Výprodej české půdy

V současné době vlastní cizinci tři sta tisíc hektarů státních orných pozemků

Můj otec byl od šestnácti let, kdy mu zemřel táta, sedlákem. Od útlého věku musel převzít hospodářství, a proto nemohl studovat. Byl však nadaný a vlastenec. Od něho jsem převzal názor, že každý národ má tři základy – jazyk, kultura a půdu. Většina zemí se tímto pravidlem řídí. Česká republika mezi ně bohužel nepatří.

Pochybná novela

V ČR bylo na začátku devadesátých let 1,3 milionu hektarů státní půdy, na kterých převážně hospodařily tehdejší státní statky. Bylo jich 316 a v roce 1993 začala jejich privatizace, jež se však zpočátku netýkala státní půdy. Ta byla subjektům vzešlým z privatizace pronajata. První návrh zákona o prodeji státní půdy šel do vlády v roce 1996 – za ministra zemědělství Josefa Luxe. Přijat však byl až v roce 1999 a nezohledňoval zájmy hospodářů, kteří farmy statků od státu koupili na splátky, a oprávněně očekávali, že jim umožní koupit i půdu. Bez ní je totiž zemědělský majetek k ničemu.
Zákon byl však nastaven tak, že si mohl půdu koupit každý – sedlák i spekulant. V roce 2003 byla prosazena novela zákona, která uvolnila cestu odplývání české půdy spekulantům i zahraničním kupcům. Její podstata spočívala v tom, že se státní půda stala zbožím, jímž lze hradit zemědělské restituční pohledávky. Nikoli však jen přímých restituentů, jak by logicky vyplývalo, ale všem, kdo je vlastní. Nastalo jejich masivní skupování realitními a developerskými kancelářemi, spekulanty, cizinci i jejich „bílými koňmi“. A za výhodnou cenu, zlomku té tržní například v Německu nebo v Rakousku. Odhaduji, že do deseti procent. Vše regulérně a dle českého zákona!
Je to neuvěřitelné, ale tak tomu bohužel bylo. Lze si vzpomenout na každodenní inzeráty začínající „koupím restituční pohledávky“. Poté se objevily skandály, v jejichž důsledku se v roce 2005 změnilo vedení Pozemkového fondu i ministerstva zemědělství. Po našem tlaku byla slibována novela uvedeného zákona, ale nic se nestalo.

Neúčinná petice

Proto jsme zorganizovali petici, která měla vládou a zákonodárci pohnout, a 8. února 2007 jsme ji s 6606 podpisy předali Parlamentu. Požadovala bez odkladů zákon o prodeji státní půdy novelizovat a ukončit vzniklé praktiky. Nebyla to však jen petice, která požadovala čachry se státní půdou zastavit. Shodli se na tom zástupci všech agrárních organizací, kteří se jinak shodnou jen obtížně. Hospodařícím zemědělcům vadí nezájem státu – stejně jako podnikatelům korupce – spíše však pohrdání jejich základními legitimními požadavky.
Čas plyne, legislativně se nic neděje a česká půda nadále mizí. Českomoravský svaz zemědělských podnikatelů, významný člen Agrární komory, který má mnoho let půdu ve své gesci, odhaduje, že cizinci vlastní sto tisíc hektarů bývalé státní půdy skoupených přímo prostřednictvím restitučních pohledávek a dalších dvě stě tisíc prostřednictvím nastrčených českých občanů. Zdůrazňuji, že mluvím jen o státní půdě. K tomu je třeba připočítat půdu, kterou cizinci získali od soukromých vlastníků. Tento údaj však znám není.

Smutná vizitka

Uvedu příklad dopadu uvedené státní politiky na české sedláky z okresu Cheb, z katastru obce Klest se 125 hektary orné půdy. Český, soukromě hospodařící rolník, který se tam udržel, uhájil pouhých 25 hektarů. Na zbývajících sto hektarech hospodaří firmy vlastnicky ovládané německými sedláky. V celém okrese Cheb němečtí vlastníci – Bavoři a Sasové – kontrolují už 30 procent orné půdy. Je to naprosto logické, protože po dopočítání ceny hektaru orné půdy v této oblasti získaného prostřednictvím skoupených restitučních pohledávek ve srovnání s jeho tržní cenou dospějeme k patnácti procentům! A navíc převaha kurzu. To je smutná vizitka českých politiků a ministrů zemědělství a jejich nezájmu nejen o naše zemědělství, ale i o hodnoty státu. Můj dávno zesnulý otec politikem nebyl. Byl obyčejným sedlákem. Tyto hodnoty však vyznával a učil je nás. Ne nadarmo praví staré české přísloví cosi o selském rozumu.
Nakonec bych rád upozornil, že 1. květnem 2011 skončí v ČR sedmileté přechodné období a poté se trh s českou půdou otevře pro cizince úplně. V sousedním Polsku to však bude až od roku 2016.