Koronavirová epidemie zdejší lázně, jako asi kterékoli jiné v Česku, značně paralyzovala. Zahraniční hosté z lázní před pár měsíci zmizeli a tuzemští pacienti, i s ohledem na hygienická opatření, nemohou bonitní klientelu nahradit. Tím ale špatné zprávy z regionu, který je označován jako Podzvičinsko, končí.
V centru Bělohradu, kousek od muzea zdejšího rodáka Karla Václava Raise, sídlí skromně působící pekařství. Josef Rýdl zde před téměř 30 lety založil svou živnost, kde připravuje chutný chléb, poctivé rohlíky či housky a také třeba voňavé koblihy (kvůli politicky agresivnímu marketingu by tato tradiční součást české kuchyně neměla být zapovězena!). Skutečnou lahůdkou jsou však bělohradské preclíky. Makové, sádlem zadělávané křupavé pečivo, vycházející z receptury ze začátku minulého století (ve zdravé variantě s celozrnnou moukou a sezamem), je tak oblíbené, že se dostalo i do regálů republikových obchodních řetězců.
Nejlepší preclíky z Bělohradu jsou však ty čerstvě upečené. Spousta lidí, často směřujících do Krkonoš, si kvůli této pochoutce zajede a nechá si odvážit „pár deka“ na cestu do papírového sáčku. O letošních prázdninách by však mohli gurmáni narazit: pekařství často hlásí vyprodáno. Ne že by pekaři zlenivěli, ale zájem zákazníků je natolik výjimečný, že pekárna musí na preclíky zadělávat každý pracovní den.
A ani to často nestačí.
O pár kilometrů dál leží obec Miletín.
Na zdejším náměstí, nesoucím jméno rodáka Karla Jaromíra Erbena, si víc než sto let konkurují dvě cukrářství – Laušman a Erben. Vedle řady pochutin nabízejí Miletínské modlitbičky, krájené perníčky s oříškovou náplní, cukrovou polevou a mandlí, které skutečně připomínají kapesní modlitební knížky. Přestože každý z konkurentů vyrobí téměř tisícovku perníčků denně, vůně čerstvě upečené laskominy často zavoní až na parkovišti, letošního léta se ze zdejší speciality stává nedostatkové zboží. Především o víkendech se na dveřích miletínských cukráren objevuje nápis: Modlitbičky nejsou!
Vyprodané nejsou jen krajové pochutiny, ale i hotely, penziony či kempy. Napříč celou republikou – s výjimkou hlavního města, kde se i luxusní hotely začaly objevovat v nabídkách slevových serverů. Sehnat letos o prázdninách pěkné ubytování za rozumné peníze v Krkonoších, na Šumavě, v Českém Krumlově nebo v kouzelné Třeboni je takřka nadlidský úkol. Češi vzali svou vlast útokem; peníze, které by jinak utratili u moře, rozpouštějí u tuzemských obchodníků a dodavatelů služeb. A nepotřebují o tom přesvědčovat státní dvoumiliardovou kampaní. Tato země potřebuje peníze investovat do smysluplných projektů, nebo alespoň pár kilometrů dálnic, ne krátce před volbami nakupovat předražený mediální prostor pro sebeprezentaci vládních „úspěchů“.
Nenechte se podobně absurdními nápady otrávit a užívejte si léto. A k tomu si přečtěte nové Euro, které přináší mix zajímavého zpravodajství, publicistiky a rozhovorů s úspěšnými lidmi. Přeji vám inspirativní čtení.
O autorovi| Ondřej Hergesell, hergesell@mf.cz
ČLÁNKY DO MAILU