Špidla chtěl bývalého šéfa NBÚ Kadlece odvolat, premiér Zeman byl proti
Zmanipulované bezpečnostní prověrky začaly najednou zajímat hned několik tuzemských úřadů. Kauzu vyšetřuje protikorupční služba české policie, ke zpětné kontrole pětadvaceti tisíc případů se odhodlal i Národní bezpečnostní úřad (NBÚ), který prověrky od roku 1998 vydává. Téměř by se mohlo zdát, že bývalé vedení NBÚ, jež je z nezákonné manipulace podezříváno, už je jednou nohou v kriminále. Ze zjištění týdeníku EURO však vyplývá, že celé vyšetřování spíše vědomě a snad i záměrně směřuje „do ztracena“. O tři roky starou zprávu Bezpečnostní informační služby (BIS), která celou aféru nastartovala, se už nikdo nestará. Nezná ji ani nynější šéf NBÚ Jan Mareš, ani ministr vnitra František Bublan. Toho - jak řekl týdeníku EURO - „popravdě řečeno ani příliš nezajímá“. Mají zprávu k dispozici alespoň policejní vyšetřovatelé? „Ne, nemůžu vám k tomu říct vůbec nic. Věc je ve fázi přípravného řízení,“ uvedla Jana Moravcová z policejního Útvaru pro odhalování korupce a finanční kriminality.
Zeman slzám nevěřil.
Zmiňovanou alarmující zprávu BIS dostal úřadující český ministerský předseda Miloš Zeman na stůl v létě 2001. Kontrarozvědka premiéra upozorňovala na své vcelku slušně podložené podezření, že s vydáváním prověrek v Česku není všechno v pořádku. Obsah zprávy znal i tehdejší vicepremiér pověřený kontrolou nad BIS Vladimír Špidla. Ten podle aktuálního stanoviska bývalého ředitele BIS Jiřího Růžka pro týdeník EURO „zastával názor, že ředitel NBÚ Tomáš Kadlec by měl být odvolán, neboť závažným způsobem překročil své kompetence“.
BIS tvrdila, že byl narušen model stanovený zákonem, kdy NBÚ měl při prověrkách osob na vyšší stupně utajení – tedy „tajné“ a „přísně tajné“ – požádat o důkladné zpravodajské proklepnutí některou z českých tajných služeb. Autoři materiálu měli za to, že z logiky věci i ze zákona mělo jít o prověření kontrarozvědkou (civilní nebo vojenskou), která může působit na území České republiky a nikoli rozvědkou, která má působit výhradně v cizině. BIS přesto zaznamenala případy, kdy některé žadatele – včetně někdejšího ředitele NBÚ Kadlece a jeho podřízeného Martina Hejla - prověřovala rozvědka.
„Časem se ukázalo, že existuje skupina lidí, kteří získali bezpečnostní osvědčení na stupeň přísně tajné, aniž by jejich bezpečnostní prověrku provedla civilní nebo vojenská kontrarozvědka,“ tvrdí tehdejší šéf BIS Jiří Růžek. Ani to podle něj nebylo všechno. Stávalo se prý, že BIS konkrétního žadatele bez problémů prověřila, ale ředitel NBÚ Kadlec jeho prověrku nepodepsal. A naopak: „V dalším případě NBÚ vydal osvědčení osobě, u které BIS shledala skutečnosti, které by měly představovat bezpečnostní riziko, protože bylo zřejmé, že vědomě porušila ochranu utajovaných skutečností.“
Ruka ruku myje.
Kontrarozvědka ve své zprávě upozornila premiéra i na své velmi silné podezření, že lidé z vedení NBÚ dostávají za manipulaci s prověrkami „protislužby“. Peníze prý měly proudit přes konta spřátelené a velmi vlivné pražské lobbistické společnosti, která údajně některým z problematických „klientů“ NBÚ po úspěšném udělení bezpečnostní prověrky nafakturovala poměrně vysoké částky za nespecifikované – a reálně neexistující - propagační služby.
BIS se tak pustila do tvrdé hry s tvrdým protivníkem. Tým NBÚ, složený z části z bývalých důstojníků BIS, kteří z kontrarozvědky odešli ve zlém, totiž mohl těžit z podpory některých vlivných osob včetně tehdejšího ministra vnitra a nynějšího premiéra Stanislava Grosse. Na druhé straně, BIS měla svá tvrzení poměrně slušně podložená. Mimo jiné soudně povolenými odposlechy telefonických hovorů šéfa NBÚ Kadlece.
Co mělo po vzniku takové zprávy ve slušné společnosti následovat? Minimálně dočasné odstavení vedení NBÚ, zahájení policejního vyšetřování a důkladná zpětná prověrka všech do té doby vydaných bezpečnostních prověrek. Pokud by se podezření BIS prokázala, měly přijít přísné tresty. Pokud ne, měl by být odvolán přinejmenším ředitel BIS Růžek. Nestalo se ale vůbec nic. Dokument byl uložen ad acta.
Kadlec s Hejlem vše popřeli. „Je to naprostý nesmysl a byl bych rád, kdyby ten, kdo to tvrdí, to také dokázal,“ uvedl Kadlec. „Vím o tom, že existovala skupina osob, která se před některými subjekty vyjadřovala o tom, že má konexe na NBÚ a může za provizi prověrku zařídit. S NBÚ tato skupina neměla nic společného,“ sdělil nyní týdeníku EURO Hejl.
To všechno odnes čas.
Přišel podzim 2001. Po teroristických útocích proti USA ztratili zpravodajští důstojníci čas a náladu na zdánlivě malicherné hádky a museli alespoň na čas začít spolupracovat. Skoro denně se vídali na zasedáních nejrůznějších krizových štábů, zřejmě si někdy dokonce i podali ruce.
Okolnostmi vynucené příměří trvalo devatenáct měsíců, do loňského jara. V té době už Miloš Zeman objímal stromy na Vysočině a v premiérském křesle seděl jeho nástupce ve vedení sociálních demokratů Vladimír Špidla. Právě ten nakonec 15. května dopoledne přijal šéfy BIS a NBÚ Růžka a Kadlece a přijal jejich synchronizovanou rezignaci. Podle oficiální verze neměl jejich odchod do ústraní vůbec žádnou, ani sebemenší souvislost s bezpečnostními prověrkami.
Kadlec vydal stanovisko, že „odchod po pěti letech je u vrcholových manažerských funkcí zcela obvyklý“. Za vydatné podpory ČSSD a Stanislava Grosse pak odešel řídit státní podnik Čepro. Růžek skončil v pojišťovně Kooperativa. Vede tým lidí, kteří mají odhalovat pojistné podvody. Letos v lednu vstoupil do KDU-ČSL a stal se vedoucím odborné stranické komise pro boj s terorismem a uspořádání tajných služeb.
Tajná zpráva BIS tlela kdesi v trezoru, vedení NBÚ i kontrarozvědky převzali noví lidé. Do věci ale zasáhla prakticky neznámá nevládní protikorupční organizace Růžový panter. V listopadu 2003 podala na exředitele NBÚ Kadlece a jeho podřízeného Hejla trestní oznámení pro podezření ze zneužití pravomoci veřejného činitele. V září 2004 své oznámení doplnila o další informace: prověrku od rozvědky prý dostali kromě Kadlece a Hejla i další vlivní lidé. Například expremiér Josef Tošovský či dosluhující eurokomisař Pavel Telička.
Policie pak vůbec poprvé veřejně potvrdila, že případ vyšetřuje. A ministr vnitra František Bublan v rozhovoru pro týdeník EURO uvedl, že kromě prověrek fyzických osob chce policie prověřit i případnou korupci při prověřování organizací a firem.
Jenom naoko.
Při hlubším zkoumání vyšetřování zmanipulovaných prověrek se ale ukazuje, že jeho výsledky budou přes zdánlivou bombastičnost a mediální přitažlivost jen velmi skromné.
Ministr vnitra Bublan totiž nejprve přiznal, že zákon o utajovaných skutečnostech policejním vyšetřovatelům zakazuje nahlédnout do bezpečnostních spisů lidí s prověrkou. Což prý jakékoli vyšetřování prakticky znemožňuje.
V pátek 5. listopadu rozhodl náměstek policejního prezidenta Jaroslav Macháně o radikální personální výměně v týmu vyšetřovatelů, kteří se případem prověrek zabývali. Vysvětlení? Nová skupina má mít „jednoznačně určené pravomoci a odpovědnost a nemá pracovat podle systému hurá akce“. Ani slovo o tom, co vyšetřovatelé, kteří s prověrkami začali, udělali špatně.
Ve stejný den vydalo překvapivé prohlášení i současné vedení NBÚ. Aby zamezilo spekulacím, které znehodnocují „činnost, dobré jméno a pověst NBÚ“, nechá prý úřad prověřit „správnost postupu při rozhodování NBÚ o vydání či nevydání všech osvědčení od vzniku úřadu do poloviny roku 2002“. To znamená více než pětadvacet tisíc bezpečnostních spisů. Věc má ale háček: šéf NBÚ Mareš tvrdí, že půjde jen o „rutinní interní audit, který má říci, zda došlo nebo nedošlo k nějakým procesním pochybením“. Žádná bombastická odhalení se od něj očekávat nedají. A co víc, Mareš – jak se vyjádřil v rozhovoru pro týdeník EURO - nevidí na tom, že některé osoby prověřovala na žádost jeho předchůdců v NBÚ namísto kontrarozvědky rozvědka, nic špatného nebo dokonce protizákonného. Naopak, podle Mareše je vše v souladu se zákonem o ochraně utajovaných skutečností, protože ten prý vůbec nespecifikuje, která tajná služba by měla prověrku provádět. Takže to prý úplně klidně může být i rozvědka.
