Koronavirová pandemie zásadně zasáhla výrobce lyžařského vybavení. U sjezdových lyží padla výroba o desítky procent, objevují se ale zase nové trendy, říká výkonný ředitel společnosti Kästle CZ Vladimír Dušánek. Firma, kterou vede, má pod sebou i zavedenou značku Sporten. Vyrábí ale i lyže pro většinu ostatních velkých firem.
Pro sjezdové lyžování letos vlastně v Česku sezona ani nezačala. I v zahraničí se lyžuje se značným omezením. Jak hodně to ovlivnilo vaše fungování?
Pochopitelně nás to zasáhlo. V Evropské unii platí celá řada omezení, v České republice se z hlediska alpského lyžování dosud prakticky nelyžuje vůbec. V podstatě jen v zámoří, myslím tím Ameriku nebo Kanadu, je sjezdové lyžování pochopeno jako sociálně dostatečně distanční sport. Je to ale jistě dáno i tím, že tam jsou k dispozici jiné rozlohy areálů a žádoucí rozptyl lyžařské populace, který podmiňuje určitou míru sociální izolace, je pak snáze udržitelný.
Vedle vlastní značky společnost vyrábí nebo v minulosti vyráběla lyže také pro Salomon, Alpinu, Rossignol, Elan nebo FactionZasáhlo to každopádně celý lyžařský byznys a hůře jsou na tom především značky, které nemají běžecký segment, třeba Head, Völkl nebo Stöckli. Ostatní značky mají běžecký nebo touringový/skialpový segment nebo nejlépe obojí. Nám se tedy daří ještě relativně dobře, protože máme právě dostatečně široké výrobní portfolio, ale naříkáme všichni. Týká se to jak naší ikonické rakouské značky Kästle, tak i naší druhé a české značky Sporten, kterou pomohl prosadit i zlatý olympionik, lyžařský akrobat Lukáš Valenta.
Hodně lidí kvůli omezení sjezdového lyžování přešlo právě na běžky. Jejich prodeje výpadek u sjezdových lyžování nevykryjí?
Určitě ne, protože z pohledu tržeb to zhruba vychází tak, že za jeden prodaný pár sjezdových lyží je nutné prodat asi dva až tři páry běžeckých lyží. A i když jsme se v podstatě nyní přeorientovali na výrobu běžeckých lyží a lyží pro touring, což je vlastně jiné pojmenování pro skialpy, případně na čím dál více oblíbené lyže backcountry, které umožňují i pohyb ve volném terénu mimo lyžařské stopy, tak to ten současný výpadek alpského segmentu zcela nahradit nedokáže.
Zájem o běžkování nebo skialpy je každopádně masivní, řada prodejců nebo půjčoven hlásí, že nemají co klientům nabízet.
Na touring, skialpy nebo na běžky a backcountry lyže skutečně nyní přešla i značná část populace, která se dosud věnovala téměř výlučně sjezdovému lyžování. Jsou to totiž jedny z mála možností, jak si v době Covid-19 venku plnohodnotně zasportovat. Zajímavé je, že asi víc lidí z uvedené skupiny přešlo na skialpy, tento segment lyžování nyní zažívá právě kvůli covidu opravdu boom.
Částečně to asi souvisí i s tím, že u tourigového, chcete-li skialpového lyžování, nejste schopen na první pohled jednoduše určit výkonnost. A řada lidí prostě nechce, aby bylo poznat, že toho až tak moc neumí, což na běžkách v upravené stopě poznáte v podstatě za deset sekund.
Zmínil jste, že jste přešli především na výrobu běžeckých lyží. Co to znamená z pohledu čísel? O kolik se vyrobilo méně sjezdových lyží?
Výroba sjezdových lyží je aktuálně nižší minimálně o 50-60 procent. Je to z důvodu, že nám i ostatním výrobcům zbývají neprodané lyže určené pro sezonu 20/21, které se už patrně neprodají a začnou se prodávat nejdříve až na podzim 2021. U sjezdového lyžování je navíc velmi důležitý segment půjčoven, které také v této zimě prakticky nedokupovaly nové lyže. Ten propad je prostě opravdu hodně výrazný.
Vy jste před dvěma roky koupili rakouskou značku Kästle. Jak dnes nákup hodnotíte?
Do doby, než jsme Kästle koupili, jsme byli známí jako výrobce značky Sporten a výrobce lyží pro ostatní renomované značky. Vyráběli jsme nebo vyrábíme lyže pro většinu známých značek - pro Salomon, Alpinu, Rossignol, Elan nebo Faction. Jediná firma, která u nás v minulosti dosud nevyráběla, byl Fischer, to se změnilo až letos, kdy pro ně zahajujeme výrobu také.
Společnost KÄSTLE CZ vznikla před dvěmi roky spojením české značky Sporten a rakouského výrobce lyží. Firma spadá pod společnost ConsilSport, která patří podnikateli a bývalému vrcholovému lyžaři Tomáši Němcovi. Právě on v roce 2017 přivedl do tehdy ještě Sportenu Vladimíra Dušánka, který do té doby působil jako šéf pneumatikářské továrny Mitas v americké Iowě. Dušánek nejprve byl na pozici statutárního ředitele Sportenu, po spojení obou značek zastává ve společnosti KÄSTLE CZ funkci výkonného ředitele firmy.
Nákup Kästle souvisel s tím, že jde o ikonickou rakouskou značku, která v 90. letech byla vlastně největším výrobcem lyží na světě. A my jsme cítili možnost na tuto tradici, podpořenou i významnými sportovním úspěchy navázat a značku někam posunout a dále rozvíjet, což se víceméně daří. Na trhu jsme rozhodně čím dál více vidět. Čím jsme mohli my, jako výrobce z Nového Města na Moravě velmi efektivně přispět je, že jsme velmi rychle mohli vstoupit do segmentu běžeckých lyží, které firma Kästle v minulosti také úspěšně produkovala. Původní majitel značky Rudi Knunz, který před cca 13 lety značku koupil a začal oživovat, se tehdy rozhodl více zaměřit na freeridové, touringové a sjezdové lyže. My jsme ale viděli příležitost, abychom sortiment opět rozšířili do zcela plnohodnotného portfolia. Chtěli jsme prostě pokračovat v roli technologického lídra u touringových lyží a ještě k tomu využít naší schopnosti přidat segment běžeckého lyžování a mít tak více kompletní portfolio. Značka Kästle není až tak veliká, prodeje jsou v nižších desítkách tisíc kusů ročně, ale nyní máme stejně široké portfolio jako ostatní velké značky, mezi které se chceme v budoucnu řadit.
Značka Kästle je tedy určitým mostem, jak se dostat na zahraniční trhy, protože značka Sporten je známá především v Česku?
Velmi zjednodušeně řečeno ano. Devadesát procent této značky se prodává mimo Českou republiku a Slovensko, značka je primárně orientována zejména na opravdu vyspělé trhy. Ale my jsme hlavně viděli, že budovat značku pro tyto světové trhy pomocí sice naší původní, ale lokální české značky by marketingové nedávalo úplně smysl a zabralo by to jistě mnoho let. Přišlo nám efektivnější mít tuto ikonickou značku v portfoliu a dostat se s ní na rozvinuté a náročné světové trhy i právě pomocí kompletnějšího portfolia ve středním a vyšším cenovém segmentu daleko rychleji.
Vaše tradiční značka je Sporten, ale našel jsem zmínku o tom, že jste „reinkarnovali“ i značku Artis. Jak to s ní nyní vypadá?
Ono je to tak, že značku Artis vlastní někdo jiný a my jsme se ním částečně „podělili“ o sortiment. Získali jsme od majitele práva na zimní produkty, on sám ji používá pro letní produkty. To rozhodnutí zkusit reinkarnovat brand Artis padlo kvůli tomu, že jsme viděli velkou příležitost uspět s ní na vybraných zámořských trzích. Částečně se to podařilo v Asii, protože logo Artisu – áčko kroužku – v podstatě v asijských znacích, zejména v mandarínské čínštině znamená něco podobného jako A1, tedy například kvalita třídy A. Dá se to s tím poměrně jednoduše, i když velmi volně spojit. Slovo Artis má navíc určitý „zvuk“ a zpracovali jsme ho jako sloganové vyjádření „business mission“ této značky „Art of the SKI“.
Byli jsme zatím částečně úspěšní v Koreji, ale bohužel kvůli koronavirové pandemii, kdy se tento a ostatní asijské trhy letos prakticky pro lyžování zavřely, se nyní nad další budoucností této značky vznáší určitý otazník.
V Česku jste se o comeback značky Artis nepokusili?
Pokusili, ale v Česku nebo na Slovensku se značka úplně „nechytla“, trh ji vlastně nepřijal. Je to zřejmě způsobeno i tím, že pod značkou Artis se sice v minulosti vyráběly lyže kvalitní, ale také lyže značně průměrné co výkonu i kvality. Byla to taková univerzální značka a bohužel k ní není moc velká důvěra. V tuzemsku proto stavíme jednoznačně na značce Sporten, která bude úplně plnohodnotnou značkou pro základní až střední cenový segment a tam, kde bude Sporten končit, bude vlastně Kästle navazovat.
Jaké značky lyží se vlastně v Česku prodávají nejvíce?
U běžeckého lyžování je to asi jednoznačně Fischer. Sporten býval na druhém místě, nyní je třetím. Druhý je nyní asi Salomon nebo Rosignol, přesně to nevím. Na Slovensku je to velmi podobné.
A u sjezdového lyžování?
To se úplně přesně říci nedá, protože na českém trhu jsou zastoupeny všechny hlavní značky. Celosvětově jsou určitě největší Head a Fischer. A pak vlastně ještě Salomon. Společně se přetahují o příčku největšího výrobce. Dřív bych k nim ještě přidal i Atomic, ale ten byl před dvěma roky koupen čínskou investiční skupinou a přestává být kvůli tomu částečně vnímán jako klasická „alpská“ značka.
Na touring, skialpy nebo běžky přešla kvůli zavřeným sjezdovkám i značná část populace, která se dosud věnovala téměř výlučně sjezdovému lyžováníOn se vlastně od typických výrobců lyží liší částečně i Head, Rosignol nebo Salomon, tyto firmy vyrábí ještě další poměrně široký sortiment sportovního zboží, třeba oblečení, tenisové rakety nebo kola. O nich ostatně uvažujeme také.
Pod značkou Kästle se tedy budou vyrábět i kola?
Uvažujme o tom, protože jsme loni na podzim do skupiny přikoupili také výrobce kol BFI se sídlem v Kopřivnici. Spadají tak pod nás i značky jako Frappé, což jsou městská citykola, Rock Machine nebo Superior. A proto přemýšlíme, zda nezačít vyrábět i výběrové edice kol řady Kästle. Což by byl vlastně návrat i trochu ke kořenům, protože, a to se málo ví, společnost Kästle byla jedním z prvních výrobců horských kol na světě, jako první vlastně dokázali propojit lyžařskou populaci s cyklistikou horského prostředí. Vyrobilo a prodalo se jich tenkrát asi 80 000 a v řadě rakouských a švýcarských domácností se na ně dobře pamatují. Využíval ho a reklamu na bílé kolo s černým logem Kästle dělal například i závodník F1 Michael Schumacher. Jádro značky ale určitě zůstává v lyžařském byznysu.
Koronavirus změnil téměř vše. Pokud bychom se bavili o normální situaci, kde se lyže značky Kästle prodávají nejvíc?
V případě sjezdového lyžování jde o státy s tzv. „vyspělou lyžovací kulturou“, které se souhrnně označují jako D-A-CH. Patří jsem všechny hlavní alpské státy včetně Švýcarska, Francie a částečně i Itálie. Prodáváme ale i ve Spojených státech, to je dlouhodobě druhý největší trh lyží na světě, Kanadě i Japonsku. Pokud jde o běžecké lyžování, je to hodně podobně. Zcela separátně stojí evropské severské země, to je ve světě běžeckého lyžování naprostý fenomén co obliby a zajímavě se vyvíjí i Rusko.
A Sporten je tedy vázaný jen na Česko nebo Slovensko?
V zásadě je Sporten primárně regionální značka s určitým přeshraničním přesahem do okolních zemí. Její význam ale spočívá v tom, že se prodává s minimální marketingovou podporou, lidé ale ví, že kupují kvalitní zboží především v „economy“ kategorii a částečně i v segmentu „performance“. Jinak řečeno - ten, kdo si chce koupit kvalitní produkt a nezáleží mu na značce, tak sahá po Sportenu. Zajímavé prodeje této značky ale máme třeba i ve Spojených státech a Kanadě.
Zmínil jste, že vyrábíte lyže i pro výrobce jako Salomon, Alpina a nově i pro Fischer. Jak velký to tvoří podíl na vaší výrobě?
Je to šedesát ku čtyřiceti pro cizí. To znamená, že výroba OE - original equipmentu, jak se tomu oficiálně říká, tvoří stále většinu naší produkce a zatím tedy menší podíl připadá na naše vlastní značky.
Kolik lyží ročně celkově vyrobíte?
V plánu na rok 2020 bylo celkově asi 112 tisíc párů lyží plus nějaké snowboardy. V roce 2021 chceme vyrobit asi 130 párů lyží všech typů - tedy sjezdovky, běžky, skialpy, backcountry včetně specialit pro akrobacii, freeride, jízdu v boulích. V dalších letech by to mělo být ještě výrazně víc a proto jsme v letošním roce zahájili v Novém městě na Moravě výrobně-expanzní investici. Díky vysoké mechanizaci, automatizaci a robotizaci bychom měli být schopni ode dneška do patnácti měsíců naši výrobní kapacitu v podstatě až téměř zdvojnásobit. V rakouském Hohehemsu (sídlo společnosti Kästle v Rakousku, pozn. red.) zůstane jen vývoj a individuální výroba závodních lyží pro alpské disciplíny, marketing a obchod.
Jaké jsou nyní vlastně trendy v lyžování? Četl jsem před časem rozhovor s Vámi, kde jste řekl, že příchod carvingového tvaru lyží byl revolucí, dnes už takové razantní změny neprobíhají. Určitě se ale něco i tak mění.
Vlastně je to tak, jak jste sám řekl, respektive jak jste mne citoval. Tak zásadní změna jako byl příchod carvingového tvaru lyží se dnes neodehrává. V podstatě se pracuje jen s různými druhy materiálů a laděním konstrukcí. Jedno z mála, co trh dnes výraznější mění a zasahuje to celý lyžařský byznys je legislativní úprava, která omezuje používání fluorových sloučenin skupiny (PFOA), protože mají negativní dopad na životní prostředí, i když mohou mít na skluz a rychlost pohybu po sněhu zásadní vliv. Tyto sloučeniny se používají v určitém množství při výrobě skluznic, hlavně je ale využívají výrobci lyžařských vosků. Nejvíc to proto zasáhlo právě výrobce vosků, dokonce to mělo být tak, že tyto látky měly být ve voscích zakázány již od této sezóny 2020/21. FIS ale nebyla schopna zajistit efektivní kontrolu, takže se to ještě posunulo. Výrobců skluznic se to až tak nedotkne, protože s touto změnou počítali již dříve.
Zmiňoval jste ale i určitě trendy u lyží pro skialpinismus, respektive pro touring. Tam se tedy nic nemění?
Tam samozřejmě změny probíhají, nejsou ale až tak zásadní. Jestli je v tomto segmentu něco úplně nového, tak je to požadavek od zákazníků na produkci touringové nebo free-ridové lyže i v dětských velikostech. Sám ale nevím, jestli je to jen módní nebo opravdu dlouhodobý a nosný trend. Navíc si osobně moc nedovedu představit, jak bych jako desetiletý kluk reagoval na to, kdyby za mnou přišli rodiče a řekli mi, že polezu celý den někam do kopce na touringových lyžích a na konci dne si ten kopec můžu sjet. U freeridových lyží to chápu ještě o něco méně, protože tam jde i o poměrně náročnou a částečně i nebezpečnou disciplínu.
Ale část lyžařské populace to vyžaduje, koronavirus jednoznačně tento trend podpořil a proto my i další výrobci budeme pro příští sezonu nabízet právě u těchto typů lyží širší portfolio než dosud.
A co backcountry lyže, tedy v podstatě běžky s kovovými hranami, o kterých se nyní mluví také hodně? I vy sám jste je zmínil.
Ano, tady dost věřím, že se tento produkt konečně a zaslouženě víc prosadí i v Česku. Ono to souvisí s tím, jak vnímáme pojetí touringového lyžování. V případě zemí D-A-CH osmdesát procent skialpinistů používá tuhou skeletovou botu hodně podobnou botě na sjezdové lyžování a k tomu mají i speciální touringové lyže. Když ale pojedete do Kanady nebo do severských zemí jako je Švédsko, Finsko nebo Norsko, tak tam se v podstatě všechny hlavní skialpové tratě dají jet i na backcountry lyžích.
A podobně je to i v České republice. Všechny místní registrované skialpové tratě jste schopen projet prakticky na backcountry lyžích, je to prostě dáno výškovou elevací a profilem terénu, na těchto tratích nejsou výrazně strmé a ledovaté srázy. Řekl bych to dokonce tak, že v Čechách, kde je dnes velká móda skialpových lyží, je to tak jako když „jdete s kanónem na vrabce“. Přitom backcountry lyže jsou praktičtější, můžete s nimi jít jak do upravené stopy, tak i mimo ní. Sjezd s nimi sice není tak pohodlný a elegantní jako u lyží s pevnou skeletovou botou, ale bonusy dané hmotností a schopností rychlejšího a úspornějšího pohybu ve volném terénu s mírným náklonem nebo při stoupání do kopce, rozhodně převažují.
