Když člověk vejde do kanceláří společností Cybex a Goodbaby (GB) na Rohanském nábřeží v Karlíně, překvapí jej dvě věci: „vysmátí“ zaměstnanci a prázdno.
Vysvětlení těchto dvou jevů leccos vypovídá o tom, kdo firmy řídí. „Možná se ve firmě nějaký morous za rohem skrývá, ale jen proto, že jsem ho ještě nenašel“ říká Martin Poš. Karlínský hub se podle něj rychle zaplní. „Kolik lidí chci nabrat? Dvě stě. Nebo tisíc,“ dodává český emigrant, který šéfuje koncernu o dvaceti tisících zaměstnancích, s obratem přes miliardu dolarů. Jeho společnost Cybex budou patrně znát především rodiče malých dětí. On ji ale před třemi lety fúzoval s čínským gigantem Goodbaby (GB). Ten sice Češi neznají, zato miliarda Asiatů ano.
Prý jste jako žralok. Ten také musí být neustále v pohybu, jinak zajde.
To jsem asi také někde řekl. My jsme v obchodní branži tygři. Nemůžeme být jako sloni nebo divoká prasata, která jsou v pohodě. My lovíme, ale používáme mozek. Nelovíme zbytečně.
Vy nebudete nikdy spokojen?
Já jsem spokojený pořád. Nespokojený jsem, když se nic neděje. Nesmí být nuda, život máme jen jeden.
Jaký máte věkový průměr ve firmě?
V kancelářích kolem 35 let. Já jsem jeden z nejstarších. Fyzický věk ale neřeším. Mám dva mentory - Sunga, tomu je 70, a ještě jednoho Itala, kterému je 74. Mentálně jim je tak 28 let.
A vám?
Myslím tak 25.
| Martin Poš (47) |
|---|
| V deseti letech emigroval s rodiči do Rakouska. |
| Ještě mu nebylo 30 a stal se ředitelem výrobce dětského zboží Concord, kterého zachránil před bankrotem. |
| Místa ředitele se ale vzdal a založil vlastní společnost Cybex, která se během pár let stala významným výrobcem dětských sedaček a kočárků. |
| V lednu 2014 Cybex fúzoval s čínským gigantem Goodbaby, jenž zaměstnává přes 12 tisíc lidí po celém světě a jen v Číně má sedm tisíc vlastních obchodů. Martin Poš koncernu šéfuje. |
Takže kdyby k vám přišel na konkurz 60letý pán, nemusí se cítit nijak handicapován...
Já řeším jen to, jestli má člověk dobrou mentální energii. Jak je ta baterka stará, na tom nezáleží.
Na YouTube jsou příspěvky, ve kterých ženy nadšeně vřeští, když se jim podaří složit kočárek do kabelky. Opravdu to jde?
Tenhle kočárek s nejmenším skládacím formátem na světě máme zapsaný v Guinnessově knize rekordů. Vyvinuli jej asi před dvěma lety naši inženýři v Číně - máme jich tam tisíc - oni jsou skvělí v tom, jak všechno možné složí do co nejmenšího formátu. Jsou strašně zvídaví a vynalézaví, jen to neumějí zkultivovat. Neumějí značku, design a přenést výrobek do distribuce.
Já myslela, že jste do Goodbaby přinesl se Cybexem kromě designu právě technologie.
Technologie - kinematiku, fyziku - jsme přinesli my ze Cybexu v sedačkách. Oni přinesli mechaniku - skládací technologii. Goodbaby je historicky největší výrobce kočárků na světě, vyrábí pro všechny relevantní značky a má i svoje vlastní. GB je v Číně známější než Coca-Cola. My říkáme, že to je největší neznámá značka na světě - v Číně je 1,3 miliardy lidí a 98 procent jich zná GB. V západním světě ji ale nezná nikdo, což je pro nás obrovský potenciál. Oni mají v kočárkách extrémní expertizu - drží 50 procent trhu, mají svoji distribuci, sedm tisíc vlastních obchodů - to pro mě byla motivace, proč spojit Cybex a Goodbaby. Tady je 1 + 1 deset.
Proč ne v sedačkách, se kterými jste v Cybexu začínali? Jsou v Číně jiné normy?
Oto ani nejde. Normy se už zharmonizovaly. My se snažíme lobbovat za evropské standardy v čínských normách…
Vy?
V pozitivním slova smyslu. Jsme největší firma, máme tedy odpovědnost za to, aby se standardy harmonizovaly. Evropské normy jsou dobré, tak proč by neměly být globální?
Jak vymyslíte, co na trhu chybí?
Já už vývoj nedělám delší dobu. Jsem spíš takový elektrikář. Spojuju kreativní technologie a design, oboje miluji. Když je něco hezké a chytré, funguje to. Snažím se dát do týmu ty nejlepší mozky z fyziky, digitálních technologií, biologie, mechaniky, mechatroniky, elektroniky.
Vy jste headhunter?
No, strašný. Musíme mít ty nejlepší.
Co všechno vlastně děláte?
Naše vize jsou nekonečné. Jako Cybex jsme začínali sedačkami, naším tématem je mobilita, ale obecně nám jde o všechno, co může rodičům usnadnit život. Tady v Praze pracujeme s digitálními technologiemi. Výrobek není jen ten fyzický model, může jít o servis, poradenství, vzdělávání, zábavu. Nejsou hranice.
Konkrétně?
O tom nesmím mluvit. Lidský mozek má dvě polovičky, racionální a emocionální - tedy technologie, a ta levá strana může být design, funkčnost, estetika, móda, akustický design, senzorika.
Nevyvíjíte čipy pro sledování dětí?
To ne. Naše téma je bezpečnost, design afunkčnost.
Nejbezpečnější by bylo děti načipovat.
Baby monitoring může být i v medicíně. Jakou má dítě teplotu, náladu, senzorika umí hodně. Hodně se toho dá změřit. Technologie vám změří ve výrazu tváře, jestli vás něco bolí, máte hlad. My se ale nesnažíme být Edison nebo Galileo. Nevynalézáme. My využíváme existující technologie a dáváme je do jiného kontextu - jak by mohly ulehčit život rodiny. Dáme dohromady nářadí, přidáme mu hodnotu a nabídneme rodičům, jak je použít.
Funkčnost - design a bezpečnost, to je vaše mantra. A dál?
A budget. Tomu se přizpůsobíme.
Proto máte kategorie Platinum, Gold a Silver pro každého?
Platinum je pro ty, co řeknou: Chci nejlepší kvalitu a design. Ty technologie jsou extrémně za hranicí toho, co běžní lidé potřebují. Je to jako pojistka - investice do toho, že vás na ulici srazí autobus. Pravděpodobnost není nijak vysoká. Když si ale chce někdo připlatit za takovou pojistku, my ji musíme mít. U kategorie Platinum není rozpočet na vývoj omezený, pro masovou výrobu by byl ekonomicky nesmyslný. Ale vykopneme laťku výš a učíme se v tom pohybovat. Technologie potom zjednodušíme a předáme do nižších řad.
Někdy si připadám jako misionář. Musím Číňanům dodávat sebevědomí, říká Martin Poš
Jak dlouho trvá, než se prvky z řady Platinum dostanou do nižších řad?
Hned. V momentě, kdy jde Platinum na trh, začínáme technologii adaptovat pro řady Gold a Silver. Trvá to tak dva roky. Kopírujeme se sami a tím se chráníme. Kdybychom to neudělali my, udělá to konkurence. To je evoluce. Vyvíjíme i technologie pro střední segment a ty zase potom pouštíme níž. My nemůžeme být tak arogantní, abychom diktovali spotřebiteli, co má chtít. Obecně nesnáším aroganci. Respekt si musím vysloužit, nevzniká z toho, že vyrobím nějaký status symbol.
Hnalo vás dopředu, že vám někdo říkal, že něco nejde. Proto jste odešel z Concordu a založil vlastní firmu. Už jste někdy musel přiznat, že něco nejde?
Možná něco nejde v určitý okamžik, obzvlášť tam, kde to ještě neexistuje. Musí to ale jít jinou cestou. Je to věčný střet teorie a praxe. Kdyby byly v zadku ryby, nepotřebovali bychom rybníky, říkával můj tatínek.
Vybíráte si vizionáře?
Vizionářství není čarování. Hledám lidi s fantazií. Máme dva týmy - „kreativce“ a potom tým „praktiků“, který je stejně důležitý, abychom neumřeli hlady. Debaty těch dvou světů jsou zajímavé. Ti lidé se nesmějí brát vážně. Navzájem si se sebou nevědí rady, ale musejí se respektovat. Pak vzniká magie.
Říkají vám lidé často, že jste blázen?
Ti, kteří mají negativní energii. Snažím se proto obklopovat pozitivními lidmi, kteří mají dobrou náladu.
Takže žádného geniálního bručouna tady nenajdu...
Ne, protože vybírám lidi s pozitivní energií. Těm druhým lezu na nervy. Možná ještě někde za rohem nějaký takový morous je, a protože firma je velká, ještě jsme ho nenašli. Kdyby ano, pomůžeme mu najít jiný džob.
Cybex navázal spolupráci s Českým institutem informatiky, robotiky a kybernetiky spadajícím pod ČVUT. Na čem pracují?
O tom jsem také slyšel. To dělá Honza Řežáb (zakladatel Socialbakers, dnes je v představenstvu Goodbaby - pozn. red.). Ten je odpovědný za digitální svět.
Jak jste se potkali?
Seznámili jsme se přes Forbes. Já byl před pár lety na titulce a on byl měsíc po mně. Pak jsme se na nějakém setkání, které časopis pořádal, potkali…
Pozitivní energie zafungovala?
Ano. Řekl jsem mu, že tady může mít hračkářství a že by bylo fajn, kdybychom začali tahat ze zadku ty ryby spolu. Že by to byl dobrý zrychlovač atomů.
On je také tajnosnubný. „Lidé se mě ptají: Co sakra děláš v kočárkové firmě? Nemohu o tom ještě úplně mluvit, ale kočárky to opravdu nejsou. Děláme na cool věcech," říká.
On umí spojovat ve virtuálním světě.
Jak jste se potkal se Sung Čeng-chuanem, majitelem Goodbaby?
Goodbaby jsem znal dvacet let. Sung nevyráběl kočárky Cybex, protože jsme byli moc malí. Měli jsme ohromné technické problémy, ale on nám nemohl se svou masovou výrobou ze začátku pomoct. Na jedné výstavě ale přišel k našemu stánku a řekl mi, že mu připomínám jeho před lety. To bylo v době, kdy se nám lidé ještě nesmáli. První rok po založení Cybexu nás všichni ignorovali, druhý rok říkali, že jsem blázen… Sung nám dodával energii, ukázal nám respekt.
A dnes?
On mi otevírá dveře k pochopení Číny, setkávám se s další stovkou největších podnikatelů podporovaných čínskou vládou. Skrze Sunga se můžu bavit se zakladateli Alibaby nebo Xiaomi, kteří prodávají více telefonů než Samsung a Apple. To jsou kluci, kteří odešli z čínského Googlu a za osm let vybudovali Hrmu s hodnotou kolem 74 miliard dolarů. Ukazují mi, že v čínských dimenzích musíme nosit tenisky, aby nás konkurence nepřeválcovala.
Jak to, že Sung přistoupil na fúzi se Cybexem a nekoupil Cybex?
Sung mě oslovil, že by chtěl koupit Cybex. Řekl jsem ne. Nudil bych se a lezl zase manželce na nervy… My jsme ze začátku vybudovali značku a outsourcovali výrobu a distribuci, abychom byli rychlí. Časem jsme skoupili naše distributory a chtěli jsme začít kupovat naše výrobce. Spíš ze srandy jsem mu odpověděl, že bych rád koupil jeho fabriku. Pak jsem mu v druhém žertu nabídl fúzi - vy máte technologie kočárků a distribuci v Číně, kterou my nikdy nevybudujeme, a my máme kreativitu, značku, design, kulturu a postavení v Evropě, které vy nikdy mít nebudete - spojíme Západ a Východ jako první Hrma vedená na burze.
Vy jste ale říkal, že nechcete už nikdy reportovat a mít nad sebou dozor...
Spolu se Sungem kontrolujeme třetinu akcií, v dozorčí radě jsou spíše pasivně naši podporovatelé. Byla to logická šance zhasnout během pěti let konkurenci, když se to povede. Kdybych to neudělal, udělala by to konkurence a pak bych nechtěl být na druhé straně. Když ještě připojíme virtuální svět, s našimi fabrikami po celém světě, ty možnosti jsou nekonečné.
Vybral si vás Sung jako nástupce?
To byla součást dohody.
Na Číňany Češi mají často jednoznačný názor: Mají prachy a umějí všechno zkopírovat. Jak je vnímáte vy?
Neposuzuji člověka podle pasu. Když se někdo chová jako idiot, není to otázka pasu. Když jsem já vyrůstal v Rakousku a v Německu jako dítě emigrantů, dívali se na mě také skrz prsty. Dost to bolelo. Respekt si člověk nekoupí. V Bayreuthu v centrále máme lidi z 31 zemí. Já vlastně nemám přehled, kdo je odkud. Je mi fuk, který pas vyřešil problém.
Přesto se mi zdá, že je vám mentalita Číňanů, kteří jsou ochotni pracovat pořád a dát do toho všechno, bližší než ta evropská.
Protože mají hlad. Nejlepší motivací pracovat je hlad a pak, když si vás nikdo neváží. To je pudová záležitost. V Číně už tolik hlad nemají, ale potřebují respekt.
Já jsem spokojený pořád. Nespokojený jsem, když se nic neděje, tvrdí Martin Poš.
Dokážou vám podřízení odporovat?
Musejí. Všichni. I ten, co dává nýty do kočárků. Když je dá špatně, je průšvih.
Jak donutíte Číňana, aby vám odporoval?
Komunikací. Je to jiná kultura, filozofie výchovy. Je velká práce dát našim zaměstnancům v Číně odvahu, aby pochopili, že nejsou sluhové. Někdy si připadám jako misionář. Musím j im dodávat sebevědomí. Kdyby věděli, že dělám blbost, a neřekli mi to, může to být katastrofa. Já spoustu věcí neumím. A nevím. Nejsem ani vystudovaný.
Proč jste nevystudoval?
Já jsem byl extrémně hyperaktivní dítě s roztříštěnou pozorností. Měl jsem problém se koncentrovat. Myslím, že mě zachránil sport. V patnácti mě chtěli vyhodit ze školy, protože jsem chodil za školu. Rodiče mi řekli, že mám týden na to, abych si našel sport, a budu mít volnost, nebo budu chodit s nimi do práce a budu pod kontrolou. Vybral jsem desetiboj a chtěl jsem vyhrát olympiádu. Sport mě naučil disciplínu a mít dlouhodobý cíl.
Proto si vybíráte mezi manažery bývalé vrcholové sportovce?
Ano. Chceme vyhrát olympiádu.
Jste pořád v pohybu. Máte někde domov?
Já jsem patriot. Mám tu intelektuální kořen, jsem odchovaný Svěrákem, Semaforem. Moji rodiče milovali českou kulturu, ale nemohli existovat v tom režimu. Jsem hrdý na to, že jsem Čech. Moje děti jsou Češi, i když se narodily v Německu a v Rakousku.
Když jste se v 33 letech rozhodoval, jestli opustit Concord, který jste už od 25 let řídil, a založit vlastní firmu, nebál jste se?
Měl jsem strach, měl jsem malé děti. Říkal jsem si, že musím dělat kompromisy. Moje žena mě posadila v kuchyni vedle sporáku a řekla, že když neodejdu z Concordu já, odejde ona ode mne. Prý to nejhorší, co se nám může stát, že půjdeme do mekáče prodávat hamburgry. Já nechci, abys mručel, tak riskuj. Já ti věřím, řekla. Založil jsem tedy obchodně-marketingovou společnost, v tom jsem si byl jistý. Chtěl jsem vlastní značku, ale začal jsem s menším riskem.
Vždy jste se tak koncentroval na vývoj?
Určitě. To jsem se naučil v Concordu, že značka bez inovace nemůže fungovat.
Jak se vám vlastně povedlo vytáhnout Concord z takového průšvihu?
Oni byli víceméně v konkurzu, já jsem byl obchodní cestující, prodával jsem pro jednu rakouskou Hrmu kočárky. Seznámil jsem se s majitelkou Concordu a asi zafungovala energie. Jel jsem jako motorová myš, prodával jsem jak šílený. Měl jsem jednu podmínku: vyhodíme pět lidí, najmeme jednoho technologa a uděláme jednu dobrou sedačku. Concord měl tehdy v testech známku pět. Prodávat nebezpečnou bezpečnostní sedačku bylo velké umění. Svým známým obchodníkům jsem řekl: Vím, že je to šrot, ale potřebuju půl roku přežít. Vezměte od nás každý 24 kusů, neprodávejte to, já to pak koupím od vás zpátky. Jednou vám to vrátím. Měli jsme jednu ránu a vyšlo to.
Socialbakers patří mezi nejrychleji rostoucí evropské firmy. Čtěte více
Máte dnes regionální mutace jednotlivých modelů?
V autosedačkách moc ne, tam jsou normy kromě USA stejné. V Americe jsou standardy zastaralé. Tam máme speciální vývojové oddělení.
A v kočárcích?
Tam záleží na osobní mobilitě. Třeba v Tokiu byste se s některými kočárky nevešla do metra. V Norsku nebo v Texasu také potřebujete úplně jiný typ. To je podobné jako s auty.
Vy se snažíte prosadit čínskou značku Goodbaby v Evropě?
Jo a ne. GB byla původně čínská značka, která nemá žádnou imageovou rezonanci v západním světě. O to se nepokouším. Kompletně jsme se restartovali, založili jsme novou značku New GB a to je moje druhé baby - první je Cybex - se Sungem. Ten příběh je, že se inspirujeme v minulosti Evropy, ale dáváme jí moderní světovou budoucnost. GB je něco jako Tesla. Je to první interkulturální značka na světě, kde jsme vzali všechno nejlepší z každé kultury. Nemá si konkurovat se Cybexem - ten je jako tradiční Porsche. Možná se částečně kanibalizují, ale v rámci toho, že zákazník si koupí tu nebo tu.
Jak se té značce daří?
Teprve začínáme. Na trh míří první sedačky, design dělali také kluci z Prahy Jirka Přibyl a Martin Imrich ze studia Koncern, kteří historicky navrhují pro Cybex. Použili jsme čínské technologie a světový marketing. Spotřebitel se rozhodne. Možná si koupí obě.
Jako třeba GB na den a Cybex kočárek na večer?
Už to tak je. My spolupracujeme s návrháři, kteří dělají třeba pro Pradu. V luxusním segmentu mají ženy taky 30 luxusních kabelek. Říkal jsem Sungovi: neexistuje žádná čínská lifestylová značka a my ji uděláme.
Třeba tím vykompenzujete propad akcií Goodbaby, který nastal po fúzi s Cybexem. Někteří odběratelé, pro které byl Cybex konkurencí, odešli.
V Číně existuje i ten starý GB, abychom to nepřehnali. Ten nový teď přivádíme v Evropě na trh.
Testujete na spotřebitelích, co by chtěli?
Vůbec. Průzkum trhu neděláme. My máme být vizionáři, náš džob je ukázat budoucnost. Průzkumy dělají firmy, které jsou nejisté a nekreativní. To je, jako kdyby Karl Lagerfeld přišel a zeptal by se, co asi by se tak mohlo nosit.
Co dělá ten hub z Česka?
Analýzu dat, virtuální, digitální technologie, já o tom nemůžu mluvit. Přesouváme sem ale i části firmy. Třeba globální marketing a komunikaci. Tady bude naše Silicon Valley. V Německu máme problém najímat lidi. Tady jsou lidé hladovější.
Dále čtěte:
