Nová česká firma Serenum vyvinula přístroj, který poletí na evropské družici
Pokud vše půjde podle plánu, vyletí 14. listopadu z ruského kosmodromu Pleseck na oběžnou polární dráhu do výšky 400 až 550 kilometrů tři satelity. Vznikly v rámci projektu SWARM financovaného Evropskou vesmírnou agenturou (ESA) a jejich mise se zaměří na výzkum magnetického pole Země. Jedním z klíčových přístrojů na družicích je kapacitní mikroakcelerometr, jehož vývojem a výrobou se od roku 2003 zabýval Výzkumný a zkušební letecký ústav (VZLÚ). Záložní mikroakcelerometr je uložen v nových prostorách dceřiné společnosti VZLÚ s názvem Serenum, která sídlí v areálu ústavu v pražských Letňanech.
„Náš vysoce citlivý kapacitní mikroakcelerometr měří extrémně malá zrychlení v kosmu.
Umí měřit vliv negravitačních sil na parametry oběžné dráhy, po níž družice jím vybavená putuje kolem Země. Data z něj slouží ke zpřesnění určení polohy a s jejich pomocí je možno zkoumat zemskou termosféru. Je schopen měřit i tlak slunečního větru. Když vylétne družice ze stínu země, začne na ni svítit Slunce a nepatrně ji odstrkovat, což představuje také zrychlení,“ popisuje třiatřicetiletý výzkumný inženýr Jiří Kraus, autor finální verze přístroje.
ŽÁDNÉ DOTACE, ŽÁDNÉ BANKY
Vývoj a výroba mikroakcelerometru se staly jedním z důvodů, proč VZLÚ letos v únoru firmu založil. Serenum latinsky znamená „čisté nebe“ a vedení ústavu o názvu jednalo i s partnery v zahraničí. Činnost firmy, která zprovoznila své nové prostory před dvěma týdny, bude mít totiž mezinárodní přesah.
Serenum je zároveň druhým dceřiným podnikem ústavu. Tím prvním se stala společnost VZLU Technologies, která se zaměřuje na kompozitní technologie. Prozatím vyrábí produkty pro energetický průmysl, připravuje se však i na výrobu pro letectví.
Jedním z hlavních úkolů dceřiných společností VZLÚ by mělo být uvádění nových výrobků na trh. Ústav jako výzkumná organizace totiž tuto možnost nemá. „Zkušenost s mikroakcelerometrem nám umožnila postavit kompletní tým lidí, kteří se dokážou vypořádat s kosmickými předpisy. To nám otevřelo dveře do teoretických i experimentálních činností, které jsme dříve nedělali. Serenum má nyní za cíl vývoj a výrobu speciálních přístrojů a zařízení pro kosmické i terestriální použití,“ říká předseda představenstva a generální ředitel VZLÚ Josef Kašpar. Dvě dceřiné společnosti, které mají dohromady základní jmění téměř dvacet milionů korun, založil ústav z prostředků, které vydělal. „Není v tom ani koruna žádné dotace, nepotřebovali jsme žádnou banku. Skutečně jsme se k tomu dopracovali vlastními silami,“ zdůrazňuje ředitel.
Ústav není typickou českou výzkumnou organizací, jak vyplývá z výše uvedeného. Už od roku 1922, kdy byl založen, úzce spolupracuje s průmyslem. Stál u zrodu mnoha tuzemských úspěšných letounů, jeho zkušebnami prošlo přes 80 různých typů převážně československých letadel. Po roce 1989 musel v důsledku privatizace a útlumu českého leteckého průmyslu překonávat potíže, zároveň se však více orientoval na novou mezinárodní spolupráci. Participoval například na vývoji vojenského proudového letounu L-159 ALCA, dopravního regionálního letounu L-610G a turbovrtulového letounu Ae-270. V roce 2004 získal VZLÚ statut výzkumné organizace.
VZLÚ je akciovou společností s majoritním podílem vlastněným státem (92,16 procenta patří ministerstvu financí a 7,84 procenta ČSOB). V ústavu a v jeho dceřiných firmách pracuje téměř 300 zaměstnanců, přičemž více než polovina z nich jsou vysoce kvalifikovaní pracovníci s vysokoškolským či postgraduálním vzděláním.
Dnes patří mezi hlavní oblasti působnosti ústavu aerodynamika, pevnost a životnost konstrukcí, materiálové a korozní inženýrství, kompozitní materiály a technologie a akreditované zkušebnictví. Podporuje i rozvoj automobilového, kolejového, obranného, bezpečnostního a energetického průmyslu a stavebnictví. V oblasti produktového vývoje se zaměřuje na letecké vrtule, průmyslové ventilátory, letecké motory a vědecké přístroje pro použití v kosmu. Loni ústav řešil celkem 33 národních projektů výzkumu a vývoje z programů podpory českých ministerstev školství a tělovýchovy, průmyslu, vnitra a Technologické agentury ČR. V rámci Evropské unie se podílel na čtrnácti projektech v sedmém rámcovém programu výzkumu a vývoje.
NERVY AŽ DO KONCE
Projekt vývoje a výroby nové generace mikroakcelerometrů trval bezmála deset let, Jiří Kraus se k němu dostal zhruba v polovině. „Pomáhal jsem dohánět menší skluzy, byl jsem hodně zapojený do testování, ověřování a hledání různých nedostatků,“ dodává. Díky úzké spolupráci se společností EADS Astrium navštívil i laboratoř v Německu, kde se družice sestavovaly.
„Naše přístroje jsou již namontované, musejí být umístěny v těžišti, protože když se družice otáčí, tak by odstředivá síla mohla být interpretována jako zrychlení. Všechna technická řešení, která přístroj obsahuje, jsou kompletně česká,“ potvrzuje Kraus. Říká se, že za každou družicí následuje dodávka, která veze tonáž papíru rovnající se její hmotnosti. „A to platí i pro nás. V průběhu projektu vzniklo z reportů minimálně šest kilogramů dokumentace. Vše musí být perfektně doloženo,“ konstatuje Kraus.
Díky práci na mikroakcelerometru se stal mladý inženýr Kraus jedním z deseti nových pracovníků společnosti Serenum. „Mně je čtyřicet a věk ostatních zaměstnanců se pohybuje od třiceti do pětapadesáti let,“ uvádí ředitel společnosti Martin Holl. Podle něj se chce nová firma Výzkumného a zkušebního leteckého ústavu zaměřit zejména na dodávky pro kosmické a medicínské aplikace. „Naším posláním je poskytovat komplexní řešení tří oblastí, a sice zakázkový návrh elektroniky, návrh měřicích a řídicích algoritmů a zařízení a systémy pro přesné měření času a frekvencí. Díky našemu know-how jsme schopni poskytnout zákaznická řešení na klíč i pro další aplikační oblasti,“ vysvětluje ředitel Holl. Jak dodává, cílem jeho lidí je „nabízet produkty a služby, které představují technologickou špičku oboru, jsou spolehlivé a vynikají kvalitou“.
Vývoj a výrobu mikroakcelerometru „komplikovala“ podle Jiřího Krause pouze jedna věc. Na Zemi jej nelze pořádně otestovat. „Tady je zrychlení přibližně deset metrů za vteřinu na druhou, ale přístroj funguje do maximálně deset na minus třetí čili o čtyři řády níže,“ vysvětluje mladý vědec. Když měl český tým prokázat pro Evropskou vesmírnou agenturu, že přístroj bude fungovat, v praxi to znamenalo spoustu analýz, zkoušek, testů a vůbec pečlivého přístupu k projektu. Prototyp přístroje byl již jednou ověřen v roce 2009 jako součást ruského satelitu Tatiana 2, kdy jej na oběžnou dráhu vynesl raketový nosič Sojuz. „I tak jsme všichni napnutí, jak to v listopadu dopadne,“ říká Kraus.
O autorovi| Dáša Hyklová • hyklova@mf.cz
