Z tisíců mužů, kteří na sklonku 19. století podlehli masové hysterii a táhli na Klondike, se jen malá hrstka vrátila domů jako boháči. Namáhavá práce, při níž bylo třeba za arktických teplot prokopávat zmrzlou půdu, se vyplatila jen těm, kteří přišli jako první. Většina ostatních zlatokopů na zlatou žílu nenarazila a Klondike opustila zklamána a zbídačena. Zlatá horečka skončila.
Po sto letech se příběh opakuje při prodeji telekomunikačních licencí na mobilní systém třetí generace (UMTS). Horečce podlehla celá Evropa, která uvěřila, že skrze licence lze do státní kasy získat miliardy (marek, liber, korun). Uspěli však zase jenom ti rychlejší a silnější (Británie, Německo). Ti, co přicházejí po nich, jen paběrkují či odcházejí s nepořízenou. Klondike je téměř vyrabován. V poslední výpravě hledačů žlutého kovu dorazila i česká vláda, která prostřednictvím Českého telekomunikačního úřadu (ČTÚ) chce z podzemí vykopat dvacet miliard.
Ještě před rokem by se to zdálo málo, dnes se to většině pozorovatelů jeví jako nesplnitelný sen. Každý ze tří domácích mobilních operátorů by měl za licenci, která má umožnit poskytovat nejmodernější služby, zaplatit 6,7 miliardy korun. Do 7. srpna (příští úterý) se má trio rozhodnout, zda je ochotno vládě tolik zaplatit. V zákulisí probíhá jednání a lobbování. Operátoři, kteří veřejné prohlásili, že jsou ochotni dát maximálně tři miliardy, by se možná dali přesvědčit i na vyšší cenu (do pěti miliard), ale chtěli by mít jistotu, že telekomunikační úřad neposkytne licenci další, čtvrté firmě, s níž by se museli rvát o tržní koláč. Předseda ČTÚ David Stádník je však nechává v nejistotě, a co se týče ceny, je neoblomný. Zřejmě se tak schyluje ke druhému kolu, aukci licencí. Asi je to dobře. Měla by totiž dát pravdivý obraz o skutečné ceně našeho zlata. Možná se ukáže, že je kočičí.
V odborných kruzích se vede polemika, zda je výhodné prodávat licence levně. Telekomunikační firmy sice tvrdí, že drahé licence se promítnou do cen pokročilých služeb, na druhou stranu je nepravděpodobné, že by se do cen plnou vahou promítly licence kupříkladu rozdávané zadarmo. To by asi musela být cenová hladina regulována a k tomu se nikdo nechystá. Naopak hrozí, že si investoři na našem území budou hojit rány, které utrpěli v západní Evropě. Levné licence a vysoké ceny služeb – to je ta nejhorší možná varianta. Cena by neměla být ani vysoká, ani nízká, ale tržní. Nechť tedy dražba dá jasnou odpověď. Pokud přijde čtvrtý operátor, jenom dobře.
Úplně jiným problémem je, co vláda se získanými prostředky hodlá udělat. Zřejmě protečou běžným rozpočtovým kanálem. Zlaté valouny, či spíše valounky, budou prohýřeny na velkolepé sociálnědemokratické party. Jednou provždy.
