V České republice existují případy, v nichž se samotné trestní stíhání stává trestem
Jakékoli policejní vyšetřování, nota bene trestní stíhání, je nepříjemné. Stát je vede za účelem potvrdit nebo vyvrátit příznaky spáchaného trestného činu. Existují však i případy, kdy samotné trestní stíhání vykazuje příznaky trestného činu. K cílenému zlikvidování podnikatele stačí „zařídit“ jeho vazební stíhání, aniž by se uskutečnil soud. Zajištění kompletní firemní dokumentace trestněprávními orgány má podobný dopad. Při zajištění firemních dat může zase jít o snahu získat obchodní informace. Konkurence podá trestní oznámení, navrhne důkazy, které policie od vyšetřovaného získá a zařadí do spisu. Stačí již jen nahlédnout. Gratis. Kdo by odolal…
Kdo koho vydíral
Loni jsme se zabývali případem údajného vydírání, z nějž bylo v listopadu 2008 obviněno 32 zaměstnanců společnosti ČEZ Měření. Způsobená škoda se měla rovnat částce, kterou vybrali od černých odběratelů elektrické energie. Ačkoli policie věděla, že vybraná částka odešla na účet ČEZ Distribuce, v rozporu s logikou i se zákonem navrhla zajistit soukromý majetek dvou zaměstnanců, protože vybrané peníze „se již nenacházely v držení obviněných“. Zřejmě negramotný státní zástupce s tím souhlasil. Celá situace byla natolik absurdní, že bylo namístě ptát se po skutečném důvodu trestního stíhání (EURO 6/2009).
Soud pochopitelně usnesení policie o zajištění náhradního majetku okamžitě zrušil. Policie napsala nové. Soud je opět zrušil – to se opakovalo několikrát. Policie po celou dobu obviněným zadržovala majetek. Vydala jej za více než rok. Obstavením účtů se dostali do registru dlužníků, což snížilo jejich kredibilitu – například jim byly sníženy limity kontokorentu. Po více než roce sama policie zastavila stíhání osmi, krajský státní zástupce jedenácti a konečně olomoucký státní zástupce zbývajících třinácti obviněných. Skutek se stal, ale není trestným činem. Vyšetřovaní přesto doznali poměrně značných materiálních a těžko odhadnutelných nemateriálních škod.
Kdo komu škodí
Pikantní byl způsob, jímž se policie v roce 2010 vyhrabala z latríny naplněné vlastními usneseními o zajištění náhradních hodnot. Když jí došla marnost vlastního počínání, přišla s tím, že jí byl doručen vnitřní audit centrály ČEZ, v němž společnost posoudila postup zaměstnanců jako souladný s pracovními postupy a se zákony. Dle Občanského zákoníku v takovém případě odpovídá za škodu společnost. Policie náhle prozřela, že již není nutné zajišťovat privátní majetek zaměstnanců a lze jej vrátit. Problém však spočívá v tom, že zmíněný audit je již ze září 2008! To znamená, že již v době zahájení trestního stíhání zaměstnanců ČEZ Měření byl tento audit policii znám. I se zmíněnými důsledky, co se odpovědnosti za škodu týče!
Policie navíc dosud bezdůvodně drží kromě zajištěných originálních nosičů dat i datové zálohy společnosti ČEZ Měření. K vyšetřování nepotřebuje držet několikanásobně tatáž data. Pokud neplatí vtipy, že jisté věci je policistům nutné říkat nejméně dvakrát, jde o úmyslně působenou škodu. Absence dat totiž společnosti ČEZ Měření znemožňuje pokračovat v rutinních činnostech. Míjejí lhůty. Škody narůstají do desítek milionů korun. Kdo je zaplatí? Stát? Daňoví poplatníci? V tom případě by stát měl ihned zahájit regresní řízení vůči tomu, kdo je protiprávním konáním způsobil!
Hloupost, či úmysl?
Podívejme se na popsaný problém obecněji. Do jaké míry jde pouze o trestuhodnou nedbalost, nekvalifikovanost či šlendrián? Líných a hloupých orgánů činných v trestním řízení je dost. Jednou například policie zajistila prostředky na firemním účtu, aby majitele přiměla ke spolupráci. Jeho právník pak 2,5 roku vyvíjel aktivity, aby byl klientův účet odblokován, než přesvědčil všechny stupně orgánů činných v trestním řízení až po Nejvyšší soud, že pohyby na něm nezakládají podezření z trestného činu. Právníkově koncipientce přitom toto prověření trvalo týden.
Vyskytují se i případy záměrného zneužívání trestního stíhání. Bylo například zahájeno trestní stíhání pro neexistující skutek, což následně konstatoval soud. Pointou kauzy bylo, aby policejní informátor vystupoval jako svědek, což mu jako cizinci umožnilo udržet si pobytový režim. Nebo co si myslet o případu, kdy byly před deseti lety zmrazeny na účtu jedné společnosti finanční prostředky ve výši 23 miliónů dolarů. Policista, který tak rozhodl, je již v důchodu. Navíc se stát k těmto prostředkům, jejichž hodnota je kvůli inflaci o třetinu nižší, nechová s péčí řádného hospodáře a nechává je dodnes ležet na běžném účtu.
Existují i poměrně absurdní varianty. Jeden podnikatel nabídl vyšetřovateli statisíce korun, aby někoho stíhal. Vyšetřovatel však měl v úmyslu dotyčného stíhat tak jako tak, ale podnikatel měl s policií natolik špatné zkušenosti, že chtěl vyšetřovatele svérázně motivovat, aby konal v souladu se zákonem!
Kde to drhne
Trestní řád by neměl být natolik těžkopádný a komplikovaný, zejména pak formalistický. Obecným nedostatkem trestněprávních orgánů je nedokonalý přehled o provázanosti právních norem trestních s občanskými, obchodními a dalšími. Problém je možná i v pojetí státního zastupitelství, které je v pozici žalobce. Opatřovat důkazy i ve prospěch podezřelého je však jednou ze základních povinností všech orgánů činných v trestním řízení. Může žalobce se stejnou péčí opatřovat důkazy vyvracející obvinění? Otázka do pranice: Mohlo by se to změnit k lepšímu zavedením institutu „vyšetřujícího soudce“?
Pojetí státního zastupitelství coby „pána trestního řízení“ možná není až takovým problémem jako lidské a odborné kvality státních zástupců. Mnoho z nich například úřaduje z kanceláře, aniž by vyšli do terénu. Nutno však přiznat, že jsou natolik zavaleni spisy, že na dozor nad prací policie nemají čas. Pozitivní účinek by proto mělo personální posílení oblastí nejvíc zatížených kriminalitou.
Zásadní nedostatek
Největší chybou je absence účinného regresu škod vůči těm, kdo je způsobili. Lze uvažovat o zřízení Generální inspekce Nejvyššího státního zastupitelství. Ta by měla prošetřit resortem vyplacená odškodnění a potrestat odpovědné úředníky v případech, kdy měly být, ale nebyly, uplatněny regresy. Vyvodit osobní odpovědnost vůči krajským státním zástupcům, v jejichž obvodech se odehrálo nejvíce takových nedostatků. A konečně v nepromlčených případech neprodleně zahájit kárná řízení a škody nechat regresně uhradit.
Obecně řečeno jde o vytvoření účinného systému osobní odpovědnosti jednotlivce jako základu jakéhokoli dalšího kariérního postupu. Jasně stanovené osobní odpovědnosti však musejí odpovídat i příslušné pravomoci a hmotná zainteresovanost. A nepochybně by bylo prospěšné tuto osobní zodpovědnost transparentně uplatňovat obecně – například i na pracovníky exekutivy až po členy vlády, aby měli konečně dobrý důvod chovat se jako řádní hospodáři. Pokud by jim mohly být vystaveny příslušné účty za jejich činnost (či nečinnost), přešla by je asi chuť rozesílat šprýmovné složenky.
