv
Trhy v USA a v Evropě se začaly hroutit 25. července. Na rychlosti ovšem propad nabral minulý týden, kdy ratingová agentura Standard & Poor’s snížila poprvé v historii rating Spojených států ze známky AAA na AA+. Přestože agentura toto rozhodnutí dopředu avizovala a při své analýze vycházela z informací, které měl k dispozici i trh, zachvátila burzy panika. Tu přiživily i počítače, přesněji automatické obchodní systémy. V nich si investoři stanovují hranice pro ztráty, které jsou ochotni nést. Jakmile kurz akcie spadne pod tento práh, počítače automaticky cenné papíry prodají. Jak burzy padaly, aktivovalo se těchto prodejních příkazů čím dál víc a spirála se točila ještě rychleji. K tomu se přidaly ještě nucené prodeje akcií, jak docházely peníze investorům, kteří si v minulosti koupili akcie na úvěr.
Výsledkem byl rekordní propad amerického indexu S&P 500 během minulého pondělka o 6,6 procenta. Od letošního maxima z konce dubna tento index ztratil téměř
18 procent. Ještě hůř na tom byly trhy v Evropě. Pražská burza spadla od konce července skoro o 20 procent. Analytici se shodují, že korekce po více než dvouletém růstu cen akcií musela přijít. Nicméně její prudkost je šokovala.
Nervozitu, která propad vyvolala, umocnil silný příliv špatných zpráv ze všech koutů světa. Tahouni světového hospodářství posledních let, tedy rychle se rozvíjející ekonomiky v Asii a Latinské Americe, bojují s vysokou inflací a čeká se jejich zpomalení. Evropa pořád není schopna rozseknout svůj dluhový problém a pod tlak finančních trhů se dostávají další, tentokrát už velké a důležité státy. V USA je špatně téměř vše. Američtí statistici opravili údaje o hloubce recese z let 2008 a 2009 a o růstu za poslední rok. Všechna čísla jsou mnohem horší, než se dosud myslelo. USA se v roce 2009 nepropadly o původně oznámených 2,6 procenta, ale o 3,5 procenta. Za poslední rok, počítaný od loňského do letošního června, vzrostl výkon amerického hospodářství o mizivých 1,6 procenta. Po přepočtení na hlavu a očištění o vliv inflace je na tom americká ekonomika úplně stejně jako v polovině roku 2005. Britský týdeník The Economist to nazval prvními šesti lety americké ztracené dekády. Nezaměstnanost přitom nijak výrazně neklesá, americké domácnosti přestávají utrácet a politici se nejsou schopni dohodnout na způsobu snižování deficitu veřejných financí. Nad USA a následně i nad Evropou se tak vznáší stín další recese.
Zcela zapadly dobré zprávy z amerických firem. Jejich zisky za poslední čtvrtletí jsou mnohem lepší, než analytici očekávali. Za normálních okolností by po takových informacích trhy poskočily vzhůru.
Zátah na banky
Nejkrvavější šrámy utrpěly banky. Jejich akcie se propadly dvakrát víc než celý trh. V Americe se symbolem výprodeje stala Bank of America. V Evropě paniku odnesla francouzská Société Generale, matka české Komerční banky. Obě přitom na první pohled do finančních výkazů vypadají poměrně zdravě. Jenže na obou ulpělo bahno dluhové krize. Kvůli panice vzrostlo i napětí na mezibankovním trhu. Banky v Evropě si mezi sebou přestávaly půjčovat na delší dobu než jeden den a vynořily se obavy, že financování bank zamrzne podobně jako po finanční krizi.
Bank of America ztratila téměř čtvrtinu hodnoty a investoři si ji cenní jen na třetinu účetní hodnoty jejích aktiv. Bojí se, že ji čekají ještě velké ztráty kvůli špatným hypotékám, které zdědila po společnostech Countrywide a Merill Lynch, jež koupila v době krize. Možná bude potřebovat nový kapitál, což by samo o sobě srazilo cenu stávajících akcií.
Société Generale se zase stala obětí dohadů a drbů. Vody rozvířila sama na začátku srpna prohlášením, že patrně nesplní plán zisku pro příští rok. Zároveň dodala, že za letošní druhé čtvrtletí jí klesl zisk kvůli ztrátám z řeckých dluhopisů téměř o třetinu. Nepomohl jí ani fakt, že velké francouzské banky drží množství italských státních dluhopisů, které se rovněž dostaly pod palbu investorů, a jsou výrazně závislé na přílivu krátkodobých peněz z mezibankovního trhu. V jednu chvíli se dokonce rozšířila fáma, že francouzský prezident Nicolas Sarkozy urychleně přijel z dovolené, aby s ekonomickými ministry jednal o zestátnění Société Generale. Dalším hřebíkem do pomyslné rakve se staly zvěsti, že Francie brzy přijde podobně jako Spojené státy o nejvyšší možný rating kvůli výši svého dluhu. Všechny ratingové agentury to však odmítly. Sama Société Generale podala podnět k francouzské komisi pro cenné papíry, aby vyšetřila, odkud všechny spekulace proti bance pocházely. Francouzský regulátor na 14 dnů zakázal spekulace na pokles akcií. Přidali se k nim i strážci burz v Itálii, Belgii a ve Španělsku.
Někteří analytici tvrdí, že za rychlý pád bankovních akcií mohou slabé zátěžové testy předních evropských bank, jejichž výsledky evropské úřady zveřejnily v polovině července. Úřady tehdy vůbec banky netestovaly na možnost bankrotu některého členského státu. Přestože o týden později se evropští státníci v podstatě dohodli na částečném bankrotu Řecka. Nicméně panika měla v takovém případě přijít mnohem dřív. Protože banky musely zveřejnit poměrně detailní údaje o státních dluhopisech, které drží. Analytici a investoři si tak mohli snadno spočítat, co by se s konkrétní bankou stalo, kdyby se některý ze států dostal do problémů.
Růst vyprchává
Důvody burzovní paniky ovšem nejsou úplně neopodstatněné. Impulzy, které pomohly ekonomikám v Evropě a Americe poměrně rychle vyrůst z recese, se pomalu vyčerpávají. Firmy doplnily zásoby, ale kvůli nízké poptávce domácností nemají komu dál prodávat. „V Americe se obrátil trend, jak si lidé uvědomili, že si nemůžou koupit všechno, co by chtěli. Tato změna chování může trvat i celou generaci. Spotřebitelská euforie se proto čekat nedá,“ říká Štěpán Pírko, hlavní portfolio manažer makléřské společnosti Colosseum (celý rozhovor najdete ZDE). Optimismus nedokázala vlít trhům do žil ani zpráva, že se v USA snížil počet nových žadatelů o podporu v nezaměstnanosti.
Na konci letošního roku doběhne v USA platnost daňových škrtů a výdajových programů, což bude znamenat fiskální utažení v řádu více než dvou procent HDP. Tak rychle na brzdu nešlápla žádná z vyspělých zemí. Celkový hospodářský růst USA pro příští rok by to snížilo o 1,7 procentního bodu, spočítala banka JP Morgan. Pokud se američtí politici, kteří se jen těžko byli schopni dohodnout na zvýšení limitu pro státní zadlužení, neshodnou na prodloužení vládních stimulů, dostane se americký růst k nule. Odhady mezinárodních institucí a velkých bank nicméně stále věří, že tento scénář nenastane a věští růst okolo jednoho procenta.
Evropa si pomoc zpomalující ekonomice ze státních rozpočtů dovolit nemůže. Zarazily by jí to finanční trhy, které se už teď zdráhají některým zemím půjčovat. Do pomoci Itálii a Španělsku kvůli padajícím cenám jejich dluhopisů musela nastoupit Evropská centrální banka. Ta začala ve velkém jejich dluhopisy nakupovat. Tím se ovšem podle některých kritiků zpronevěřila svému cíli, tedy hlídání pevnosti eura a držení inflace pod kontrolou. V Německu, hlavním motoru evropské ekonomiky, na kterém je závislé i oživení v Česku, se začal zpomalovat růst průmyslových zakázek. Klesá i důvěra v budoucí vývoj tamní ekonomiky.
Poslední naděje
Jediné zbraně, které zbývají státům v boji o udržení aspoň pozvolného růstu, drží nyní v rukách centrální banky. Americký FED přislíbil, že nebude v příštích dvou letech zvyšovat nynější rekordně nízké úrokové sazby. To zajistí levné peníze firmám a bankám. Navíc se spekuluje, že by mohl spustit třetí vlnu takzvaného kvantitativního uvolňování, tedy pumpování peněz do ekonomiky prostřednictvím nákupu dluhopisů. I když dosavadní dvě vlny s nezaměstnaností a růstem nijak výrazně nepohnuly.
Evropská centrální banka pokračuje v nákupu dluhopisů, což bude také znamenat růst množství peněz v ekonomice. Další stimulační balíček zvažuje i britská Bank of England, jak se zhoršují vyhlídky britského hospodářství. Do boje za vyšší růst se zapojila i japonská, švýcarská či korejská centrální banka. Ekonomové se nicméně shodují, že tyto snahy sice mohou zabránit příchodu další recese, ale k vyléčení churavějících ekonomik nepovedou.
Nejistota a rizika budou přetrvávat ještě několik let, než se ekonomiky ve vyspělém světě dají samy dohromady a zbaví se aspoň části dluhové zátěže. Růst bude slabý a náchylný k výkyvům. Každá horší informace proto pocuchá nervy nejen investorům. Letošní letní akciový výprodej tak může být jen jednou z mnoha epizod, jakých na finančních trzích bude k vidění v příštích letech ještě hodně. Ruce si zatím mnou jen ti, kteří včas vsadili na zlato. Jeho raketový růst se zdá být kvůli čím dál větší nervozitě k nezastavení.
