Dělat měnovou politiku nebylo nikdy nic jednoduchého a v poslední době to platí obzvlášť
Strašák záporných úrokových sazeb po posledním uvolnění měnové politiky Evropské centrální banky (ECB) začal obcházet i Českem. Chování ECB má z pohledu dnešní mainstreamové keynesiánské teorie svou logiku, přestože je naprosto zjevné, jak dosavadní přístup k měnové politice evropské ekonomice pomáhá jen pramálo.
Důvodem není jen principiální chybnost této strategie, ale především faktická nemožnost v systému měnové unie dělat měnovou politiku pro všechny země dobře. A také to, že měnová politika centrální banky eurozóny je doprovázena chybnou fiskální i strukturální politikou většiny evropských vlád. Je absurdní, když centrální banka snižující sazby už poměrně výrazně pod bod mrazu tlačí fakticky evropské komerční bankéře k úvěrové expanzi (místo aby peníze ukládali u ní a nakupovali státní dluhopisy). Jenže tyto komerční banky evidentně nejsou dosud očištěny od toxických aktiv z dob finanční krize a vlády je nutí svými dalšími regulačními opatřeními navyšovat podíl vlastního kapitálu v bilancích. Což samozřejmě banky velmi nutí hledat bezriziková aktiva a zásadně snižuje jejich apetit půjčovat firmám, zejména těm malým a středním, jejichž sektor všude na světě představuje největšího zaměstnavatele.
Takže poptávka neroste a tlak na další uvolňování měnové politiky zcela zbytečně sílí.
MY JSME JINDE
Česko je se svým bankovním sektorem i stavem poptávky v ekonomice někde úplně jinde, nicméně těsné spojení s Evropou se samozřejmě projevuje v provázanosti měnové politiky ČNB s chováním ECB. A situace, kdy se evropská centrální banka úrokovými sazbami vlastně snaží oslabit euro, zřejmě vyžaduje i nějakou reakci od naší bankovní rady, která drží korunu slabší devizovými intervencemi.
Záporné sazby v eurozóně a nulové či mírně kladné v Česku spolu s očekávaným uvolněním kurzu koruny na počátku příštího roku povedou k přílivu spekulativního kapitálu, který bude muset ČNB vykoupit. Devizové rezervy jsou momentálně na úrovni zhruba pětatřiceti procent HDP, což není nic omračujícího. A mají dost daleko k téměř devadesáti procentům rezerv, které kromě jiného donutily švýcarskou centrální banku loni náhle ukončit intervenční režim podobný tomu našemu. Ale pokud by tento stav silně odlišných sazeb trval dlouho, mohlo by to situaci změnit. Očekávatelná rétorická intervence spočívající v ohlášení pokračování intervencí třeba i do konce příštího roku sice omezí spekulace na budoucí posílení české měny, ale úrokový diferenciál nevymaže. Takže i naše bankovní rada bude mít nevyhnutelně na stole záporné sazby a nelze vyloučit, že je použije, byť dosud většina jejích členů vyjadřovala vůči úrokům pod nulou značnou nedůvěru, a to zcela oprávněně.
BANKÁM KLESNE ZISK
Nejde ani o to, že negativní sazby poškodí české banky, protože jim zvednou náklady, které nebude možné přenést na klienty.
Na experiment, aby drobní retailoví střadatelé platili bankám za to, že si u nich nechávají peníze, si na světě zatím ještě nikdo ve velkém netroufl. Takže bankám klesnou zisky. To u nás není při ziskovosti bank takový problém. Zato jím je fakt, že Česko je v jiné fázi cyklu než Evropa a v některých sektorech se objevují známky nafukování bublin. Nejzřetelnější je to u nemovitostí, jejichž cena roste po spirále z klesajících sazeb hypotečních úvěrů. A vláda do toho dost nekvalifikovaně fouká přípravou programu zvýhodněných půjček pro mladé do 36 let. ČNB může jistě zpřísnit bankám podmínky pro hypoteční byznys, nástroje na to má, ale je otázkou, nakolik a jak dlouho mohou být účinné. A hlavně se riziko bublin může rozšiřovat na další typy aktiv. Pak není pochyb o tom, že extrémně nízké sazby dokážou až příliš motivovat bankéře, jejichž bonusy prostě závisejí na plnění tvrdých plánů zisku, k podstupování nepřiměřených rizik.
Měnová politika není nikdy nic jednoduchého, ale v současné době je to opravdu „vyšší dívčí“. A u nás i trochu loterie, protože bude zásadně záležet na kvalitě lidí, které nám do bankovní rady v příštích měsících vytáhne z klobouku nepředvídatelný Miloš Zeman.
O autorovi| PAVEL PÁRAL paralp@mf.cz
