Výrobci skotské vyvalují nový sud

7. 1. 2009

Lihovary míchají směsi, aby uspokojily rychle rostoucí poptávku po vyzrálé whisky

Easter Elchies House, usedlost z doby krále Jakuba I., kde sídlí palírna Macallan Distillery, nabízí panoramatické výhledy na kopce a vřesoviště Skotské vysočiny. Před nedávnem se však vyhlídka stala nepatrně méně idylickou. Za usedlostí rostou čtyři železobetonové stavby dle projektu za 80 milionů dolarů, který zahrnuje tři obrovské sklady na více než sto tisíc barelů whisky. „V současném provozu nejsme schopni uspokojovat poptávku, zejména v Indii a Číně,“ říká manažer palírny Alexander Tweedie. Ještě před několika lety by taková investice byla téměř nemyslitelná. V osmdesátých a devadesátých letech a na počátku tohoto desetiletí byly odstaveny dvě desítky skotských lihovarů. Skotskou si kupovalo příliš málo pijáků, protože mládež a lidé, kteří jdou s dobou, pili víno, pivo nebo jiné destiláty. Výroba skotské klesla ze 415 milionů litrů v roce 1980 na pouhých 268 milionů v roce následujícím. Do roku 1990 výroba sice znovu stoupla na 429 milionů litrů, ale navzdory rostoucímu vývozu zůstala zhruba na této úrovni až do roku 2006.

Odolává recesi?

V současné době je skotská whisky – zejména jednosladová – opět v kurzu. V roce 2007 vzrostl odbyt v Číně o 75, v Indii o 36, v Evropě o 27 procent a v Severní Americe o šest procent. Navzdory celosvětovému zpomalení málokdo očekává, že odbyt skotské dramaticky poklesne, přestože více lidí pije spíše doma než v barech. To pohání investiční boom ve Skotsku. Palírna Glenlivet společnosti Pernod Ricard zdvojnásobuje výrobu. Palírna Glenmorangie společnosti Moët Hennessy plánuje padesátiprocentní zvýšení produkce. Firma Diageo investuje 200 milionů dolarů do podniku v Roseisle, který bude největším sladovým lihovarem ve Skotsku. V plánu je investovat v letech 2007 až 2010 dohromady asi 800 milionů dolarů, čímž se celková roční kapacita zvýší zhruba o 50 milionů litrů. „Ve Skotsku to je obrovská změna,“ uvádí Gavin Hewitt, šéf oborového sdružení Scotch Whisky Association.
Problémem je, že whisky potřebuje obvykle zrát deset či dvacet let v dubových sudech, než dosáhne prémiových cen. Kvůli ubývajícím zásobám po zpomalení v devadesátých letech se některé lihovary vyprazdňují. „Každý má problémy s dodávkami, zejména pokud jde o více než dvanáctiletou whisky,“ říká Nick Morgan, globální ředitel pro sladovou whisky ve firmě Diageo, která vyrábí značky Oban, Cardhu a Talisker.
Dokud nové investice nepřinesou větší množství destilátů, lihovary nápaditě nabízejí mladší whisky. Palírna Glenmorangie už dávno vytvořila druhy whisky, které se „dokončují“ po dobu dvou let v sudech od sherry a madeiry po desetiletém zrání v sudech z amerického dubu (to je u jednosladové whisky považováno za minimum), přičemž dosahují podobných cen jako skotská, jež dozrává o několik let déle. Loni na podzim uvedla tato palírna na trh Signet v ceně 185 dolarů za láhev, která obsahuje mladší whisky a u níž se neuvádí délka zrání. „Označováním stáří se toto odvětví zahnalo trochu do kouta,“ říká Alistair Longwell, manažer palírny v Ardmore, která před dvěma lety zavedla zboží s označením „tradiční sud“, aniž by uvedla konkrétní dobu zrání. Nejchytřejší patrně byla palírna Ardbeg společnosti Moët Hennessy. V roce 1981 se v ní zastavil provoz a v roce 1997 byl znovu zahájen. Aby vytvářela hotovost v době, kdy čekala na dozrání nové whisky, začala prodávat šestiletou jako „velmi mladou“, osmiletou jako „ještě mladou“ a devítiletou jako „téměř zralou“. Tyto nabídky s rašelinnou chutí se staly kultovním hitem a v současnosti se láhev prodává za 350 až 400 dolarů – mnohem dráž než desetiletá míchaná whisky této palírny. „Stáří možná vypovídá o prestiži,“ říká Bill Lumsden, mistr lihovarník v Ardbegu a Glenmorangie. „Vždy však neznamená tu nejlepší chuť.“

Popisek s. 53:
Obliba skotské whisky rychle roste v Číně a Indii

Praporek s. 53:
Palírna v Ardbegu prodává svou skotskou jako „velmi mladou“, „ještě mladou“ a „téměř zralou“ – a za prémiovou cenu