Drtivá většina manažerů si myslí, že banky se dopustily kartelového jednání
Myslíte si, že největší banky v ČR zneužívají své postavení ke zvyšování poplatků?
- 1) ano 81,1 %
- 2) ne 17,2 %
- 3) nevím, nemám názor 1,7 %
Správní řízení s velkými bankami, operujícími na českém trhu, zahájil v polovině května Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS). Česká spořitelna, Komerční banka a Československá obchodní banka jsou obviněny z kartelu při řešení výše poplatků od klientů. V případě, že jim bude dohoda prokázána, mohou finanční domy dostat pokutu až do výše deseti milionů korun. Otázka Manažerského barometru byla proto zaměřena právě na to, zda velké banky v Česku své postavení zneužívají ke zvyšování poplatků. Přes 81 procent respondentů pravidelné ankety si myslí, že bankovní ústavy využívají situaci.
Autor první odpovědi konstatuje, že hlavní problém je v nápaditosti a v tvůrčím přístupu bankovních úředníků: „Banky si usnadňují život tím, že poplatky vyrovnávají svoji neschopnost půjčovat. Každý, kdo si zkusil v Čechách půjčit, a nezastupoval renomovanou firmu, neuspěl. V bankách sedí nekreativní úředníci, kteří nejsou schopni ani oprávněni cokoliv vyřídit. Jediným zdrojem zisků tak jsou půjčky renomovaným firmám, hypotéky a poplatky.“
Jiný manažer je toho mínění, že za džungli v této oblasti do jisté míry může centrální banka: „Při konstrukci různých poplatků zejména tři největší banky na českém trhu zneužívají svého dominantního postavení, neboť svoje poplatky neuvádějí klientům přehledně, možná je to dokonce taktika, neboť když už klienta jednou získají, jsou si vědomy faktu, že ochota českého klienta měnit banku je ve srovnání s EU nízká. Jako typický příklad netransparentních poplatků lze uvést případ, kdy klient zaplatí kromě poplatku za výběr z bankomatu také ještě poplatek za účetní položku a pak ještě za výpis karetních transakcí a podobně. Obávám se, že poplatková džungle je následkem chybějící legislativy v této oblasti a krajní benevolence ČNB.“
Finanční domy se podle následujícího názoru nepřizpůsobily po privatizaci proměnám trhu: „Během období „raného kapitalismu v Čechách“ (respektive „bankovního socialismu“) rozdaly státem vlastněné banky kvůli nezkušenosti, korupci, kriminalitě a nepochybně také na politickou objednávku úvěry v objemu stovek miliard Kč, jejichž značnou část museli následně za skutečné dlužníky uhradit daňoví poplatníci. IPB byla jen špičkou ledovce, ale v podstatě totéž se „pod hladinou“, méně viditelně, dělo i v ČS, KB … nemluvě o spoustě malých bank, které dnes už neexistují. Po privatizaci se velké banky začaly chovat naprosto opačným způsobem a na podnikatelské záměry jsou ochotny půjčit jen tomu, kdo je úvěr schopen přejistit na 130 procent a více nebo kdo má dostatek vlastních prostředků (jenže takové podnikatelské subjekty zpravidla bankovní zdroje nepotřebují). Jelikož v byznysu platí známé pravidlo „high risk = high profit, low risk = low profit, no risk = no profit“, nejsou české banky při svém současném přístupu k financování ekonomiky zřejmě schopny dostatečně vydělávat v podnikatelské sféře, a proto se zaměřily na získávání peněz „úřednickým“ způsobem a účtují nehorázné poplatky těm, kteří nemohou jít jinam. Stačí si zajet za hranici a v pobočce některé zahraniční banky, jež je součástí stejné bankovní skupiny jako její česká sestra, požádat o zřízení účtu, vydání platební karty nebo schválení kontokorentního úvěru. Na první pohled jsou zřejmé diametrální rozdíly.“
Za mnohem horší fakt označuje tento ředitel to, že při uzavírání smlouvy s bankou musí de facto souhlasit i s jejím dalším postupem při účtování služeb: „Na rozdíl od ÚOHS a České obchodní inspekce nepovažuji za nesprávnou výši poplatku, ale zejména fakt, že jako klient musím již při uzavírání smluv souhlasit s poplatky, které si banka teprve v budoucnu vymyslí. Jako zákazník nemůžu nijakým způsobem ovlivnit jejich výši, přitom banka jednostranně zvyšuje poplatky, protože ví, že jako klient s tím nemůžu nic dělat. Poplatky za zrušení jsou nejen vysoké, ale když si vyberu jinou banku, musím ještě řadu měsíců mít stále účet otevřen a tedy platím poplatky dvěma bankám. Proto bych navrhoval, aby poplatky musely být jen ve výši, jaké má banka při otevírání účtů, a to tak dlouho, dokud nebude smlouva vypovězena. Na obranu banky by však tato mohla sama vypovídat účty, když by poplatky měla nižší než náklady. Klient by si pak mohl dobrovolně vybrat, zda zůstane u stejné banky s vyššími poplatky, nebo využije konkurenční banku.“
Poslední reakce se dotýká skutečnosti, že i v ostatních oblastech může jít o kartelové jednání: „Stejně tak jako třeba mobilní operátoři zneužívají své postavení k udržení obrovských ziskových marží.“
Odpovídalo 116 manažerů
