Česko přestává být kasičkou investorů
Česko přestává být kasičkou investorů. V mezinárodních sporech prohrálo čtrnáct miliard, vyhrálo dvanáct.
Kolik peněz byste byli ochotni vydat za to, abyste zjistili, že jste český občanem? Nový občanský průkaz stojí sto korun. A co kdybyste za tuto informaci měli zaplatit deset milionů? Ačkoliv to zní jako z říše hrůzostrašných snů, podnikatel Georg Nepolsky přesně takovou sumu zaplatil. Muž s dvojím občanstvím – českým a německým – se vrhnul do arbitrážního sporu s Českou republikou podle smlouvy o ochraně investic. Právníci ministerstva financí jeho žádost o miliardu korun odškodného rozmetali díky tomu, že prokázali, že Nepolsky je Čech a nemá na takovouto ochranu nárok. Oficiálně pak Nepolsky vzal žalobu zpět pro nedostatek peněz na další řízení. Vzhledem k tomu, že Nepolsky má zaplatit krom svých nákladů i padesát procent výdajů Česka, vyšel ho spor na již zmíněných deset milionů.
Krkonošský pramen neochutnáme
Jeho příběh má navíc podle zjištění týdeníku EURO velký význam pro zatím jen ve vzduchu visící arbitráže. A to kvůli fotovoltaice. Společnosti, jež v Česku investovaly do slunečních elektráren, hrozí mezinárodními tahanicemi až o miliardu eur kvůli nové dani na sluneční energii. Ta má podle návrhu novely zákona být až 26 procent a retroaktivně dopadne na projekty z let 2009 a 2010. V arbitrážních sporech mohou mít právě problém se svým „původem“. „Pokud si někdo myslí, že bude stačit, aby se česká společnost s ručením omezeným přestěhovala na Kypr, což se v případě fotovoltaiky také děje, aby měla nárok na mezinárodní arbitráž, může velmi narazit,“ řekl týdeníku EURO pod podmínkou anonymity právník, který se arbitrážemi zabývá. Podobně hovoří i Radek Šnábl, jenž jako poradce ministra financí má arbitráže na starost. „Samozřejmě se věnujeme této potenciální hrozbě, ačkoliv jde zatím skutečně jen o zkoumání možných dopadů této novely. A případ Nepolsky může být jednou z cest, jak se bránit,“ naznačuje. Georg Nepolsky se chtěl vrhnout do stáčení vody na Vrchlabsku. Koupil pozemky a zažádal si o povolení využít tamní prameny. Radnice ve Vrchlabí ale svůj souhlas nedala a obratem vyhověla žádosti české firmy. Nepolsky tak i v případě pozdějšího povolení neměl už možnost dostat dostatečné množství vody, aby mohl rozjet svůj byznys pod značkou Krkonošský pramen. V roce 2008 po pěti letech přetahování s vrchlabskou radnicí tak oznámil, že zahájí se státem arbitráž. A tento krok mu i kvůli jeho dvojímu občanství nevyšel. „Lidsky lze být na straně pana Nepolského, nicméně stát se bránit musel,“ míní již citovaný expert na arbitráže. Česko se v poslední době v arbitrážích nárokům zahraničních investorů úspěšně brání. Po notoricky známých prohrách jako s CME či hrozbě prohry s Nomurou, u níž se desítkám miliard na odškodném zabránilo smírem, hlásí ministerstvo financí většinou vyhrané spory. Z deseti ukončených arbitráží má na kontě Česko šest vyhraných sporů, dva prohrané a dva ukončil smír. I když smír s Nomurou přišel daňové poplatníky na bezmála čtyři miliardy korun. Celkový účet se tak začíná pomalu vyrovnávat. Česká státní kasa přišla v arbitrážích zhruba o čtrnáct miliard korun. Její výhry by se naopak daly ocenit až na dvanáct miliard. A to nepočítáme smírné řešení se společností ArcelorMittal, která ve dvou řízeních požadovala skoro 26 miliard korun. „Jsem rád, že se Česku vyplácí důrazný přístup k mezinárodním arbitrážím, který prosazuji již od svého prvního působení na ministerstvu,“ nezapomene se stále stejnou větou pochválit ministr financí Miroslav Kalousek při každém novém úspěchu. Naposledy, když v listopadu arbitři rozhodli ve sporu Česka s Frontier Petroleum Services o skoro miliardu korun. Kanadská firma poskytla v roce 2001 firmě Moravan-Aeroplanes zlínského podnikatele Libora Sosky zhruba 200 milionů korun na koupi kunovického výrobce letadel, společnosti Let. Kanaďané se domnívali, že o peníze přišli vinou nefungující české justice.
Tři hrozby
I když za slovy ministra financí je nutné spíše hledat sběr politických bodů, je třeba státu přiznat, že přestal být kasičkou pro investory, která laxním přístupem svého vlastníka ke sporům zvala k vybrání. Svědčí o tom i počet a hodnota běžících sporů. Zahájených řízení je pět za celkem devět miliard korun. Ale jen tři z nich jsou aktuální. „Skutečně probíhající spory jsou s developerskou společností ECE Group kvůli stavbě libereckého obchodního centra za asi dvě miliardy, miliardová arbitráž s německým podnikatelem Vöcklinghausem kvůli golfové investici a pak spor s InterTrade kvůli kauze CE WOOD za 2,5 miliardy,“ vypočítává Šnábl. Zbylé dva spory – s německým podnikatelem Binderem o 2,3 miliardy a se švýcarským konsorciem Oeconomicus za méně než miliardu – jsou sice podle něj v běhu, ale vlastně se v nich nic neděje. U druhé jmenované dokonce dosud nebyli jmenováni arbitři. A to už uplynuly více než dva roky od oznámení sporu. V seznamu arbitrážních sporů, který týdeníku EURO poskytlo ministerstvo financí, pak figuruje dalších pět sporů, které jsou sice nahlášeny, ale zatím k žalobám nedošlo. Je to například druhý případ týkající se CE WOOD. „Investor zřejmě vyčkává, jak dopadne první arbitráž,“ míní Šnábl. To se však nedozvíme ještě více než rok. V uplynulých dnech odešla z ministerstva žalobní odpověď. Střízlivý odhad tak je, že do konce prvního čtvrtletí 2011 skončí všechny kroky v arbitráži a zhruba rok se bude čekat na verdikt. Česko pak bojuje proti mezinárodním soudním tahanicím ještě na jedné frontě. Zhruba od počátku loňského roku se snaží vypovídat nebo modifikovat mezinárodní smlouvy o ochraně investice zejména s partnery z Evropské unie. Tyto dokumenty byly uzavírány na počátku 90. let a pro Česko jsou většinou nevýhodné. Zrušit smlouvu se tak podařilo například s Itálií, kde ještě běží formální kroky k ukončení její platnosti. Naopak na úpravu znění či zrušení smlouvy neslyší Nizozemí, které platí za daňově výhodnou zemi a řada zahraničních investorů v něm sídlí. Mimochodem na základě nizozemsko-české smlouvy probíhala arbitráž s Nomurou.
