Vysoká hra v Dlouhé

Dlouholetý šéf arbitrů Bohuslav Klein končí, hledá se jeho nástupce

Perex:
Předseda Rozhodčího soudu při Hospodářské a Agrární komoře je vlivná a prestižní funkce. Proč se tedy šest měsíců před volbami zdá, že ji nikdo nechce? Právě proto.

V Dlouhé ulici v Praze je dům, v němž prý svá díla kdysi přátelům předčítal spisovatel Franz Kafka. Dnes v něm sídlí Rozhodčí soud při Hospodářské komoře a Agrární komoře České republiky. Ze tří stálých rozhodčích soudů v Česku je nejznámějším a nejsilnějším. Ze slabé instituce, která v polovině devadesátých let měla skoro víc dluhů než zájemců o rozetnutí pří, se stalo vlivné sudiště. Jeho arbitři od té doby rozhodovali o sporech v hodnotě desítek miliard korun.
Příští rok na jaře končí funkční období současnému vedení v čele s Bohuslavem Kleinem. Sedmapadesátiletý právník je předsedou rozhodčího soudu patnáct let a pokračovat nechce. Kdo ho nahradí a kam soud nasměruje? Kafkovsky absurdních rozměrů sice nedosahuje ani jedna z otázek, ale hledání odpovědi je přesto spletité. Ukazovat karty chce zatím jen málokdo ze zainteresovaných. Týdeník EURO se půl roku před klíčovou volbou pokusil zmapovat situaci.

Dost bylo Kleina Bohuslav Klein je zatím v podstatě jediným předsedou rozhodčího soudu v jeho moderní historii. Právní komunita o tomto milovníkovi automobilových veteránů, architektury a rocku, který občas nejde daleko pro ostřejší slova, mluví vesměs s respektem. Jako rozhodce si ho vybíral například miliardář Karel Komárek. Za Kleinova vedení si soud získal značnou prestiž doma i v zahraničí. Počet ročně řešených arbitráží se během jedenácti let více než zdvacetinásobil. „Řekl bych, že soud vedu dobře a mohl bych ho vést i dál. To však nepotřebuje. Dost bylo Kleina,“ soudí. Na jaře se proto plánuje ucházet pouze o post v předsednictvu. „Kdyby však i to vadilo, nemám problém odejít úplně,“ dodává.
Pokračování na postu předsedy si už rozmýšlel před současným funkčním obdobím. Tehdy se však pro další tři roky v čele soudu rozhodl. Coby rozhodce chce působit i nadále. O nástupci sice má jasnou představu, ale podělit se o ni nechce. „Člověka, který by to po mně mohl dělat, jsem vytypoval a jméno jsem sdělil.“ Měl by to dle něho být právník, uznávaný nebo aspoň „ne většinově nenáviděný“ a hovořící minimálně dvěma světovými jazyky. Navíc by neměl postrádat zkušenost a finanční zajištění. Bohuslav Klein je sice za práci předsedy odměňován, ale jde dle něho o „marginální peníze ve vztahu k jeho ostatním příjmům“. Ty pocházejí právě z arbitráží. Obecně jde o desítky tisíc za vnitrostátní řízení a statisíce až miliony korun za velké mezinárodní případy.

Na lopatu jen jednou To, že se o volbě šéfa soudu mluví mnoho měsíců před jejím konáním, připisuje Klein pozici, kterou si instituce z Dlouhé stačila vybudovat. Funkce se dle něho stala zajímavou i jistým nedorozuměním. „Mým základním požadavkem na předsedu soudu je, aby nikoho nepustil k probíhajícím rozhodčím řízením. Nikomu nesmí otevřít spisy. Nesmí nic říct. Nesmí podléhat politickým vlivům nebo tlakům velkých společností. Udělá-li to, je to cesta do pekla.“ Jeho přístup je prý dostatečně známý, a proto se často nesetkává s tlaky na svou osobu. Klein vcelku otevřeně hovoří o tom, že dřív, během kariéry v zahraničním obchodě, pracoval pro ekonomickou kontrarozvědku. Dokud tento fakt nebyl „notoricky známý“, pokoušeli se ho údajně někteří zasvěcení touto informací „vydírat.“ „Kdykoli se objevily tyto snahy, řekl jsem, klidně to zveřejněte. Tlaku na sebe však nevyhovím,“ přiznává.
Z titulu své funkce do arbitráží v určitých případech zasahovat může. Jmenuje rozhodce, pokud si ho strany nedokážou určit samy. A také předsedu rozhodčího senátu, pokud se na něm neshodnou rozhodci jmenovaní stranami. Neformální kroky však Klein odmítá. „Je možné, že mi někdo prostřednictvím určitých emisarů něco vzkáže, nenechám se tím však ovlivnit,“ tvrdí. Otázkou však zůstává, jak se s tímto jevem vypořádá jeho následovník – ať už to bude kdokoli.

Ten, a nebo někdo jiný
Nic takového jako oficiální kandidatura na šéfa rozhodčího soudu sice neexistuje, ale v právnických kruzích se některá jména skloňují víc než jiná. Často jde o lidi, kteří už v předsednictvu soudu působí. Jako jeden z mála deklaruje zájem o nejvyšší pozici, případně o místo ve vedení Vít Horáček, arbitr a partner advokátní kanceláře Glatzová & Co. „Nejsem člověk, který bude někde prosit, aby ho zvolili. Žádné formální snahy vyvíjet nebudu,“ říká. Signály o podpoře prý má, ani on však nechce mluvit konkrétně. Hovoří se i o Miroslavu Bělinovi, jehož advokátní kancelář sídlí shodou okolností ve stejné budově jako rozhodčí soud. „Jsem v prvním funkčním období (jako člen předsednictva – pozn. red.) a neměl bych nic proti tomu pokračovat,“ vzkázal Bělina týdeníku EURO.
Radek Pokorný z advokátní kanceláře Pokorný, Wagner & spol. zase na rovinu říká, že šéfem soudu být nechce. „Z milionu důvodů. Nemám na to ani zdaleka zkušenosti. A neměl by to být praktikující právník z velké právní firmy,“ vysvětluje. Pozice v širším vedení soudu by však zajímala i jeho. Okrajově se zmiňuje i doktor práv a medicíny Dan Podstatzky-Lichtenstein, který působí jako arbitr a samostatný advokát. I ten však týdeníku EURO sdělil, že je „v současné době celá záležitost předčasná“. Mluví se také o Zdeňkovi Somrovi, viceprezidentovi Hospodářské komory. Ten týdeníku EURO potvdil, že by chtěl být znovu v předsednictvu rozhodčího soudu. Otázku předsedy soudu zatím ponechává stranou. Nejsou to samozřejmě všichni zájemci. Ti další však svá přání úzkostně tají.

Potíže k řešení Rozhodčí soud v posledních letech nepopiratelně expandoval, ale ani jemu se nevyhnuly problémy. Nový předseda se s nimi bude muset vypořádat. V případě sporů tuzemské a zahraniční strany dle některých názorů nastává, že se zahraniční společnost snaží arbitráž „odtáhnout“ na cizí sudiště. Myslí si to třeba šéf Hospodářské komory Petr Kužel. Rozhodčímu soudu pak utíkají peníze, které strany za řízení platí. A do jisté míry mu klesá i reputace. Bohuslav Klein to tak však nevidí. O tom, kde se případný spor povede, bývá dle něho díky rozhodčí doložce rozhodnuto dávno předtím, než nastane. A dodává, že počet mezinárodních sporů roste.
Dalším problémem je kvalita arbitrů a jejich nálezů. Některé velké tuzemské společnosti včetně bank přestaly k instituci v Dlouhé rozhodčí doložky dávat. Obávaly se nálezů, jejichž kvalitu a obsah nelze předem odhadnout. Klein však podobné stížnosti odmítá. „Kdyby měla listina rozhodců pět lidí a jen oni mohli spory rozhodovat, pak možná. Jsou jich však na ní i se zahraničními arbitry tři stovky. Že by si v této situaci banky nevybraly, tomu nevěřím,“ zlobí se. Prohravší strana má dle něho téměř vždy sklon říkat, že arbitráž byla zmanipulovaná. A dodává, že jedná-li někdo proti smlouvě nebo právu, rozhodci za to nemohou. Přiznává však, že potíží je rozkolísanost judikatury neboli to, že různí arbitři mohou dva stejné nebo podobné případy rozhodnout odlišně. Řešení však zatím nezná. Jde totiž o určitou daň za neveřejnost, která je arbitrážím vlastní. Soud také bude muset rozšířit svou elektronickou agendu, kterou již zahájil.

Favorita nesdělím Klíčové slovo budou mít při volbě dva muži. Petr Kužel, prezident Hospodářské komory a rozhodce, a Jan Veleba, který je v čele Agrární komory. Mandát současného vedení končí na konci května. Volba se uskuteční tak, že představenstva obou komor zvolí předsednictvo rozhodčího soudu, které si ze svého středu vybere předsedu. S návrhem na složení nového předsednictva přitom přichází současný šéf soudu Bohuslav Klein. Tolik oficiální pravidla. Praxe si je však trochu upravila.
Klein přiznává, že jeho „kandidátní“ listina je spíše formální a v minulosti na ní bývala jména, na nichž se už dříve obě komory shodly. Stejné to téměř určitě bude i nyní. „Jiné řešení nemá smysl,“ říká. Dle Petra Kužela všichni, kdo chtějí být v předsednictvu, vědí, že musejí do jara zaslat svůj požadavek jemu nebo Janu Velebovi. Kuželův sekretariát už dnes eviduje zhruba dvacet zájemců. Jsou mezi nimi i lidé ze současného vedení soudu. O svém favoritovi Kužel mluvit nechce. „Dohodli jsme se s Janem Velebou, že otázka předsedy zůstává otevřená. Samozřejmě, že tam však jsou některá jména, která bych v předsednictvu rád viděl,“ konstatuje pouze. Úkoly pro nového šéfa vidí mimo jiné ve větší propagaci rozhodčího soudu u středních firem a u bank.

Neklid se zvyšuje Agrární komora dle vyjádření jejího šéfa ani minulý týden svého kandidáta ještě neměla. Veleba však tvrdí, že okolo nadcházejících voleb je živo mnohem víc, než když se vedení soudu volilo minule. „Jsme v situaci zvyšujícího se neklidu,“ konstatuje lakonicky. Jakkoli prý budou agrárníci své kandidáty pečlivě hledat, Veleba připouští, že aktivnější v celém procesu bude zřejmě Hospodářská komora. Mimo jiné proto, že má ve svých řadách víc právníků. Zároveň však přiznává, že do volby plánuje mluvit. A jeho názor bude „určitě mít větší váhu“, než když se hlasovalo naposled, přestože prý nakonec půjde o rozhodnutí vydiskutované dopředu. A o místo v předsednictvu soudu, v němž už dnes je, se hodlá znovu ucházet.
Jan Veleba říká, že nemá důvod předsedu Kleina kritizovat. Má-li prý na něčem zásluhu, pak je to striktní vyžadování nestrannosti. Prezident Agrární komory pouze naznačuje určité dřívější problémy v komunikaci mezi vedením soudu a komorami. On potíže neměl, protože jako člen vedení je s děním na soudu dobře obeznámen. „Neškodilo by však, kdyby komunikace byla pravidelnější a těsnější,“ říká. A dodává, že v poslední době už tato situace nastává. Dle Bohuslava Kleina takový problém však neexistoval a jeho „existence“ se patrně někomu hodí. Petr Kužel se k této otázce vyjádřit nechtěl. Nový člověk ve vedení soudu by dle Veleby mohl také být „kreativnější“ ve vztahu k médiím. Rozhodčí soud se prý v nich objevuje málo. Následující měsíce to pravděpodobně změní.

Box 1:
Co je rozhodčí soud

Rozhodčí soud při Hospodářské a Agrární komoře má dlouhou tradici. Vznikl před 60 lety, ale za komunistického režimu řešil po většinu doby jen spory v zahraničním obchodě mezi státy bývalého bloku Rady vzájemné hospodářské pomoci (RVHP). Forma arbitráží v Česku se zásadně proměnila se zákonem o rozhodčím řízení z poloviny devadesátých let. Od té doby může rozhodčí soud v Dlouhé řešit i spory mezi jednotlivci, tuzemskými společnostmi, jejich zahraničními konkurenty a v určitých případech i státy. V čele rozhodčího soudu je třináctičlenné předsednictvo, které si ze svého středu volí předsedu. Funkční období trvá tři roky. Soud vede listiny rozhodců – jejich celkový počet je dnes okolo tří set. Arbitrem však může být i osoba, která na seznamu není zapsaná a nemusí jít ani o právníka. Rozhodčí řízení je na rozdíl od soudního neveřejné. Jeho výhodou bývá rychlost a obvykle i nižší náklady na vedení sporu.

Box 2:
Arbitrážní houština

Zákon o rozhodčím řízení přinesl vedle stálých rozhodčích soudů i takzvané ad hoc rozhodce. Ad hoc arbitři si někdy vytvářejí arbitrážní centra, která jim organizačně pomáhají. Nejde však o permanentní tribunály. Oproti tomu stálé rozhodčí soudy – vedle soudu v Dlouhé ulici jde i o Burzovní rozhodčí soud při Burze cenných papírů Praha a o Rozhodčí soud při Českomoravské komoditní burze Kladno – mohou být zřízeny jen na základě zákona. Řídí se vnitřními předpisy publikovanými v Obchodním věstníku a jejich činnost je institucionalizovanější. Nelze říct, že by arbitráž před stálým rozhodčím soudem byla vždy lepší než před ad hoc arbitrem. Někteří lidé působí u stálých rozhodčích soudů i jako ad hoc arbitři. V České republice jsou vztahy mezi těmito konkurenty poměrně vyhraněné. Stálé rozhodčí soudy často viní ad hoc arbitry ze špatné pověsti, kterou rozhodčímu řízení jako celku dávají. Nelíbí se jim ani, že svými názvy někdy matou veřejnost. Ad hoc rozhodci oproti tomu naznačují, že stálé rozhodčí soudy nevidí rády konkurenci na trhu.

Tabulka:
Trvalý nárůst
Počet sporů, které rozhodčí soud v Dlouhé rozhodoval v uplynulých letech

Rok Celkový počet sporů Mezinárodní spory Domácí spory
1998*90*40*50
1999*130*41*89 2000*192*40*152
2001*216*33*183
2002*282*54*228
2003*450*47*403
2004*598*54*544
2005*869*60*809
2006*1238*79*1159
2007*1210*75*1135
2008*1485*92*1393
2009 (stav k 20. listopadu)*2027*112*1915

Pramen: Rozhodčí soud při Hospodářské a Agrární komoře