Český průmysl neměl a nemá na to, aby sám zvládl projekt moderního bojového obrněnce, jak se snaží tvrdit premiér.
Během neuspořádaného gejzíru myšlenek, kterých se Andrej Babiš dopustil během prvního dne brněnského zbrojního veletrhu IDET, zaznělo i to, že nová pásová bojová vozidla pěchoty by si mohl český obranný průmysl vyrobit sám. Tedy pokud by se v 90. letech nerozpadl.
Nic složitého za touhle verbální změtí obviněného premiéra hledat nemusíme, chtěl se především svézt na mnohaleté populistické vlně těch, kteří stále upozorňují na skvělou pověst československé zbrojní výroby, která však po revoluci začala upadat. Firmy procházely konverzí, a tam kde činila dřív vojenská výroba podstatnou část produkce, se do popředí dostaly civilní zakázky.
Souhlasíte s tím, aby výdaje na obranu ve výši 2 procent HDP byly zakotveny v zákonu?
Podniky prostě přišly o východní a africká odbytiště a o zákazníky musely bojovat v otevřených tendrech, kde většinou příliš šancí neměly. Holt s rozvojovými zeměmi se v době plánovaného hospodářství obchodovalo mnohem snáz. Po konci studené války navíc zavládl optimismus a do zbrojení šlo podstatně méně peněz než dřív.
I když se často říká, že nejhorší časy pro československý zbrojní průmysl přišly až v 90. letech, není to pravda. Ten zlom nastal mnohem dřív. Plánovači a stratégové už na přelomu 40. a 50. let minulého století rozhodli, že mnoho tradičních podniků s vojenskou výrobou skončí. V ČKD se přestaly vyrábět tanky, plzeňská Škoda zase přišla o svá slavná děla. Češi zůstali specialisty na leteckou výrobu a radarové technologie (a těmi jsou dodnes).
Přesto dnes Andrej Babiš tvrdí, že pokud by se v 90. letech tradice neukončila, nové pásové bojové vozidlo pěchoty by dnes mohla česká armáda pořídit v tuzemsku. Se vší úctou k českým inženýrům a vývojářům je však třeba říct, že Babišova slova jsou nesmysl.
Česká armáda nemá kam couvat, tvrdí viceprezident Rheinmetallu Mittelsdorf
Stačí jedno srovnání. Podívejme se třeba na pásová sovětská vozidla BVP-2, která se v Československu (Detva + Šternberk) vyráběla pod licencí v druhé polovině 80. let. Tedy v době, kdy už probíhal vývoj vozidel CV90 či Ascod, jejichž nové generace dnes usilují o vítězství v českém tendru. Přitom rozdíly mezi technologiemi (BVP-2 vs. CV90 či Ascod) jsou markantní. A to pocházejí ze stejné doby.
Další věcí je, že ani v minulosti se technika nevyráběla jen pro jednu armádu. Aby se vůbec vývoj vyplatil, bylo třeba získat víc zákazníků. S podobnou vizí před několika lety začal vznikat mezinárodní projekt radaru ReUnion určeného pro středoevropské země. Protože se ale firmy ani země nedokázaly domluvit, v Česku vymyšlený program skončil neslavně. Radar zůstal jen na papíru.
I když je jasné, že Babiš potřebuje být slyšet všude, svá slova o zbrojní výrobě by si mohl příště trochu promyslet. Pokud politik mluví triviálně, dá se to přejít mávnutím ruky. Když ale začne stavět myšlenkové konstrukce na nesmyslech, prostě jen “kecá a nemaká”.
