Vyplňte mezery v zákonech o advokacii!

27. 1. 2004

Snižování právní odpovědnosti top manažerů podněcuje hospodářskou kriminalitu

Věřte tomu nebo ne: pokud advokáti chtějí svolení k výkonu povolání, musejí se podrobit přezkoumání své “mravní zachovalosti“. A jelikož advokátní komory v jednotlivých státech americké Unie tvrdí, že se jejich zájem soustřeďuje na ochranu laické veřejnosti před nepoctivými právníky, nutí žadatele o advokátskou licenci, aby předložili doklady o své bezúhonnosti a souhlasili s prošetřením své minulosti. Potom musí kandidáti pozdvihnout ruku a složit slavnostní slib, že budou jednat v souladu s podrobnými etickými pravidly, která mimo jiné zakazují pomáhat “klientovi v jednání, o němž právník ví, že je trestné nebo nepoctivé“.
Výměnou za drobnou přísahu věrnosti morálním zásadám - a po minimálním přezkoumání charakterových vlastností - získají advokáti nezanedbatelnou porci moci. Řekněme, že právník poradí klientovi, že daňová úleva, která je až příliš příznivá na to, aby mohla být i korektní, je v souladu se zákonem. Pokud daňový úřad později takové řešení napadne, skutečnost, že danou úlevu posvětil řádný člen advokátní komory znamená, že se jeho klient může obecně vzato vyhnout trestnímu stíhání, snížit rozsah případné občanskoprávní odpovědnosti za škodu, případně dostat nižší pokutu. V široké škále možných situací, které se zdaleka neomezují jen na oblast daní, mají advokáti v rukou moc poskytnout klientům ze světa velkých obchodů mimořádně hodnotný statek: únikovou cestu z hrozícího kriminálu.
Množí se důkazy, že advokáti zabývající se obchodním právem toto privilegium zneužívají. Dobrý příklad bezpochyby poskytuje oblast daňových úlev, v níž daňové úřady v poslední době zaznamenaly několik pochybných triků, které dostaly zelenou od renomovaných právníků působících v oblasti daňového poradenství. To ovšem zřejmě není jediný možný příklad takového jednání. Kritické prvky mnoha podvodných manévrů v bilanci Enronu byly schváleny velkými advokátními kancelářemi stejně jako obchodní strategie k okradení klientů investičních společností.
Epidemie pochybného právního poradenství působí americkým prokurátorům značné bolesti hlavy. Než lze poslat za mříže generálního ředitele firmy, musí se mu dokázat úmysl porušit zákon. To je však prakticky nemožné, jestliže právníci napíšou dopis na papíře s bavlněnými vlákny, vodoznakem a zlatou pečetí, ve kterém stojí černé na bílém, že je vše po právní stránce naprosto v pořádku. Ten drahocenný kus papíru podkopává šanci veřejných žalobců dokázat, že manažer choval mens rea čili zlý úmysl. A to je hlavním důvodem, proč první vytáčka, která vyšla z úst celé plejády pachatelů s bílými límečky - Kennethem L. Layem a Jeffreym K. Skillingem z Enronu počínaje a malými rybami konče - zněla, že daný postup schválili jejich právníci.
To, že někteří z těchto Layů a Skillingů našeho hříšného světa požívali snížené právní odpovědnosti, by snad ještě bylo možné tolerovat, kdyby byla zároveň přiměřeně zvýšena odpovědnost jejich advokátů. Tak to ale vůbec nefunguje. Právníci obchodních společností se jen zřídkakdy dočkají odsouzení za pomoc pachatelům s bílým límečkem. Občanskoprávní odpovědnost komerčních advokátů byla dramaticky snížena rozhodnutím amerického Nejvyššího soudu v kauze Denverské ústřední banky z roku 1994, které chrání právníky a jiné osoby, jež fungovaly jako “návodci” nebo “pomocníci” při podvodech s cennými papíry. A většina advokátních komor v jednotlivých státech USA - nehledě na jejich na odiv stavěnou péči o blaho veřejnosti – téměř nikdy kázeňsky netrestá právníky firem s “prvotřídními” akciemi. Raději se honí za pokoutníky s neúplným právním vzděláním, kteří za pár dolarů prodávají závěti na parkovištích nákupních středisek.
V důsledku toho všeho zeje v americkém právním systému velká mezera. Občas se zdá, že stačí, aby si špičkový manažer, který se hodlá vyzout z odpovědnosti za spáchání podvodu, zajistil pro své protiprávní jednání požehnání advokáta. „Advokáti požívají zcela výjimečné postavení důvěry, již jim propůjčuje jejich oprávnění k poskytování právní pomoci, a oni tuto důvěru zneužívají,” říká okresní prokurátor pro obvod Los Angeles Steve Cooley, který při svém úřadu zřídil v roce 1999 zvláštní oddělení zaměřené na stíhání nepoctivých advokátů. “Proti právníkům bylo z titulu jejich zvláštního postavení jen zřídkakdy zahajováno trestní řízení,“ podotýká.
Už je na čase začít uzavírat mezery v zákoně o advokacii. Ustavení Cooleyho týmu je pokusem uvést do praxe úžasný nápad, ale praktické kroky jeho skupiny byly prozatím málo významné a v žádném dalším velkoměstě jej nenapodobili. Koncem loňského prosince oznámil federální daňový úřad, že rozšiřuje pravomoci a personální obsazení Úřadu profesionální odpovědnosti a vydává zpřísněné směrnice k posuzování daňových dobrozdání. Tento krok se sice měl podniknout už dávno, ale sám o sobě nestačí. Kongres nyní musí znovu uzákonit odpovědnost právníků a jiných strážců spravedlnosti, která byla eliminována rozhodnutím v případu Denverské ústřední banky. Veřejní žalobci musí navíc zdvojnásobit své úsilí, aby dostali nepoctivé právníky za mříže bez ohledu na skutečnost, že tomu brání řada překážek. A soudci musejí přestat ochotně akceptovat obhajobu odkazem na radu právníka - právní argument, který používají klienti pokoušející se uniknout spravedlnosti tvrzením, že jim “právník řekl, že je všechno čisté“.
Jistě, šlo by o závažné kroky. Představují však jediný možný způsob, jak změnit právní kulturu, která je takřka v komickém v rozporu s pompézním obrazem, který o sobě vytvářejí příslušníci právnického stavu. V jejich pečlivě vytvořené mytologii jsou advokáti strážci soudní spravedlnosti, kteří klientům pomáhají jednat v souladu s právem. Stejně jako pro auditory je i pro advokáty zabývající se obchodním právem v posledních letech stále obtížnější říci ne mocným klientům. “Klienti mají pádné finanční důvody k vyhledávání právníků, kteří jim poradí přesně podle jejich gusta,” říká profesor etiky na právnické fakultě Virginské univerzity George M. Cohen. “Právníci zase mají pádné finanční důvody k poskytnutí takové porady.“ A tak mnozí z nejlépe placených komerčních advokátů v Americe v podstatě ignorují duch zákonů o daních, obchodních společnostech nebo cenných papírech. Mnohdy jsou to spíše jazykoví eskamotéři, kteří se specializují na hypertechnickou argumentaci, proč klientův jed na krysy prošel pětistupňovým výrobním testem jako jablečný koláč. „Řada advokátních kanceláří, zabývajících se obchodním právem, se při své činnosti řídí etickými zásadami, které jsou v rozporu s obecným smyslem pro dobro a zlo, ale hlavně že technicky neodporují liteře zákona,” napsal profesor práva na Miamské univerzitě William H. Widen, někdejší společník advokátní kanceláře Cravath, Swaine & Moore na Manhattanu v článku, který byl loni uveřejněn v odborném právnickém časopisu The Business Lawyer.

Sarbanesův a Oxleyho syndrom.

Nevyhnutelným důsledkem bylo, že se ze špičkových kanceláří zabývajících se obchodním právem postupně vytratil širší smysl pro právo a vědomí bezpráví. Už pouhá skutečnost, že lze uplatnění určité daňové úlevy nebo podnikatelského manévru technicky obhájit před zákonem, činí takový postup v očích řady advokátů velkých firem morálně i eticky bezvadným - třebaže představuje otevřený výsměch duchu zákonů.
Takové právní klima značně komplikuje uvržení kapitánů průmyslu a obchodu do chládku – a nutí tak zákonodárce, aby se snažili zabránit budoucímu možnému páchání trestných činů vymýšlením stále podrobnějších úprav, které určují, jak by se měli chovat podnikatelé, auditoři, právníci či analytici. Podívejme se na zákon Sarbanese a Oxleyho, byrokratickou noční můru, z jejíchž vajíček se vylíhlo celé nové odvětví softwaru, který má zajistit soulad nejrůznějších právních kroků se zákonem. Mnohem smysluplnější než nutit tisíce manažerů, aby se pustili do křížku s úředním šimlem, by však bylo ubytovat hrstku skutečných kriminálních živlů ve vězeňských celách. Než se to podaří, bude nutné volat právníky k větší odpovědnosti za poskytnuté rady.

PROČ NENÍ SNADNé zavřít PRÁVNÍKa

TRESTNÍ STÍHÁNÍ se skoro nikdy nezahajuje proti právníkům zastupujícím velké firmy, kteří poskytli svým klientům pomoc při spáchání trestného činu podvodu. Soudy pošlou právníka do vězení zpravidla jen za trestný čin, který nesouvisí s výkonem jeho povolání, například za vraždu.

AMERICKÝ NEJVYŠŠÍ SOUD POSKYTL PRÁVNÍKŮM ochranu proti skupinovým žalobám za podvodné machinace s akciemi svým rozhodnutím v kauze Denverské ústřední banky. Tento precedens omezuje odpovědnost advokátů, jejichž právní porada by se mohla hodnotit jako „návod a pomoc“ pachatelům s bílými límečky.

ÚPRAVA STAVOVSKÝCH PŘEDPISŮ není adekvátní: advokátní komory jednotlivých států americké Unie se zajímají spíš o neprávníky, kteří prodávají chatrné závěti na parkovištích nákupních středisek než o potrestání členů advokátních kanceláří sloužících firmám s prvotřídními akciemi a zapojených do multimiliardových podvodů.

Pramen: BusinessWeek.