I u velkého projektu se dá zabránit hloupostem, říká ministr obrany
Miroslav Kostelka. Narodil se 31. ledna 1951 ve Františkových Lázních. Počátkem sedmdesátých let vystudoval Vojenskou akademii v Brně, obor letištní technické zabezpečení. V letech 1986 a 1987 absolvoval v Brně operační postgraduální studium. V letech 1996 a 1997 prošel studiem na NATO Defence College v Římě. V armádě začal kariéru už v roce 1974 na štábní funkci na úrovni praporu. V letech 1982 až 1987 byl zástupcem náčelníka týlu protivzdušné obrany státu, od roku 1987 do roku 1992 byl zástupcem velitele letectva a protivzdušné obrany státu. Pak se stal na několik let celoarmádním inspektorem logistiky. V letech 1998 až 2002 působil v Kanadě, kde byl přidělencem obrany na české ambasádě. Po návratu se v únoru 2002 stal zástupcem náčelníka generálního štábu, v prosinci povýšil na prvního zástupce, v květnu 2003 se stal prvním náměstkem ministra a 9. června ministrem obrany. Mluví anglicky a rusky. Je ženatý, s manželkou Janou má dvě dcery a syna.
EURO: Nedávno se objevila informace, kterou jste okamžitě popřel. Chcete prý opustit vládu. Nebyl to pokus vás – člověka, který chystá vypsání několika miliardových tendrů - „odstřelit“? Nebo vy za tím žádné spiknutí nevidíte? KOSTELKA: I to je ale možné, třeba jsem někomu šlápl na kuří oko. Člověk samozřejmě nemá jen přátele, ale i nepřátele. To je normální život. Musím ale říct, že ta zpráva mě pobavila.
EURO: Přece jenom přes vás jdou velké peníze… KOSTELKA: My se každopádně snažíme, aby vše bylo co nejprůhlednější a nejčistší.
EURO: Třeba právě tohle může někomu vadit. KOSTELKA: U velkých tendrů, třeba u obrněných transportérů, je mi úplně jedno, jestli to bude ten, onen nebo nějaký úplně jiný. Hlavně musí splňovat parametry. Existují ale výjimky, třeba u nákupu nákladních automobilů. Konkrétně v tomto případě by byl hřích nevyužít zkušeností domácího výrobce.
EURO: To znamená, že nakoupíte tatry? KOSTELKA: Předpokládám, že to bude Tatra. Máme ta auta v armádě zavedená, jsou z větší části české výroby, cenové relace jsou velmi příznivé, máme k nim logistiku… Byl by nesmysl kupovat mercedesy nebo nějaké jiné zahraniční vozy. Tatra má velmi dobrý zvuk ve světě, je to vynikající auto, osvědčilo se v misích. Mnozí nám je závidí. Je ovšem fakt, že rozhodnuto zatím není. Závisí to na vládě, ta to musí projednat a odsouhlasit. (5. května vzala vláda tento záměr na vědomí - pozn. red.)
EURO: Čekáte, že se objeví nějaký problém? KOSTELKA: Nedomnívám se, že by nějaký byl.
EURO: Kolik aut nakoupíte? KOSTELKA: Nákup uskutečníme ve dvou fázích. Ve střednědobém plánu máme zatím první etapu, která končí v roce 2010 a v níž nakoupíme 512 kusů. Celkem jich bude 976, z toho 552 bude valník a 424 podvozky pro nástavby.
EURO: Armáda má dlouhodobě potíže s velkými zakázkami. Za vašeho předchůdce Tvrdíka chtěla koupit 440 obrněných transportérů, dnes mluvíte o 243 kusech. Letadel L-159 jste nakoupili 72, o pár let později jste ale zjistili, že jich budete muset více než polovinu prodat, protože je neuživíte. Tanků T-72 se mělo modernizovat 350, zůstalo jich pětatřicet… Nečeká nás něco takového znovu v případě transportů za 25 miliard korun? Nespočítali jste to špatně? KoSTELKA: Že jich bude moc? Ne, to určitě ne. Právě transportéry byly původně plánovány na vyzbrojení dvou brigád. Poté, co se změnila koncepce, jsme se rozhodli, že budeme mít jednu brigádu na kolových transportérech, tedy dva prapory plus jeden lehký prapor, a druhá brigáda že bude na pásových bojových vozidlech pěchoty. Plus tanky, samozřejmě. Takže počet transportérů vyplývá z koncepce výstavby Armády České republiky. Určitě jich nebude víc, než je potřeba.
EURO: Takže jste si naprosto jistý, že 243 je tentokrát už konečné číslo? KOSTELKA: Ano, naprosto jistý. Dvě stě čtyřicet tři. Po mnoha peripetiích a mnoha propočtech došel generální štáb k tomuhle číslu, a to už delší dobu drží a držet bude. Protože už je to opravdu dobře spočítané.
EURO: Vylučujete, že by se opakovalo to, co s tanky, letadly L-159, stíhačkami…? KOSTELKA: Myslíte třeba, že bychom je zase chtěli někam prodat? To ne. Spíš bychom jich potřebovali víc, ale ten počet vychází z našich ekonomických možností.
EURO: Proč jste vyhlášení tendru na transportéry už poněkolikáté odložili? KOSTELKA: Protože naším zájmem je, aby to nebyl projekt postavený právě tak, jak se ptáte, jako třeba na letadla L-159. Chceme, aby byl naprosto průhledný, kvalitně ošetřený právně i ekonomicky. Mnohdy, když se na začátku šetří peníze, tak se v závěru ukáže, že se udělala chyba a náklady narůstají. Už teď se píší články o tom, že transportéry budou nakonec stát sto miliard. To je hloupost. Nechali jsme si provést audit, ten nám ukázal některá rizika a my tam teď ty výsledky musíme zapracovat. A i kdybych měl ten tendr zpozdit o tři měsíce, je mi to úplně jedno. Já prostě chci, aby bylo všechno čisté, po právní a obchodní stránce naprosto precizně zpracované. Aby výsledek byl perfektní.
EURO: Vyhlášení bylo vždy odloženo na poslední chvíli. Co se stalo? Byl jste to vy, kdo si dupl a zarazil to? KOSTELKA: Samozřejmě. Pokud nám renomovaná firma vypracuje právní audit, který poukazuje na rizika, tak mojí povinností je - nejen jako ministra, ale i jako daňového poplatníka a občana této země - na to reagovat.
EURO: Prý jste s prací týmu, který měl na starosti přípravu tendru, dost nespokojený. Je to tak? Kostelka: Řada věcí se mi nelíbila, několikrát jsem jim to vracel. Chci, aby to bylo bez chyb. Byl bych nerad, aby mně, až jednou odejdu, což může být brzy nebo až za dva roky, někdo říkal, že já jsem byl ten, který vymyslel nějakou hloupost.
EURO: Jste si jistý, že u takhle velkého projektu se dá zcela zabránit nějakým „hloupostem“? Kostelka: Dá. Třeba tím, že najmeme firmu, která bude projekt řídit. Někdy je takový postup daleko ekonomičtější a lepší než vytvářet nějaké týmy, třeba z vojáků a civilů přímo na ministerstvu obrany. U nás takové případy normálně řeší maximálně deset lidí. Ale projekt za pětadvacet miliard – nejde jen o jeho přípravu, ale i náběh a vlastní průběh - je tak složitý, že si zaslouží velmi podrobné zkoumání a péči. Ty peníze se určitě vrátí.
EURO: Nezbavujete se tím odpovědnosti? Když se v budoucnosti objeví nějaký průšvih, řeknete, já nic, za to může poradce… Kostelka: Bude to muset být natolik renomovaná firma, že si nějaký průšvih nebude moci kvůli svému jménu dovolit.
EURO: Co když přijde „seshora“ nějaké politické rozhodnutí jako u letadel L-159, které vaše plány zvrátí? Kostelka: Já tam nic takového nevidím. Jde o to vybrat toho, kdo bude mít nejvýhodnější nabídku odpovídající našemu zadání. Žádné politické tlaky bych v tom nehledal.
EURO: Uvádíte, že obrněné transportéry, které chcete koupit, budou stát 25 miliard. Jak jste k tomu číslu došli? Kostelka: Spočítali jsme to. Zatím jsou na to ty peníze takto vyčleněny. A možná že firma, kterou pověříme, nám nalezne způsob, jak ty peníze investovat lépe. Výhodnější kontrakt, posunutí plateb…
EURO: Letadel L-159 jste od vodochodského Aera nakoupili dvaasedmdesát. Jedno havarovalo, takže jste na jedenasedmdesáti. Kolik jich chcete prodat? Kostelka: Když všechno půjde normálně, protože to samozřejmě souvisí s projektem nadzvukového letadla, tak uvažujeme o tom, že by nám stačila jedna letka. Čtyřiadvacet letounů plus čtyři, maximálně šest letadel jako záloha. Zbytek by šel na odprodej. Z utržených peněz bychom chtěli od Aera koupit dvě dvoumístná letadla L-159B. Ještě je nemáme, a to já vidím jako chybu.
EURO: Nebudete si s Aerem vzájemně konkurovat při hledání kupců? Kostelka: O tom jsme už s Aerem mluvili. Není to otázka konkurence. Většina potenciálních zákazníků Aera, kromě několika málo výjimek, chce totiž dvoumístnou variantu L-159B. To znamená, že Aero by více vyrábělo dvoumístná letadla a jednomístná letadla by nebyl problém prodat z armády.
EURO: Takže se domluvíte na společné strategii: Aero vyveze dvoumístnou cvičnou verzi letadla L-159 a vy to doplníte jednomístnou? Kostelka: Samozřejmě.
EURO: Je nějaký takový obchod na spadnutí? Že byste nakonec přece jenom nemuseli žádná přebytečná letadla nákladně zakonzervovávat? Kostelka: Nechci věštit, ale některé projekty vypadají nadějně. Opakuji, velmi nadějně. Musím to zaklepat. Letoun L-159 je skutečně vynikající výrobek a byla by hrozná škoda o něj přijít. Nejen pro armádu, ale i pro Českou republiku.
EURO: A co pasivní radar Věra, nástupce slavné Tamary? To je také vynikající výrobek? Kostelka: To je opravdu unikát. Na všech svých zahraničních cestách o něm mluvím. Česká armáda chce odebrat dvě mobilní soupravy, jednu letos do listopadu, abychom splnili náš závazek vůči NATO, a pak v roce 2005 další. Jednu můžeme používat doma, i když už jeden stacionární systém máme, a druhou můžeme nabízet do společných operací NATO. Bude to výhodné i ekonomicky.
EURO: Nebyla by příprava jednotky ohrožena, pokud by výrobce prodal jednu Věru Číně? Kostelka: Máme vše smluvně ošetřeno. Asi by nechtěli platit penále, takže by to museli stihnout.
EURO: Znamená to, že by pardubická Era stihla vyrobit do poloviny června jeden radar pro Čínu a pak ještě jeden do listopadu pro potřeby české armády? Kostelka: Pravděpodobně. On to měl být ale trošku odlišný výrobek, nemělo jít o identické radary.
EURO: Proto jste měl výhrady proti prodeji Věry do Číny? Kvůli specifickým úpravám radaru? Kostelka: Ano, samozřejmě. Je pravda, že ho zřejmě chtěli použít proti americkým lodím (v úžině mezi Čínou a Tchaj-wanem operují americké letadlové lodi, a právě proto se prodej Věr Číně snažily USA zablokovat – pozn. red.). Já si ale navíc myslím, že se nám podaří Věru prodat i do koaličních států.
EURO: Věříte, nebo už i něco konkrétního víte? Kostelka: Věřím tomu.
EURO: Co si myslíte o tom, že ministr průmyslu a obchodu udělil Omnipolu licenci na vývoz Věry do Číny? Kostelka: To se zeptejte ministra Urbana.
EURO: Vy jste se ho neptal? Kostelka: Ne.
EURO: Bylo to přece dost zvláštní. Vy jste souhlasili jen podmínečně, ministerstvo zahraničí mělo silné výhrady, měl se k tomu ještě vyjádřit premiér. A najednou letos v lednu byla licence udělena… Kostelka: Myslím, že tato otázka bude vyřešena v nejbližší době. Buď ano, nebo ne. Teď je o tom zbytečné spekulovat, protože do týdne, do čtrnácti dnů v tom bude jasno.
EURO: A myslíte si, že pak budete řešit i to, jak je možné, že byla licence vůbec udělena? Kostelka: To není otázka na mě, to je otázka na ministra průmyslu a obchodu.
EURO: Ale on o tom přece musel dobře vědět. Licenční správa na jeho ministerstvu to přece neudělala sama o sobě. Kostelka: Já nejsem ministrem průmyslu a obchodu.
EURO: Jste ale člen vlády. A ta by se tím měla zabývat, ne? Kostelka: Já bych řekl, že se tím možná i bude zabývat. Stoprocentně se tím bude zabývat určitý kolektiv lidí.
EURO: Pod státními Leteckými opravnami Malešice vzniklo 1. dubna Centrum leteckého výcviku. Pronajali si od vás letadla, na kterých cvičí vaše vojenské piloty, a vy jim za to platíte. Proč?
Kostelka: Prodávají nám výcvik. Navíc existuje hezká vize, kterou ale ještě musíme zabezpečit. Toto centrum by totiž mohlo cvičit i zahraniční piloty. Současné náklady na naše piloty jsou s těmi původními srovnatelné, ovšem šli jsme do toho s tím, že při výcviku zahraničních pilotů centrum půjde pro českou armádu s cenou dolů.
Rozdíl je zejména v hodnotě instruktora. Dnes, když si vezmete osobní náklady na vojáky z povolání, jsou značně vysoké. U důstojníka to totiž není jenom plat, ale i příspěvek na bydlení, sociální dávky, rehabilitace, všechny ty výhody, které zcela správně vojákům patří. A to nám v tomhle případě odpadá.
EURO: Armáda výcvik pro zahraniční piloty provádět nemůže? Kostelka: Ne. Je státní organizací, nemůže podnikat.
EURO: Aero Vodochody se před pár dny dohodlo s maďarskou armádou, že bude jejím pilotům poskytovat výcvik na dvoumístných letadlech L-159B. Takže v ideálním případě by v budoucnosti mohly Letecké opravny Malešice koupit i dvoumístná letadla L-159 a armádní výcvik by se dělal u nich? Kostelka: Musíme rozlišovat dvě věci. První rovina je základní výcvik. Vrtulové letouny, vrtulníky a tryskové letouny kategorie L-39 nebo L-59. A druhou rovinou je pokračovací výcvik na L-159. Protože dvoumístnou variantu má zatím jenom Aero, tak my nejsme schopni – kromě trenažéru – výcvik provádět sami. To znamená, že někde musí vzniknout výcvikové centrum, ať už to bude v Pardubicích anebo v polském Deblinu. I o tom už jsme s Poláky jednali.
EURO: Ale obecně je to tak, že je pro vás výhodnější a levnější nakupovat letecký výcvik mimo armádu? Kostelka: Určitě, v případě, že se podaří ještě přidat ten zahraniční výcvik. Zájem o to je. Jednali jsme se Slováky, Maďary, Poláky…
EURO: Co když se to nepodaří? Kostelka: Doufám, že ano. Malešické opravny od nás dostaly úkol, že to prostě mají takhle zabezpečit.
EURO: Začne se vám to finančně vyplácet už při prvním zahraničním zákazníkovi? Kostelka: Já tomu pevně věřím. Nakonec, kdyby se ukázalo, že je to nevýhodné, tak je kdykoli možnost tady výcvik pilotů ukončit. Tak je podepsaná smlouva. Prostě by nám vrátili letadla.
