Kalousek je prý přítel Procházky, Tlustý byl u Nomury v Japonsku
Poslanecká sněmovna zvolila 10. července deset členů zvláštní vyšetřovací komise, která má prozkoumat okolnosti pádu Investiční a Poštovní banky (IPB). Kvůli citlivosti této záležitosti museli doporučení kandidáti ještě před svou volbou ve sněmovně prohlásit, že „nemají konflikt zájmů ve vztahu k předmětu vyšetřovací komise . Což podle usnesení sněmovny „zejména znamená, že nejsou a nebyli ve vztahu k IPB, k osobám, které byly nebo jsou vlastníky IPB nebo IPB ovládaly nebo ovládají, nebo k osobám, které byly nebo jsou IPB vlastněny nebo ovládány, a to přímo, nebo nepřímo, prostřednictvím vztahů vlastnictví nebo jiných právních vztahů . Slůvko zejména má v usnesení zásadní význam. Poslanec Petr Pleva (ODS) v diskusi dokonce uvedl, že do konfliktu zájmů by se takto mohl dostat i ten, kdo má pouze konto u IPB. Spojitost s bankou tohoto druhu také poslanci „přiznali . Lidovci Kalousek a Šafařík uvedli, že v ní mají rodinné spořící účty, Macháček z ČSSD, že má „stavební spoření s liškou . Ondruš z Unie svobody má běžný účet. Evidentně celou věc pojali spíše recesisticky. Tolerovali pasivitu fondu. O některých podstatně závažnějších skutečnostech, které by průběh parlamentního vyšetřování skutečně mohly ovlivnit, však cudně pomlčeli. Podle šetření týdeníku EURO je celá polovina členů komise (Miroslav Kalousek, Vlastimil Tlustý, Martin Kocourek, Pavel Šafařík a František Brožík) prokazatelně v určité formě střetu zájmů. Poslanci Šafařík (KDU–ČSL) a Brožík (ČSSD) byli od roku 1993 členy dozorčí rady Fondu národního majetku. Jak sdělil tiskový odbor FNM, Šafařík byl v této době jmenován předsedou dozorčí rady a Brožík místopředsedou. Právě na sklonku roku 1993 a na začátku roku 1994 fond přišel v bance o rozhodující slovo. Podíl státu byl „naředěn nejprve poté, co se FNM nezúčastnil navyšování základního jmění, a posléze, když Investiční banka fúzovala s Poštovní. Ačkoliv pravomoci dozorčí rady FNM byly v té době omezené, je zřejmé, že v této konkrétní věci by Šafařík s Brožíkem měli sedět spíše na lavici svědků než vyšetřovatelů. Procházkův kamarád. Usnesení sněmovny vidí střet zájmů zejména v rovině právních vztahů, ale vztahy neformální mohou být někdy daleko intenzivnější. V této souvislosti nelze nezmínit předsedu komise Kalouska. I z nitra rodné strany se ozývají kritické hlasy, poukazující na jeho časté kontakty s vedením IPB. „Kalousek je bez nadsázky osobní přítel Libora Procházky, nejvlivnějšího manažera banky. Projednával s ním formálně i neformálně řadu transakcí, včetně úvěrové smlouvy KDU–ČSL. Prostředníkem i účastníkem některých jednání s Procházkou byl Richard Háva ze zbrojařské firmy Omnipol, s nímž se Kalousek rovněž kamarádí, uvádí dobře informovaný zdroj z nejvyššího aparátu KDU–ČSL. Ke stranickému úvěru od IPB tento zdroj dodává, že činil v původní výši necelých 20 milionů korun, nyní zbývá doplatit něco přes šest milionů. Je vůbec otázkou, jak se předsedou komise mohl stát snad nejkritizovanější náměstek všech polistopadových vlád. Ač bez konkrétních důkazů, byl v minulosti Kalousek jako náměstek ministra obrany téměř všemi parlamentními stranami opakovaně napadán za neprůhledný systém financování armády, pochybné obchody a výběrová řízení. Poslanci jej nyní rehabilitovali. Začalo to kuřivem. Jestliže se práce komise nezastaví jen u posledních událostí, ale půjde hlouběji do historie, mohli by se do problematického postavení dostat i oba zástupci ODS, Vlastimil Tlustý a Martin Kocourek. Tlustý je jedním ze skutečných pamětníků působení japonské investiční banky Nomura na českém trhu. Měl příležitost se s ní a jejím šéfem Randallem Dillardem setkat již na začátku devadesátých let, a to hned dvakrát. Poprvé, když Nomura radila ministerstvu zemědělství jak privatizovat kutnohorský Tabák. (Tehdy byl Tlustý náměstkem ministra zemědělství.) „Nomura nám byla doporučena z české, potažmo federální vlády. Spolupracovala s námi ale pouze v přípravné fázi, potom jsme se s ní rozešli, vzpomíná někdejší ministr zemědělství Bohumil Kubát. Japonská firma se prý snažila „spíše než radit jak privatizovat, komu privatizovat . Druhým důvodem rozchodu byly podle Kubáta špatné reference, které na Nomuru z Japonska přivezli někdejší ministr financí ČR Karel Špaček (nyní náměstek ministra Grégra) a ministryně obchodu a cestovního ruchu Vlasta Štěpová. Pivovarská epizoda. Přesto měl Tlustý příležitost setkat se s Nomurou u privatizace znovu, tentokrát pivovarů. Od srpna 1992 do října 1993 byl předsedou představenstva akciové společnosti Plzeňské pivovary, kde opět Nomura působila jako privatizační poradce. V představenstvu spolu s ním v té době seděl i Miroslav Kalousek a náměstek ministra dopravy a spojů Miroslav Sylla. V dozorčí radě byl již tehdy Libor Procházka z IPB. Úkolem státních úředníků bylo především uklidnit dvě znesvářené strany, které se přely o další postup privatizace, a stabilizovat podnik do příchodu soukromých majitelů. To se stalo v druhé polovině roku 1993. Pivovary ovládly investiční fondy, později ale majoritu koncentrovala IPB. Od roku 1997 do roku 1999 většinové podíly v Plzeňském Prazdroji a Radegastu postupně převzala Nomura, někdejší poradce. Loňský rok je prodala jihoafrickým pivovarům SAB za 629 milionů USD, téměř za 25 miliard korun. Tento obchod je pokládán za nejvýnosnější, který Nomura u nás udělala, a je otázkou, zda lze záležitost pivovarů a IPB od sebe při vyšetřování oddělovat. Nebylo nikdy například zveřejněno, za jakou cenu Nomura akcie pivovarů od IPB a s ní spřízněných firem vlastně získala. Japonské setkání Klaus–Tlustý. Se jménem společností Nomura se Vlastmil Tlustý setkal ještě jednou. Bylo to na sklonku roku 1997, těsně po „Sarajevu . Původně byl Tlustý řazen spíše k táboru odstřelovačů, ale nakonec se přimkl k Václavu Klausovi. „Na výkonné radě – myslím, že to byla již ta bouřlivá sobotní, kdy byla plná Sněmovní ulice (hlavní sídlo ODS v Praze – pozn. red.) lidí – vystoupil Tlustý s kritickým projevem vůči Klausovi. Ten však na něj následně také zaútočil a chtěl po něm, aby všem osvětlil, co dělal v Tokiu na soukromé návštěvě u Nomury, vzpomíná na štěpení ODS někdejší ministr a člen výkonné rady, který nechce být jmenován. Václav Klaus byl v září 1996, v době končících parlamentních prázdnin, na oficiální návštěvě Japonska. Jak uvádějí agenturní zprávy z tohoto období, uspořádal 6. září pracovní snídani s představiteli Nomura Securities. Právě v této době měl Tlustého v Tokiu zřejmě zcela náhodně potkat. Později Tlustého připomenutím této příhody argumentačně odzbrojil. Další svědek tehdejšího jednání výkonné rady Ivan Pilip týdeníku EURO tuto informaci potvrdil. „Pamatuji si, jak Klaus řekl, že když byl na oficiální návštěvě Japonska, stál tam Tlustý v uvítací delegaci Nomury, uvedl Pilip. Kocourkova koncepce. Japonská cesta v roce 1996 měla pro další osud IPB zřejmě podstatný význam. Zúčastnili se jí i vrcholní představitelé banky. Následující měsíc, 18. října 1996, se v tisku objevila první informace o tom, že Nomura má o IPB zájem. Václav Klaus to označil za „neuvěřitelně pozitivní zprávu . Poslední říjnový den lidé z Nomury již vedli v Praze jednání s vedením IPB a centrální banky. Později, 27. listopadu, vláda rozhodla o rychlé privatizaci státního podílu v IPB. Do debat kolem dalšího osudu banky se významně zapojil i poslanec Martin Kocourek, tehdy ekonomický poradce premiéra Klause. Připravil pro svého šéfa návrh privatizace největších čtyř bank, v němž se s rychlým prodejem IPB počítalo. V tomto směru obdobné návrhy přinesly i oba dva konkurenční projekty, z dílny ČNB a ministerstva financí. Předseda vyšetřovací komise Miroslav Kalousek se 21. července ohradil proti jejímu zpochybňování v médiích. „Komise prohlašuje, že až do ukončení svého mandátu se jím nebude zabývat a v žádném případě se jím nedá odradit od splnění svého úkolu, usnesli se parlamentní vyšetřovatelé.
Pěkně od konce „Byl jsem zvolen na návrh klubu, opakoval několikrát v Radiožurnálu 19. července Miroslav Kalousek na otázku, kdo ho do komise navrhl. Jak ale týdeníku EURO řekl jiný lidovecký poslanec Cyril Svoboda, Kalousek projevil o práci eminentní zájem sám. Do komise se dral. Podporoval jej předseda strany Jan Kasal. „Kdyby záleželo na mně, byl bych radši, kdyby v komisi seděli lidé, kteří s IPB nikdy neměli nic společného, dodal Svoboda. I ostatní politické strany si na základě dohody vybraly samy ze svých středů dva poslance, kteří je mají v komisi zastupovat. O práci byl nebývalý zájem, například v Unii svobody došlo na hlasování a Vladimír Mlynář neprošel o jeden hlas. Takto vybraná komise pak byla bez větších obtíží schválena. Předminulý pátek měla rozhodnout, zda bude ve vyšetřování postupovat od začátku (zda tedy začne tím, jak a proč přišel stát o majoritu), anebo od konce (bude nejprve prověřovat převod IPB na ČSOB). Karty byly rozdány zdánlivě jasně: zástupci ODS a KDU–ČSL chtěli začít od konce, ostatní od začátku. Jenže pak se František Ondruš (US) rozhodl podpořit návrh Kalouska a Tlustého. A protože rázem byl poměr sil pět na pět, začala komise pracovat podle scénáře navrženého předsedou Kalouskem. Tedy raději od konce.
Poslanecká desítka (členové parlamentní vyšetřovací komise IPB)
František Brožík(ČSSD) Ludmila Brynychová(KSČM) Jaroslav Gongol(KSČM) Miroslav Kalousek, předseda (KDU–ČSL) Martin Kocourek(ODS) Antonín Macháček(ČSSD) František Ondruš, místopředseda (US) Pavel Svoboda(US) Pavel Šafařík(KDU–ČSL) Vlastimil Tlustý(ODS)