Marocké království se skládá z rozsáhlých pouštních oblastí, které se skvěle hodí pro výstavbu solárních či větrných elektráren. Tamní podnikatelé a mnozí členové vlády tedy doufají, že se země v budoucnu stane významným výrobcem energie z obnovitelných zdrojů, již bude také částečně vyvážet. To by mohlo Evropě pomoci se snížením její závislosti na ruských surovinách, jako jsou ropa či zemní plyn.
Jedním z těch, kteří se snaží změnit marocké odvětví výroby elektřiny, je podnikatel Moundir Zniber. Ten strávil posledních 15 let budováním své společnosti Gaia Energy, jež se stala jedním z lídrů v oblasti obnovitelné energie v severoafrické zemi. „Zdroje, které u nás máme, by mohly představovat odpověď na stále vzrůstající evropskou poptávku,“ řekl pro BBC Zniber.
Podle něj představuje současná situace příležitost k nebývalým změnám. Válka na Ukrajině totiž podnítila evropské politiky, aby zvýšili své úsilí v boji proti změně klimatu pomocí nových zdrojů čisté energie. „Maroko sice nemá ropu ani zemní plyn, máme ovšem jeden z nejlepších solárních a větrných zdrojů na světě. Potenciál naší země je v tomto ohledu opravdu mimořádný, a doufáme tedy, že budeme součástí budoucího energetického řešení,“ doplnil.
Solární panely vytváří páru
Nedávno si Maroko vytyčilo poměrně ambiciózní plán, jehož cílem je vyrábět 52 procent své elektřiny z obnovitelných zdrojů do roku 2030. Země přitom doufá, že část této elektřiny bude vyvážena podmořskými kabely právě do Evropy. K dosažení uvedeného cíle je ale potřeba odvést ještě mnoho práce. V současné době je totiž severoafrický národ s 39 miliony obyvatel závislý na dovozu zhruba 90 procent potřebné energie, přičemž většina pochází z fosilních paliv.
Výroba elektřiny z obnovitelných zdrojů každopádně v Maroku poslední dobou výrazně narůstá, a to i díky projektům, jako je obrovský komplex Noor-Ouarzazate. Jeho první fáze byla zprovozněna už v roce 2016 a v současnosti jde o největší solární elektrárnu na světě. Tento areál funguje na poměrně nezvyklém principu, kdy jsou na zemském povrchu umístěna zrcadla sloužící k odrazu slunečního světla na několik centrálních věží.
Uvnitř nich se pak nachází tekutina, která se zahřívá světlem a vytváří páru, což následně roztáčí turbíny a vyrábí elektřinu. Speciální zrcadla jsou nyní v komplexu Noor-Ouarzazate rozmístěna na celkem třech tisících hektarech. Zařízení má také rozsáhlou mezinárodní stopu, vyvinula ho totiž saúdskoarabská firma ACWA Power a prostředky na výstavbu poskytla Světová banka i Evropská investiční banka.
V plánu je podvodní kabel až do Británie
Vedle Noor-Ouarzazate ale vzniká poslední dobou i mnoho soukromých marockých firem s velmi ambiciózními plány. Tyto společnosti chtějí do Evropy vyvážet elektřinu získanou ze solárních a větrných elektráren, případně také zelený vodík, který rovněž vzniká z obnovitelné energie. Podle Zniberových plánů by jeho Gaia Energy mohla v budoucnu pokrýt až čtyři procenta německé a italské spotřeby elektřiny. „A pokud jde o zelený vodík, aktuálně vyvíjíme celkem šest projektů, jež by mohly zajistit až čtvrtinu potřeb zemí Evropské unie,“ odhadl úspěšný podnikatel.
S výrazným nárůstem dovozu energie z Maroka počítají i mnohé evropské společnosti. Britský energetický startup Xlinks už začal plánovat vybudování podmořského kabelu z Maroka až do Spojeného království. Firma doufá, že solární a větrná energie z afrického státu by mohla do roku 2030 pokrýt až osm procent britské spotřeby elektřiny.
Růst tohoto odvětví by měl podle odhadů Světové banky pomoci také s posílením hospodářského rozvoje země. I proto už organizace sektoru poskytla finanční prostředky v řádech milionů dolarů. „V zemi s mírou nezaměstnanosti okolo 11 procent by mohlo díky výrobě obnovitelné energie každý rok vzniknout až 28 tisíc nových pracovních míst,“ uvedl hlavní ekonom Světové banky pro region Maghreb Moez Cherif.
Přesto ale tato organizace odhaduje, že aby Maroko do roku 2030 dosáhlo vytyčených cílů, bude muset na oblast obnovitelných zdrojů vynaložit zhruba 52 miliard dolarů (přibližně 1,1 bilionu korun) ze svého. Většina peněz by přitom měla pocházet ze soukromého sektoru, což je i předpoklad, s nímž počítá také tamní vláda.
Marocká ministryně pro energetickou transformaci a udržitelný rozvoj Leila Benaliová ovšem upozornila, že celý proces v posledních letech výrazně zpomalily mnohé globální faktory: „Svět se nyní vzpamatovává z historické pandemie a totální dislokace dodavatelských řetězců. To vše samozřejmě ovlivňuje také obnovitelné zdroje energie, včetně způsobu, jakým se obchoduje se solárními panely a větrnými turbínami.“
Vláda podle Benaliové každopádně plánuje mnoho kroků, které mají výstavbu nových energetických zařízení urychlit. Patří mezi ně třeba zefektivnění byrokracie nebo zajištění rychlejšího vyřizování potřebných pozemkových povolení. Marocká energetická strategie pak počítá také se zvyšováním účinnosti stávajících elektráren nebo s větší integrací do mezinárodních energetických trhů. Ostatně, na loňské konferenci o změně klimatu COP27 země podepsala memorandum o porozumění s Francií, Německem, Portugalskem a Španělskem, aby mohla snadněji prodávat energii přes hranice.
V čem ale Maroko zatím ještě úplně jasno nemá, je, zda chce skutečně vyvážet zelenou elektřinu dříve, než budou s pomocí obnovitelných zdrojů lépe pokryty jeho vlastní potřeby. „Prioritou vlády je to, aby měli naši obyvatelé přístup k zelené energii za co možná nejnižší cenu,“ řekla Benaliová. Cherif každopádně věří, že to pro africkou zemi až takový problém nebude. „V ideálním případě byste měli zvládnout obojí,“ vzkázal do Maroka ekonom.