VYSOKÁ CENA ZA ROZBITÉ HRNCE

Debakl může ovlivnit další chod reforem v celé Jižní Americe

Vše nasvědčuje tomu, že kdysi nejbohatší jihoamerická země se po vyhlášení platební neschopnosti pokusí zavést vlastní hospodářský model, dost vzdálený od západního. Odborníci se obávají, že se bude značnou měrou opírat o ochranářství a jev nazývaný „neopopulismus“. Mezinárodní měnový fond a jeho hlavní akcionář USA si nyní kladou otázku, nakolik předpokládané změny v Argentině ovlivní další průběh reforem v ostatních jihoamerických zemích.
Mezinárodní měnový fond (IMF), kterému v Argentině trčí dobrých 20 miliard dolarů, oznámil, že situaci v dlužnické zemi nyní bedlivě sleduje. Ve vládních pracovnách v Buenos Aires si podávají dveře zástupci zahraničních firem, jimž v důsledku krize hrozí miliardové ztráty. „Nevíme, proč bychom právě my měli nastavit polštář devalvačnímu úderu,“ prohlásil nejmenovaný španělský bankéř pro list Finanacial Times. Popuzená Evropa.
Západní tisk několikrát vyslovil podezření, že argentinský prezident Eduardo Duhalde dělá vše pro to, aby za ekonomický debakl co možná nejvíce zaplatili zahraniční investoři. Tento týden požádal ropné firmy (mimo jiné španělský Repsol-YPF a Pan American Energy), aby přelily do státní pokladny 1,2 miliardy dolarů, neboť vláda zoufale potřebuje hotové peníze. Možná je to lepší varianta než zvažovaná dvaceti, možná třicetiprocentní daň z exportu ropy. Ten v roce 2000 dosáhl 3,5 miliardy dolarů. Z takto získaných zdrojů chce vláda v Buenos Aires částečně kompenzovat ztráty bankám, jejichž četná aktiva byla konvertována z dolarů na pesa (například půjčky domácnostem do 100 tisíc dolarů), ale závazky zůstaly v dolarech. Podle odborných odhadů může takový „špás“ přijít na šest až patnáct miliard dolarů. „Je to vyloženě loupežnická daň,“ vyjádřila se španělská firma Repsol–YPF.
Španělský premiér José Maria Aznar apeloval na prezidenta Duhaldeho, aby chránil také zájmy cizích investorů. Připomněl mu, že Španělsko v prosinci roku 2000 přispělo do mezinárodního finančního balíku pro Argentinu miliardou dolarů. Naléhavý dopis přišel diplomatickými kanály do Buenos Aires také z Paříže.

Impuls pro Mercosur?
Argentina je významným členem obchodního seskupení Mercosur, třetího největšího na světě s úhrnným obratem zboží a služeb za zhruba bilion dolarů ročně. Vývoj na její scéně proto bedlivě sledují další členové - Brazílie, Uruguay a Paraguay – a přidružené země Chile s Bolívií. Ač to zní paradoxně, argentinský debakl by mohl pomoci zabránit další dezintegraci tohoto bloku. Odpadly totiž dvě velké překážky, jež nebyly po chuti partnerům. Zanikla vazba argentinského pesa na americký dolar a hlavně odešel ministr hospodářství Domingo Cavallo, očividně nepřející mnohostranné obchodní spolupráci na jihoamerickém kontinentu. Ten preferoval dvoustranné dohody s USA a Evropskou unií. Cavallovým odchodem tak padla politická překážka bránící dalšímu prohloubení spolupráce v Mercosuru. Prezident Duhalde se chce v rámci Mercosuru orientovat hlavně na Brazílii. Ta otevřeně kritizuje plán USA na vytvoření Amerického pásma volného obchodu (FTAA) v roce 2005, neboť podle ní není možné otevřít trh velmoci, jež brání dovozu jihoamerických agrárních produktů.

Dopad na politiku. Diplomaté, kteří se ve Washingtonu zabývají Jižní Amerikou, s nelibostí zaznamenali Duhaldovo prohlášení, že jeho země se už nebude řídit „perverzními recepty“, které ekonomice předepisoval IMF. Nevylučují, že Argentina se pokusí uplatnit vlastní „populisticky ochranářský“ model.
To by mohlo inspirovat i další jihoamerické země, neboť Argentina má na subkontinentu mnohem větší politický vliv, než by odpovídalo její hospodářské síle. „Argentina v minulosti často exportovala politické teorie, které měly značný vliv v sousedních zemích,“ píše list The Miami Herald. Připomíná, že z Argentiny pocházel Ernesto „Che“ Guevara, „hvězda“ světového marxismu šedesátých a sedmdesátých let. Argentinec Raúl Prebisch, svého času jeden z čelných ekonomů OSN, zase rozpracoval ochranářskou politiku pod heslem „substituce dovozu“. Na ní mnohé latinsko-americké země lpěly během sedmdesátých let. A v roce 1991 přišel „miláček Wall Streetu“ – argentinský ministr hospodářství Domingo Cavallo, který neváhal otevřít zemi zahraničnímu zboží a kapitálu. Američtí oficiální činitelé nevylučují, že jihoamerický subkontinent se v důsledku argentinského debaklu od USA, a tedy i modelu tržní ekonomiky, poněkud vzdálí. Do jaké míry, to by měly napovědět letošní parlamentní volby, k nimž se schyluje například v Kolumbii (květen) nebo v Brazílii (říjen). V těchto i jiných jihoamerických zemí jsou dost „silní v kramflecích“ levicoví populisté. Washington ale může doufat, že prohrají. Jako – přes četná očekávání – neprošli levicoví a populističtí kandidáti v Nikaragui, Hondurasu či Peru.